12 C 63/2026-108 – Okresní soud v Chebu

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení dlužné částky specifikované ve výroku I. tohoto rozsudku s odůvodněním, že žalobkyně s žalovaným uzavřela dne 26. 4. 2022 Smlouvu o spotřebitelském úvěru CKL č. , číslo, (dále jen „smlouva o úvěru), na základě které bylo žalovanému umožněno čerpat úvěr ve výši 50 000 Kč, jenž žalovaný čerpal v této výši dne 9. 5. 2022. Čerpaný úvěr spolu s úrokem ve výši 17,40 % ročně se žalovaný zavázal splácet žalobkyni ve sjednaných splátkách včetně poplatku za pojištění ve variantě JISTOTA, kdy se žalovaný zavázal hradit pojistné ve výši 6,99 % z výše měsíční splátky. Žalovaný splátky splatné v období od dubna 2023 do dubna 2025 uhradil, byť opožděně. Splátku splatnou ke dni 9. 5. 2025 žalovaný dosud neuhradil, žalobkyně tak využila smluvního oprávnění a od smlouvy odstoupila, k zesplatnění úvěru tak došlo ke dni 13. 9. 2025. Žalovaný dosud na závazek uhradil celkem částku 43 470 Kč, z čehož částku 13 701 Kč žalobkyně započetla na jistinu, na úrok žalobkyně započetla částku 21 421 Kč. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala zaplacení dlužné jistiny 36 299 Kč, úroku v dosud neuhrazené částce 2 060 Kč, poplatku ve výši 1 500 Kč dle části 2 písm. (L) smlouvy ve spojení s částí (D) sazebníku z důvodu prodlení trvajícího alespoň 3 měsíce, pojistného v dosud neuhrazené částce 360 Kč. K posouzení úvěruschopnosti žalobkyně uvedla, že vycházela z ověřeného čistého měsíčního příjmu žalovaného v částce 42 454 Kč, jeho výdajů na splátky stávajících závazků 19 172,56 Kč, disponibilního příjmu žalovaného ve výši 23 281,44 Kč. Vzhledem ke splátce 1 105 Kč měsíčně dospěla žalobkyně k závěru, že žalovaný je schopen úvěr splatit. Příjmy žalovaného žalobkyně ověřila z výpisu z bankovního účtu č. , č. účtu, za měsíc prosinec 2021, dále prověřila žalovaného v registru SOLUS, CRIF. K uzavření smlouvy došlo elektronickými prostředky, kdy jednající osoba byla identifikována oproti dokladům totožnosti, žalovaný podepsal smlouvu kódem, který mu byl zaslán prostřednictvím SMS, tedy smlouva byla uzavřena platně.2. Žalovaný namítl, že smlouva o úvěru nebyla uzavřena platně, neboť žalovaný k ní nepřipojil vlastnoruční ani uznávaný elektronický podpis. Žalobkyně před uzavřením smlouvy neposoudila dostatečně úvěruschopnost žalovaného a vznikl tak nárok pouze na vydání bezdůvodného obohacení. Žalovaný dále uvedl, že před poskytnutím úvěru nebyl v pracovním poměru, vykonával činnost realitního zprostředkovatele, neměl vyživovací povinnost, jeho příjem od společnosti , právnická osoba, a , právnická osoba, činil v prosinci 2021 částku 144 240,38 Kč a částku 6 119,98 Kč vyplacené dne 3. 12. 2021, částku 9 431,70 Kč vyplacenou dne 16. 12. 2021, částku 3 661,80 Kč vyplacenou dne 5. 1. 2022, částku 57 869,49 Kč vyplacenou dne 3. 2. 2022, částku 27 030,03 vyplacenou dne 3. 3. 2022, částku 484,77 Kč vyplacenou dne 3. 3. 2022 a částku 14 968,96 Kč vyplacenou dne 6. 4. 2022, celkový příjem žalovaného za toto období činil 263 807 Kč. Žalovaný v tomto období čerpal úvěry od společnosti , právnická osoba, . dne 22. 3. 2022 ve výši 50 000 Kč a dne 11. 4. 2022 ve výši 48 000 Kč. Přijal dne 7. 4. 2022 výplatu pojistného plnění 18 915 Kč. Jeho pravidelné výdaje související s bydlením činily 4 000 Kč měsíčně. Žalovaný měl v této době četné úvěrové závazky, čerpal průběžně revolvingový úvěr, dále úvěry u společností , právnická osoba, , , právnická osoba, . a dalších, kterými splácel předchozí závazky.3. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním. Z doložené smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo , číslo, uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným prostřednictvím prostředků komunikace na dálku dne 22. 4. 2022 má soud za prokázané, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 50 000 Kč. Žalovaný se zavázal vyčerpaný úvěr včetně úroku ve výši 17,40 % ročně splácet v 84 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 033 Kč bez pojistného, dále se zavázal hradit měsíční pojistné ve výši 6,99 % z výše měsíční splátky úvěru Kč, počínaje 30. dnem ode dne čerpání úvěru. Dle části 2 bodu (L), 1. smlouvy o úvěru se žalovaný zavázal hradit uhradit žalobkyni účelně vynaložené náklady vzniklé v souvislosti s prodlením dle části D) sazebníku, který byl nedílnou součástí smlouvy (část 3, odst. 2 smlouvy o úvěru). Dle části D) sazebníku bod 1) (iii) vznikl žalobkyni nárok na částku 1 500 Kč v případě ukončení smlouvy o úvěru ze strany žalobkyně z důvodu prodlení žalovaného trvajícího alespoň 3 měsíce. Žalobkyně vyplatila úvěr ve výši 50 000 Kč žalovanému dne 9. 5. 2022 (výpis platební transakce na čl. 16 spisu). Z rozpisu reálného splácení (čl. 15 spisu) má soud za prokázané, že žalovaný se dostal do prodlení s úhradou splátky splatné v dubnu 2023, i v následujícím období platil nepravidelně, kdy v některých měsících splátku neuhradil, následně uhradil splátku za více měsíců najednou, naposledy uhradil v dubnu 2025 částku 5 520 Kč. Žalovaný dosud uhradil na závazek celkovou částku 43 470 Kč, která byla v souladu s částí 2 písm. H) smlouvy o úvěru započtena v částce 13 701 Kč na jistinu, v částce 21 421 Kč na úrok, v částce 2 448 Kč na poplatky za pojištění, v částce 7 400 Kč na náklady na upomínání. Vzhledem k tomu, že žalovaný se dostal do prodlení s úhradou splátek splatných v květnu 2025, červnu 2025 a červenci 2025, využila žalobkyně smluvního oprávnění dle části 2 písm. O) smlouvy o úvěru a od smlouvy dopisem ze dne 1. 9. 2025 od smlouvy odstoupila. Dlužná částka sestává z nedoplatku jistiny 36 299 Kč, nedoplatku úroku v částce 2 060 Kč, nedoplatku pojistného v částce 360 Kč a nedoplatku nákladů upomínání ve výši 1 500 Kč naúčtovaných v srpnu 2025.4. Námitky žalovaného soud shledal nedůvodnými. Smlouva o úvěru byla uzavřena v souladu s ust. § 562 odst. 1 o. z. platně, neboť umožňovala zachycení obsahu právního jednání i určení jednající osoby. Totožnost žalovaného jakožto jednající osoby byla ověřena doklady totožnosti, a to občanským průkazem a řidičským průkazem, a taktéž výpisem z bankovního účtu. Návrhu na uzavření smlouvy byl přiřazen unikátní kód, přičemž žalovaný akceptoval návrh smlouvy zasláním tohoto kódu prostřednictvím sms. Ustanovení § 562 odst. 1 o. z. je ve vztahu speciality k ust. § 561 odst. 1 o. z. K právnímu jednání dle ust. § 562 odst. 1 o. z. není nezbytné, aby byla písemnost podepsána elektronickým podpisem (viz prejudikatura Krajského soudu v Plzni ze dne 16. 12. 2025, č.j. 64 Co 635/2025-52).5. Ve vztahu k námitce nedostatečného posouzení úvěruschopnosti soud uvádí, že žalobkyně před poskytnutím úvěru nepostupovala zcela formálně správně, když vycházela pouze z výdajů žalovaného na splátky stávajících závazků v částce 19 172,56 Kč měsíčně, nevyžádala si však od žalovaného specifikaci jeho dalších výdajů, zejména výdajů souvisejících s bydlením, či údajů o případně vyživovaných osobách, včetně předložení podkladů k takto doplněným tvrzením, a dále nezohlednila, že příjem žalovaného z podnikatelské činnosti je v jednotlivých měsících značně nevyrovnaný a žalovaný v měsících, v nichž je jeho příjem znatelně nižší, hradí své náklady čerpáním dalších úvěrů (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018 ve věci sp.zn. 33 Cdo 2178/2018, nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019 III. ÚS 4129/18, rozhodnutí SDEU – C 679/18, rozhodnutí SDEU – C-755/22 ze dne 11. 1. 2024, rozsudek SDEU ze dne 21. 4. 2016 – C 337/14, rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 1017/2024). Soud nicméně posuzoval úvěruschopnost žalovaného z hlediska materiálního dle judikatorních závěrů vyplývajících z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2023 ve věci sp.zn. 33 Cdo 1819/2023, dle nichž neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru nenastává automaticky jen proto, že věřitel při posouzení úvěruschopnosti pochybil. Pro uplatnění této sankce je nutné, aby bylo postaveno najisto, že existovaly důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet; tedy že při řádném posouzení neměl být úvěr vůbec poskytnut.6. Z výpisů z bankovního účtu č. , č. účtu, vedeného na jméno žalovaného v období od 1. 12. 2021 do 26. 4. 2022 je prokázáno, že příjem žalovaného z podnikatelské činnosti činil celkem částku 263 807 Kč, tedy průměrně 52 761 Kč měsíčně, výdaje žalovaného související s bydlením dle tvrzení žalovaného v tomto období činily částku 4 000 Kč měsíčně, žalovaný v tomto období na splátky či úhrady celých závazků zaplatil celkem částku 193 726 Kč (průměrně se jedná o částku 38 745 Kč měsíčně), průběžně žalovaný čerpal další úvěry zejména u společnosti , právnická osoba, . dne 11. 4. 2022 částku 48 000 Kč, dne 22. 3. 2022 částku 50 000 Kč, dne 8. 3. 2022 částku 50 000 Kč a dále u společnosti , právnická osoba, dne 21. 3. 2022 částku 25 000 Kč, dne 18. 2. 2022 částku 25 000 Kč, dne 12. 1. 2022 částku 25 000 Kč. Z výpisu z bankovního účtu je tak zřejmé, že žalovaný běžně čerpal úvěry a uzavíral další závazkové vztahy zejména v měsících s nižším příjmem z podnikatelské činnosti, některé následně uhradil, ať už jednotliv