14 C 8/2026-265 – Okresní soud v Chebu

1. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu se žalobkyně domáhala po žalované přiznání částky 142 201 Kč s příslušenstvím, kdy částka sestává z pěti nároků. Mezi žalobkyní a , právnická osoba, (dále jen banka) došlo na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, s účinností k , datum, k postoupení žalovaných pohledávek na žalobkyni. Žalovaný nárok sestává z neuhrazeného debetu na běžném účtu, včetně úroků a nároků ze čtyř úvěrů, které byly bankou žalované poskytnuty v celkové výši 218 000 Kč a které žalovaná řádně nesplácela. Úvěry byly úročené pevnými úrokovými sazbami, žalovaná je měla splácet měsíčními splátkami. Žalovaná řádně nesplácela a banka úvěry zesplatnila k 14. 4. 2025 a žádá vždy neuhrazenou jistinu, dlužné poplatky, smluvní úrok a zákonný úrok z prodlení. Žalované byla dne 8. 10. 2025 zaslána žalobkyní předžalobní výzva, v níž byla vyzvána k úhradě do 23.10.2025.2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila a k jednání se bez omluvy nedostavila.3. První žalovaný nárok představuje nepovolený debet na běžném účtu, který , právnická osoba, vedla žalované na základě , smlouva, ze dne , datum, , na základě které žalované zřídila běžný účet č. , č. účtu, . Vzhledem k tomu, že na účtu vznikl nepovolený debetní zůstatek, vznikla žalované povinnost tento nepovolený debetní zůstatek vyrovnat. Debetní zůstatek přes upomínky učiněné ze strany , právnická osoba, vyrovnán nebyl, a proto , právnická osoba, od smlouvy odstoupila ke dni 20. 7. 2025. Běžný účet vykazoval debet ve výši 2 186,97 Kč a je úročen úrokovou sazbou pro nepovolené přečerpání zůstatku na účtu ve výši 11,5 % ročně a zákonným úrokem z prodlení. Povinnost tvrdit a povinnost prokázat, že došlo k zaplacení, resp. že je zde jiná skutečnost kvůli níž pohledávka, uplatněná žalobkyní neexistuje, leží ve smyslu § 101 odst. 1 písm. a), b) OSŘ a § 120 odst. 1 OSŘ na žalované. Žalovaná však ani jednu z těchto povinností nesplnila.4. Popsané právní vztahy týkající se smlouvy o běžném účtu soud kvalifikoval dle § 2662 a násl. z. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen ObčZ) V případě přečerpání zůstatku na tomto účtu a nároky s tím spojené se řídí ustanoveními § 2395 a násl. ObčZ. Podle něj se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Žalovaná však svůj závazek vrátit poskytnuté peněžní prostředky nesplnila, což vyplývá ze smlouvy, z výpovědi smlouvy o běžném účtu a z předžalobní upomínky. Protože žalovaná neplnila řádně a včas své peněžité závazky, dostala se do prodlení a žalobkyni vzniklo právo žádat po žalované od prvního dne prodlení úroky z prodlení dle § 1968 a násl. ObčZ; výše úroků z prodlení vyplývá z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a rozhodnutí České národní banky o stanovení repo sazby a je odpovídající výši, kterou žalobkyně požadovala.5. Nároky 2 až 5 se žalobkyně v žalobě domáhala úhrady nesplacených dluhů z úvěrových smluv, kdy opět právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované čtyři úvěry, kdy , datum, uzavřela žalovaná , smlouva, č. , číslo, a získala úvěr ve výši 98 000 Kč s úrokem 8,4 % ročně, který měla splácet v , počet, splátkách po 970 Kč (dále Úvěr č. 1). Dne , datum, uzavřela , smlouva, č. , číslo, a získala úvěr ve výši 50 000 Kč s úrokem 9,9 % ročně, který měla splatit v , počet, měsíčních splátkách po 1 266 Kč (dále Úvěr č. 2). Dne , datum, uzavřela , smlouva, č. , číslo, na částku 50 000 Kč s úrokem 13,9 % ročně, kterou měla splatit v , počet, měsíčních splátkách po 1 364 Kč (dále Úvěr č. 3) a dne , datum, uzavřela , smlouva, č. , číslo, na částku 20 000 Kč s úrokem 13,9 % ročně, kterou měla splatit ve , počet, měsíčních splátkách po 960 Kč (dále Úvěr č. 4). Žalovaná řádně své úvěry nesplácela a banka všechny úvěry zesplatnila k 14. 4. 2025. Pohledávky ze všech čtyř úvěrů banka postoupila Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, s účinností k , datum, žalobkyni. Postoupení bylo žalované oznámeno doporučeným dopisem. Z Úvěru č. 1 žalovaná dluží žalobkyni jistinu ve výši 66 722,57 Kč, poplatky 499 Kč, smluvní úrok 2 704,57 Kč splatný ke dni 14. 4. 2025 a úrok z prodlení splatný ke dni 14. 4. 2025 ve výši 211,5 Kč. Z Úvěru č. 2 žalovaná dluží jistinu ve výši 31 523,53 Kč, poplatky 499 Kč, a ke dni zesplatnění smluvní úrok 1 484,97 Kč a úrok z prodlení ve výši 133,57 Kč. Z Úvěru č. 3 žalovaná ke dni zesplatnění dluží jistinu 33 426,70 Kč poplatky 499 Kč, smluvní úrok 2 288,16 Kč a úrok z prodlení ve výši 183,53 Kč. Z Úvěru č. 4 žalovaná ke dni zesplatnění dluží jistinu 6 345,23 Kč, poplatky 499 Kč, smluvní úrok 351,25 Kč a úrok z prodlení ve výši 164,84 Kč. Žalobkyně dále žádá úrok a úrok z prodlení z celé dlužné částky od 15. 4. 2025 do zaplacení.6. Soud všechny smlouvy o úvěru přezkoumal s ohledem na zákon o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb., kdy se úvěrová smlouva řídí ustanoveními § 2395 a následujících občanského zákoníku, a zároveň je spotřebitel chráněn jako slabší strana a na úvěrujícího jsou kladeny nároky specifikované v zákoně, které musí splnit před uzavření m úvěrové smlouvy. Podle zákona o spotřebitelském úvěru musí poskytovatel úvěru jednat s odbornou péčí, která zahrnuje i obezřetnost při ověřování úvěruschopnosti spotřebitele. Nelze vycházet jen z informací spotřebitele, ale informace musí být ověřovány. Nelze spoléhat jen na prohlášení spotřebitele, ale primární je dostát povinnosti posoudit schopnost splácet sjednávaný úvěr i další již sjednané závazky. Naplnění povinnosti posoudit úvěruschopnost nelze oddělit od smyslu a účelu zákona, kterým je ochrana spotřebitele i společnosti před zadlužováním, a to i u neodpovědných spotřebitelů.7. Soud dospěl k závěru, že u prvních dvou úvěrů z , datum, a , datum, banka řádně prověřila úvěruschopnost a ohledně těchto úvěrů soud přiznal nejen dlužnou jistinu, ale i veškeré příslušenství sestávající z úroků, úroků z prodlení. U úvěrů z , datum, a , datum, soud dospěl k závěru, že již úvěruschopnost nebyla prověřena řádně, a to s ohledem na již poskytnuté předchozí dva úvěry. Z podkladů, podle kterých banka hodnotila úvěruschopnost soud zjistil, že u třetího úvěru (z , datum, ) obdobný příjem, náklady na bydlení i živobytí, ale náklady na rodinu klesly z 5 000 Kč na 1 500 Kč a naopak stouply splátky z částky 9 400 Kč na částku 10 666 Kč a na ostatní výdaje zbývalo 3 784 Kč. U posledního úvěru z , datum, pak u žalované měl vzrůst příjem, zůstaly stejné náklady na bydlení a vzrostly náklady na živobytí a opět klesly náklady na rodinu na 480 Kč a vzrostly náklady na splátky úvěrů na 12 030 Kč měsíčně. Z výpisu z účtů, který měla banka k dispozici naopak je zjistitelné, že klesly příjmy žalované, která byla již minimálně druhý měsíc v pracovní neschopnosti a její příjem v , měsíc, , rok, byl jen 17 108 Kč a nikoliv 29 000 Kč jak uváděla. Není také pravděpodobné, že by výdaje na rodinu klesly za půl roku z 5 000 Kč na 480 Kč. Tedy další dva úvěry v celkové výši 70 000 Kč, k úvěrům předchozím ve výši 148 000 Kč a dalším půjčkám, které jsou z výpisu z účtu u žalované zjistitelné, pak není pravděpodobné, že její finanční situace umožňovala řádně splácet další poskytnuté úvěry. Soud tedy u úvěrů z , datum, a , datum, přiznal žalobkyni pouze bezdůvodné obohacení ve výši nesplacené jistiny a zákonného úroku z prodlení přiznaného od dne následujícího po splatnosti stanovené v předžalobní výzvě z 8. 10. 2025. Ve zbytu žaloby nárok ohledně posledních dvou úvěrů zamítl.8. Ohledně nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 o.s.ř., kdy žalobkyně byla neúspěšná pouze v nepatrné části uplatněného nároku. Soud přiznal žalobkyni nárok na zaplacený soudní poplatek 5 689 Kč, a náklady právního zastoupení dle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „AT“), odměna advokáta za 4 úkony právní služby (převzetí věci, předžalobní výzva, žaloba a jednání ve věci) po 6 820 Kč v celkové výši 27 280 Kč, jeden poloviční úkon za sdělení ze dne 29. 4. 2026 ve výši 3 410 Kč a dále 5 náhrady hotových výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 AT. Soud nepřiznal odměnu za doplnění žaloby, kdy podání mělo být bezvadné, aby soud nemusel žádat jeho doplnění ohledně úvěruschopnosti, kdy její posouzení je jedním ze základních předpokladů přiznání nároku z úvěru. Advokát žalobkyně je registrován k placení daně z přidané hodnoty, soud proto žalobkyni ve smyslu § 137 odst. 3 OSŘ přiznal i právo na náhradu této daně ve výši 21 % z odměny advokáta a náhrady hotových výdajů s výjimkou soudního poplatku, jehož úhrada je osobní povinností žalobkyně. Povinnost uhradit náklady řízení má žalovaný dle § 149 odst. 1 OSŘ k rukám advokáta žalobkyně.