16 C 295/2025-24 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku s příslušenstvím uvedenou pod bodem I a II. výroku tohoto rozsudku, tedy zaplacení částky 45 894 Kč složené jednak z nevráceného úvěru 18 981,04 Kč (žalobkyní označováno také jako jistina) a jednak poplatků 15 912,96 Kč a smluvní pokuty 11 000 Kč. Stejnou žalobou se žalobkyně domáhala po žalovaném dále zaplacení úroku v poměru 8 % z nevráceného úvěru 18 981,04 Kč za období od 19. 4. 2024 do zaplacení, který kapitalizovala do 20. 2. 2025, v částce 1 968,81 Kč. Stejnou žalobou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši z nevráceného úvěru a úroku za poskytnutí úvěru 19 813,57 Kč za období od 19. 4. 2024 do zaplacení, který kapitalizovala do 20. 2. 2025 v částce 3 857,15 Kč. Platební povinnosti žalovaného dovozovala žalobkyně ze Smlouvy o úvěru č. , číslo, uzavřené dne 18. 2. 2023 mezi právním předchůdcem žalobkyně společností , právnická osoba, ., IČO , IČO, , , adresa, , (dále jen „úvěrující“) a žalovaným. Na základě této smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr 22 000 Kč v hotovosti, který se žalovaný zavázal vrátit a zaplatit úvěrující dále souhrnný poplatek 17 779 Kč a úrok za poskytnutí úvěru 1 116 Kč, to vše v pravidelných 14měsíčních splátkách po 2 921 Kč do 18. 4. 2024. Žalovaný úvěrující dosud nezaplatil žalovanou částku. S ohledem na nesplnění peněžité povinnosti žalovaného se žalobkyně dále domáhala zaplacení uvedeného úroku z prodlení. Svou aktivní legitimaci pak žalobkyně zdůvodnila smlouvou o postoupení pohledávek, kterou uzavřela dne 12. 3. 2025, s účinností ke dni 25. 3. 2025, s úvěrující, na jejímž základě jí byly žalované pohledávky postoupeny.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. V daném případě jde s ohledem na státní občanství žalované o řízení s cizím prvkem. Protože bydliště žalované je na území České republiky, vyplývá mezinárodní příslušnost zdejšího soudu z čl. 4 odst. 1 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech. Zdejší soud tedy přistoupil k projednání věci.4. Rozhodným právem pro posouzení věci je v souladu s čl. 6 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. června 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), právo České republiky, neboť obvyklé bydliště žalované bylo na území České republiky.5. K, Anonymizováno, jednání nařízenému na den 18. 2. 2026 se žalovaný bez omluvy nedostavil, bylo tak v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) konáno v jeho nepřítomnosti. Na podkladě provedených listinných důkazů dospěl soud k tomuto závěru o skutkovému stavu ve věci. Ze smlouvy o úvěru č. , číslo, bylo zjištěno, že tato byla uzavřena dne 18. 2. 2023 mezi úvěrující a žalovaným jako úvěrovaným. Úvěrující se zavázala na základě předmětné smlouvy poskytnout žalovanému úvěr ve výši 22 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit žalobkyni částku 40 894 Kč, a to ve 14měsíčních splátkách po 2 921 Kč. Dle úvěrové smlouvy činí úrok 8 % ročně a RPSN činí 272,44 %. Z obsahu smlouvy bylo dále zjištěno, že pokud žalovaný nezaplatí splátku řádně a včas je povinen zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z příslušné dlužné částky. Dále je povinen uhradit částku 750 Kč za každou upomínku (250 Kč vyhotovení upomínky a 500 Kč smluvní pokuta). Oznámení o zesplatnění je zpoplatněno částkou 1 500 Kč (750 Kč náhrada nákladů úvěrující a 750 Kč smluvní pokuta). Ve smlouvě bylo ujednáno, že sjednané úroky za poskytnutí úvěru běží od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny úvěru s tím, že tento úrok běží i po zesplatnění úvěru, když poté i nadále přirůstá pouze k původní nesplacené jistině úvěru zahrnuté do nové jistiny úvěru, a to až do doby její úplné úhrady. Ze smlouvy vyplývá, že žalovanému byly peněžní prostředky ve výši 22 000 Kč poskytnuty v hotovosti v den podpisu smlouvy, což žalovaný svým podpisem stvrdil. Z transakční historie vyplývá, že žalovaný na svůj dluh uhradil částku 6 000 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 3. 2025 vyplývá, že pohledávky za žalovaným, které jsou předmětem tohoto řízení, byly s účinností ke dni 25. 3. 2025, postoupeny na žalobkyni. Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky ještě předžalobní výzvou ze dne 17. 7. 2025, která byla žalovanému dle podacího archu zaslána téhož dne.6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.8. Podle § 2991 odst. 2 o.z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.9. Shora zjištěný skutkový stav soud po právní stránce posoudil následovně. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla dne 18. 2. 2023 uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 o.z., nicméně soud shledal, že předmětná úvěrová smlouva je absolutně neplatná, neboť se zjevně příčí dobrým mravům. K tomuto závěru vedly soud následující skutečnosti. Smluvní strany si v úvěrové smlouvě sjednaly poplatek za poskytnutí peněžních prostředků ve výši 17 778 Kč, resp. 18 894 Kč. Soud se zabýval právní povahou tohoto poplatku a shledal, že se nejedná o poplatek odpovídající reálně poskytnutým službám, nýbrž jde o odměnu za poskytnutí peněžních prostředků a tedy o úrok. Přestože je sjednaný poplatek (úrok) nepřiměřeně vysoký, nepůsobí neplatnost smlouvy jako celku sám o sobě, nýbrž ve spojení s dalšími smluvními ujednáními sankční povahy. Předně je třeba zmínit, že žalovaný je pro případ prodlení stižen smluvní pokutou, která je stanovena na horní hranici zákonné přípustnosti, určené v § 122 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Soud s ohledem na nepřiměřeně vysoký úrok a další ujednání sankční povahy (náklady související s vymáháním pohledávky), které smlouva obsahuje, uzavřel, že se předmětná úvěrová smlouva zjevně příčí dobrým mravům, a proto je absolutně neplatná ve smyslu § 588 o.z., kdy soud k takové neplatnosti přihlédne i bez návrhu.10. Protože soud shledal absolutní neplatnost uzavřené smlouvy, posoudil soud nárok žalobkyně podle ustanovení o bezdůvodném obohacení ve smyslu § 2991 a násl. o.z. Vzhledem k tomu, že žalovaný obdržel peněžní prostředky na podkladě neplatné smlouvy, získal majetkový prospěch plněním bez právního důvodu ve smyslu § 2991 odst. 2 o.z., čímž se na úkor právní předchůdkyně žalobkyně ve smyslu citovaného ustanovení obohatil, a je podle § 2991 odst. 1 o.z. povinen žalobkyni, která v řízení prokázala svoji aktivní legitimaci na podkladě uzavřené postupní smlouvy dle § 1879 a násl. o.z., vydat to, oč se obohatil. Žalovaný na svém dluhu, dle tvrzení žalobkyně a připojené transakční historie, uhradil částku 6 000 Kč. Žalovaným nebylo tvrzeno, ani prokázáno, že by uhradil více, proto soud zavázal žalovaného k zaplacení částky 16 000 Kč, která odpovídá rozdílu získaného majetkového prospěchu na straně žalovaného a částek již žalovaným zaplacených. Žalobkyni vzniklo rovněž právo na úrok z prodlení podle § 1970 o.z., neboť se žalovaný dostal do prodlení s úhradou peněžitého dluhu. Soud proto žalobě vyhověl i co do úroku z prodlení, který žalobkyni přiznal ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., za dobu od 2. 8. 2025 do zaplacení. Žalobkyně totiž prokázala, že dne 17. 7. 2025 zaslala žalovanému oznámení o postoupení pohledávky včetně výzvy k plnění, přičemž tato byla žalovanému doručena v souladu s § 573 o.z. třetí pracovní den po odeslání, tedy 22. 7. 2025. Ve výzvě byla žalovanému poskytnuta lhůta k plnění do 1. 8. 2025. Od 2. 8. 2025 tak nastalo prodlení na straně žalovaného, proto byl žalobkyni přiznán úrok z prodlení od tohoto data. Lhůta k plnění byla v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. stanovena v délce tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.11. Výrokem pod bodem II. pak soud zamítl žalobu ve zbylém rozsahu, neboť uplatněné nároky vyplývají ze smlouvy, která je absolutně neplatná.12. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o.s.ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Vzhledem k tomu, že větší úspěch ve věci měl žalovaný, na jehož straně soud nezjistil vznik nákladů řízení, rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.