15 C 62/2026-23 — Okresní soud v Chebu

Žalobou, doručenou zdejšímu soudu formou návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu dne 7. ledna tr., se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení 49 380 Kč s úrokem z prodlení podle výroku I. K odůvodnění žaloby uvedla, že žalobkyně poskytuje úvěry prostřednictvím své webové stránky , název, , na které si žalovaný vybral dle své vlastní volby dostupné parametry, jako jsou výše požadovaného úvěru v českých korunách a dobu splatnosti úvěru ve dnech, že žalovaný uvedl své osobní údaje, převedl žalobkyni 1 Kč jako ověřovací platbu a poskytl podklady pro ověření svého příjmu. Na základě toho byla žádost žalovaného o poskytnutí spotřebitelského úvěru schválena a smlouva měla být žalovaným poté podepsána prostřednictvím verifikačního SMS kódu. Tím žalovaný potvrdil savou vůli být smlouvou vázán, čímž podle žalobkyně uzavřel dne , datum, s žalobkyní smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , číslo, . Žalobkyně měla poskytnout žalovanému úvěr ve stejný den převodem z bankovního účtu žalobkyně na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, , který je totožný s bankovním účtem, z něhož byla provedena výše popsaná ověřovací platba. Žalovaný se dle smlouvy měl zavázat zaplatit žalobkyni smluvní úrok 40 % p. m. z jistiny. Úvěr byl žalovanému poskytnut na dobu neurčitou. Žalovaný měl dle smlouvy splácet každý měsíc, vždy nejpozději k 11. dni v měsíci, úrok přirostlý za uplynulé období. Jistinu úvěru mohl žalovaný splatit zcela nebo zčásti kdykoli během trvání smlouvy. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou úvěru, ohledně čehož byl žalobkyní opakovaně upomínán. V poslední upomínce ze dne 2025-02-11 byl žalovaný informován o zesplatnění celého úvěru ke dni 2025-02-14 a vyzván k jeho úhradě. Žalovaný se tak prokazatelně dostal do prodlení úhradou celého úvěru dne 2025-02-15. Právo žalobkyně na zesplatnění úvěru bylo sjednáno v uvedené smlouvě. Předmětem návrhu měla být pohledávka v celkové výši 42 tis. Kč, skládající se z nesplacené části jistiny 30 000 Kč a smluvního úroku 40 % p. m. z jistiny za první měsíc doby čerpání úvěru v kapitalizované výši 12 000 Kč nejpozději splatných dne 2025-02-14, to vše spolu s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení od dne následujícího po dni splatnosti úvěru. V případě, že by soud neměl nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru za prokázaný, požadovala žalobkyně, aby soud tento nárok v části jistiny žalované částky posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného, na jehož bankovní účet byla dlužná částka převedena. Za tímto účelem žalobkyně navrhla, aby soud učinil dotaz na banku žalovaného , právnická osoba, ., zda byla v měsíci říjnu 2024 provedena výše uvedená platba na výše uvedený bankovní účet žalovaného a zda je tento účet bankovním účtem žalovaného nebo měl žalovaný k tomuto účtu dispoziční oprávnění. Pro případ prodlení žalovaného se splácením úvěru měla být dle smlouvy sjednána smluvní pokuta 0,1 % p. d. z částky, ohledně níž je žalovaný v prodlení. Žalovaný se do prodlení dostal následující den po dni zesplatnění úvěru. Žalobkyně proto požadovala smluvní pokutu, počítanou z jistiny za každý kalendářní den v období od data prodlení 2025-02-15 do data odeslání předžalobní výzvy 2025-10-19. Kapitalizovaná výše smluvní pokuty činí 7 380 Kč.Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a stejně jako strana žalující se nedostavil ani k jednání před soudem, když pouze neúčast žalobkyně byla předem omluvena.Před samotným projednáním věci se soud zabýval tím, zda je s ohledem na neznámý pobyt žalovaného a jeho procesní pasivitu pro další vedení řízení nebytné chránit procesní zájmy žalovaného ustanovením opatrovníka postupem podle § 29 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „OSŘ“). Soud přitom v průběhu řízení nezjistil, že by se žalobkyně, nebo jiná osoba snažily právě s ohledem na tuto skutečnost získat pro sebe neoprávněnou výhodu. Proto s odkazem na ustanovení § 18 odst. 1 věta první OSŘ soud procesní zastupování žalovaného nezajišťoval, neboť kvalifikované zastoupení účastníka, který nemá zájem v řízení aktivně bránit svá práva, na náklady státu a z ingerence soudu by bylo porušením zásady rovnosti účastníků, zakotvené v § 18 odst. 1 OSŘ.Žalobkyně označila k důkazu jen potvrzení banky o převodu peněz na účet žalovaného. Soud proto nezjistil žalobkyní uváděné skutečnosti o sjednání smlouvy mezi účastníky o poskytnutí úvěru a placení úroku a smluvní pokuty, ale ani o doručení jakékoli výzvy žalobkyně k placení, a prověření schopnosti žalovaného splácet úvěr. Pro neunesení důkazního břemene, jež žalobkyni tížilo podle § 120 odst. 1 OSŘ byla tedy výrokem I. zamítnuta žaloba na zaplacení sjednaných povinností, tj. placení smluvní pokuty a úroku, ale nakonec i vrácení úvěru (viz níže).Žalobkyně ovšem také neuvedla, jakou částku měla žalovanému převést na účet jako úvěr. Ze specifikace žalovaných pohledávek, podle níž je žalována také jistina 30 tis. Kč není zřejmé, zda jde o celý poskytnutý úvěr, a tedy o částku, která měla být žalovanému převedena na účet, nebo zda jde jen o nezaplacenou část poskytnutého úvěru. Žalobkyně totiž neuvedla ani to, zda žalovaný něco z úvěru splatil (měly být sjednány splátky), nebo nezaplatil nic. Z pouhého obecného právního hodnocení o tom, že se žalovaný měl dostat do prodlení s úhradou úvěru, není možné tyto potřebné skutečnosti zjistit.Prodlení žalovaného s placením peněžitého dluhu ve smyslu §§ 1968 a 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „OZ“) by bylo možné právně hodnotit jen po předchozím závěru o splatnosti žalované pohledávky. Protože soud nezjistil sjednání uváděné smlouvy mezi účastníky, připadalo v úvahu alternativní právní hodnocení práva žalobkyně na zaplacení „úvěrované“ částky jako vydání obohacení, jež se žalovanému dostalo bez právního důvodu ve smyslu § 2991 odst. 1 OZ. Ke splatnosti této pohledávky je ovšem ve smyslu § 1958 OZ nutná výzva věřitele k placení, neboť zákon lhůtu pro zaplacení nestanoví a o dohodě nelze uvažovat. Protože, jak již bylo výše zmíněno, žalobkyně, neoznačila žádný důkaz o výzvách ze dne 2025-02-11 a 2025-10-19, nemohl soud vycházet z tohoto jejího hmotněprávního jednání ve smyslu § 570 a násl. OZ. Soud nemohl vycházet ani z hmotněprávní výzvy k placení obsažené v žalobním návrhu, neboť ten byl žalovanému doručen jen pro potřeby řízení před soudem postupem podle § 50m OSŘ s ohledem na doručovací adresu žalovaného evidovanou na ohlašovně pobytu. Ani pohledávka žalobkyně na vydání 30 tis. Kč tedy dosud podle zjištění soudu nedospěla do nároku a žaloba je tak v této části předčasná.Vyhotovením formulářové žaloby bez zjevné individuální ingerence člověka a neúčastí na nařízeném jednání před soudem, kde mohla být žalobkyně podle § 118 odst. 1 věty poslední a § 118a odst. 1 a 3 OSŘ vyzvána k doplnění skutkových tvrzení a k označení důkazů, žalobkyně neunesla důkazní břemeno a břemeno tvrzení, která jí tížila podle § 101 odst. 1 OSŘ. Soud proto z výše uvedených důvodů výrokem I. žalobu na zaplacení žalované jistiny, úroku a smluvní pokuty zamítl. Stejným výrokem soud zamítl i žalobu na placení úroku z prodlení, neboť nebyl učiněn právní závěr o prodlení žalovaného s placením peněžitého dluhu ve smyslu §§ 1968 a 1970 OZ.Výrokem II. soud v souladu s § 142 odst. 1 OSŘ nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, neboť procesně úspěšnému žalovanému žádné náklady nevznikly.