14 C 45/2026-14 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobkyně se žalobou domáhala od žalovaném zaplacení částky s příslušenstvím uvedených v bodě I. výroku tohoto rozsudku. Uvedla, že uzavřela dne , datum, se žalovaným , smlouva, , ve které se zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky (úvěrový rámec) až do výše 50 000 Kč s dodatkem z téhož dne, kdy částka 20 000 Kč mohla být čerpána bezhotovostním převodem. Ve smlouvě bylo dohodnuto úročení vyčerpané částku úvěru a také splatnost měsíčně. Žalovaný řádně a včas nehradil splátky čerpaného úvěru a související poplatky a žalobkyně ho opakovaně upozornila na povinnost řádně splácet. Poslední výzva k úhradě byla zaslána 19. 3. 2025 s lhůtou ke splacení 10. 5. 2025 s tím, že nebude-li úvěr splacen, je k tomuto datu zesplatněn. Po zesplatnění zaslala žalobkyně žalovanému výzvu k zaplacení celé dlužné částky. Ke dni zesplatnění dluží žalovaný 41 502,9 Kč na jistině, 8 778,84 Kč na úroku a 3 888,09 Kč na zákonném úroku z prodlení. Předžalobní výzva byla žalovanému zaslána 17. 12. 2025.2. Žalovaný dlužnou částku žalobkyni neuhradil předžalobní upomínce navzdory.3. Žalovaný se k projednávané věci žádným způsobem nevyjádřil. Žalovaný tedy ve smyslu § 101 odst. 1 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) netvrdil a ve smyslu § 120 odst. 1 o. s. ř. neprokázal, že by dlužnou částku uhradil, resp. že by existovala jiná skutečnost, která by vyvracela žalobkyní uplatněný nárok.4. Účastníci řízení dali svým postojem najevo, že souhlasí s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.5. Soudem byl zjištěn následující skutkový stav: Žalobkyně uzavřela se žalovaným dne , datum, , smlouva, . Úrok byl stanoven pevnou roční částkou v závislosti na výši čerpaného úvěru a splatnost byla sjednána k poslednímu dni bezúročného období, přičemž v roce to bylo dvanáct krát. Žalovaný v roce 2025 přestal plnit podmínky a řádně nesplácel, kdy byl upomínán 25. 1. 2025, 8. 2. 2025 a 12. 2. 2025. Výzva z 16. 3. 2025 odeslaná 19. 3. 2025 již žalovaného upozornila, že nebude-li dluh uhrazen do 10. 5. 2025, bude celý úvěr zesplatněn, což nastalo. Žalovaný dluh v žalované výši, debetní úrok ani úrok z prodlení neuhradil. Žalovaná pohledávka ke dni zesplatnění se skládá z jistiny ve výši 41 502,90 Kč, debetního úroku 8 778,84 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 3 888,09 Kč. Žalobkyně dále požaduje úrok ve výši 12 % od 19. 1. 2026 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení od 19. 1. 2026 do zaplacení.6. Popsané právní vztahy týkající se smlouvy o úvěru a nároky s ním spojené se řídí ustanoveními § 2395 a násl. ObčZ. Podle něj se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Žalovaný však svůj závazek vrátit poskytnuté peněžní prostředky nesplnil, což vyplývá ze smlouvy, z ukončení smlouvy a z předžalobní upomínky. Soud zkoumal, zda žalobkyně před poskytnutím kreditní karty, tedy fakticky úvěru, řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného a dospěl k závěru, že ano, když žalobkyně z výpisu z účtu znala finanční obraty na účtu žalovaného a žalovaný kredit vyčerpaný poskytnutou kreditní kartou řádně plnil od poskytnutí v roce 2021 do roku 2025. Protože žalovaný neplnil řádně a včas své peněžité závazky, dostal se do prodlení a žalobkyni vzniklo právo žádat po žalovaném od prvního dne prodlení úroky z prodlení dle § 1968 a násl. ObčZ; výše úroků z prodlení vyplývá z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a rozhodnutí České národní banky o stanovení repo sazby a je odpovídající výši, kterou žalobkyně požadovala.7. Žalobkyně měla ve věci plný úspěch, proto jí dle § 142 odst. 1 OSŘ vůči žalované vzniklo právo na náhradu nákladů řízení. V daném případě měla plný úspěch ve věci žalobkyně, soud jí proto přiznal náhradu nákladů řízení představující soudní poplatek ve výši 2 167 Kč, 2x paušální náhradu po 450 Kč za právní úkony spočívající v přípravě a převzetí věci a podání žaloby, celkem částku 3 067 Kč.