16 C 277/2025-21 — Okresní soud v Chebu

Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku s příslušenstvím uvedenou pod bodem I a II. výroku tohoto rozsudku, tedy zaplacení částky 60 070 Kč složené jednak z nevráceného úvěru 25 000 Kč (žalobkyní označováno také jako jistina) a jednak poplatků 22 570 Kč a smluvní pokuty 12 500 Kč. Stejnou žalobou se žalobkyně domáhala po žalované dále zaplacení úroku v poměru 12,75 % z nevráceného úvěru 25 000 Kč za období od 6. 12. 2024 do zaplacení, který kapitalizovala do 28. 4. 2025, v částce 2 334,8 Kč. Stejnou žalobou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši z nevráceného úvěru 25 000 Kč za období od 36. 12. 2024 do zaplacení, který kapitalizovala do 28. 4. 2025 v částce 1 275 Kč. Platební povinnosti žalované dovozovala žalobkyně ze Smlouvy o úvěru č. , číslo, uzavřené dne 31. 5. 2023 mezi právním předchůdcem žalobkyně společností , právnická osoba, , IČO , IČO, , sídlem , adresa, , (dále jen „úvěrující“) a žalovanou. Na základě této smlouvy byl žalované poskytnut úvěr 25 000 Kč, který se žalovaná zavázala vrátit a zaplatit úvěrující dále souhrnný poplatek 24 637 Kč, to vše v pravidelných 18měsíčních splátkách po 2 758 Kč do 5. 12. 2024. Žalovaná úvěrující dosud nezaplatila žalovanou částku. S ohledem na nesplnění peněžité povinnosti žalované se žalobkyně dále domáhala zaplacení uvedeného úroku z prodlení. Svou aktivní legitimaci pak žalobkyně zdůvodnila smlouvou o postoupení pohledávek, kterou měla uzavřít dne 28. 4. 2025, s účinností ke dni 28. 4. 2025, s úvěrující, na jejímž základě jí byly žalované pohledávky postoupeny.Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.Žalobkyně i žalovaná daly souhlas k tomu, aby soud ve věci rozhodl ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), bez nařízení jednání.Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , číslo, bylo zjištěno, že tato byla uzavřena dne 31. 5. 2023 mezi úvěrující a žalovanou, a na jejím základě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 25 000 Kč a žalovaná se zavázala uhradit právní předchůdkyni spolu s jistinou souhrnný poplatek ve výši 25 637 Kč, tedy celkovou částku 49 637 Kč, a to v pravidelných měsíčních splátkách po 2 758 Kč. Dle předmětné smlouvy činí úrok 86 % a RPSN činí 141,56 %. Z obsahu smlouvy vyplývá, že žalovaná svým podpisem potvrdila převzetí částky 25 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 4. 2025, včetně seznamu postupovaných pohledávek, vyplývá, že pohledávky za žalovanou byly s účinností ke dni 28. 4. 2025 postoupeny na žalobkyni. Postoupení pohledávek bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 28. 4. 2025, který byl žalované odeslán dle podacího lístku dne 22. 5. 2025. Žalobkyně vyzvala žalovanou před podáním žaloby k zaplacení dlužné částky předžalobní výzvou ze dne 29. 7. 2025, která byla žalované zaslána dne 30. 7. 2025, jak vyplynulo z podacího lístku.Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.Podle § 2991 odst. 2 o.z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.Shora zjištěný skutkový stav soud po právní stránce posoudil následovně. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla dne 31. 5. 2023 uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 o.z., nicméně soud shledal, že předmětná úvěrová smlouva je absolutně neplatná, neboť se zjevně příčí dobrým mravům. K tomuto závěru vedly soud následující skutečnosti. Smluvní strany si v úvěrové smlouvě sjednaly poplatek za poskytnutí peněžních prostředků ve výši 24 637 Kč. Soud se zabýval povahou tohoto poplatku a shledal, že se nejedná o poplatek odpovídající reálně poskytnutým službám, nýbrž jde o odměnu za poskytnutí peněžních prostředků, a tedy ve své podstatě o úrok. Soud pak dospěl k závěru, že úrok byl sjednán v nepřiměřené výši. Přestože je sjednaný poplatek (úrok) nepřiměřeně vysoký, nepůsobí neplatnost smlouvy jako celku sám o sobě, nýbrž ve spojení s dalšími smluvními ujednáními sankční povahy. Předně je třeba zmínit, že žalovaná je pro případ prodlení stižena smluvní pokutou, která je stanovena na horní hranici zákonné přípustnosti, určené v § 122 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Soud s ohledem na nepřiměřeně vysoký úrok a další ujednání, které smlouva obsahuje, uzavřel, že se předmětná úvěrová smlouva zjevně příčí dobrým mravům, a proto je absolutně neplatná ve smyslu § 588 o.z., kdy soud k takové neplatnosti přihlédne i bez návrhu.Protože soud shledal absolutní neplatnost uzavřené smlouvy, posoudil soud nárok žalobkyně podle ustanovení o bezdůvodném obohacení ve smyslu § 2991 a násl. o.z. Vzhledem k tomu, že žalovaná obdržela peněžní prostředky na podkladě neplatné smlouvy, získala majetkový prospěch plněním bez právního důvodu ve smyslu § 2991 odst. 2 o.z., čímž se na úkor žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, ve smyslu citovaného ustanovení obohatila, a je podle § 2991 odst. 1 o.z. povinna žalobkyni, která v řízení prokázala aktivní legitimaci na podkladě výše uvedené postupní smlouvy, vydat to, oč se obohatila. Žalovaná na svém dluhu, dle tvrzení žalobkyně, neuhradila ničeho. Žalovanou nebylo tvrzeno, ani prokázáno, že by něčeho uhradila, proto soud zavázal žalovanou k zaplacení částky 25 000 Kč, která odpovídá získanému majetkovému prospěchu na straně žalované. Žalobkyni vzniklo rovněž právo na úrok z prodlení podle § 1970 o.z., neboť se žalovaná dostala do prodlení s úhradou peněžitého dluhu. Soud proto žalobě vyhověl i co do úroku z prodlení, který žalobkyni přiznal v jí požadované výši, dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., za dobu 14. 8. 2025 do zaplacení. Žalobkyně totiž prokázala, že dne 30. 7. 2025 zaslala žalované výzvu k plnění, přičemž tato byla žalované doručena v souladu s § 573 o.z. třetí pracovní den po odeslání, tedy 4. 8. 2025. Ve výzvě byla žalované poskytnuta lhůta k plnění do 13. 8. 2025. Od 14. 8. 2025 tak nastalo prodlení na straně žalované, proto byl žalobkyni přiznán úrok z prodlení od tohoto data. Lhůta k plnění byla v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. stanovena v délce tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.Výrokem pod bodem II. pak soud zamítl žalobu ve zbylém rozsahu, neboť uplatněné nároky vyplývají ze smlouvy, která je absolutně neplatná.Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o.s.ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Vzhledem k tomu, že větší úspěch ve věci měla žalovaná, na jejíž straně soud nezjistil vznik nákladů řízení, rozhodl tak, že žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.