16 C 310/2025-23 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částky uvedené pod bodem I. a II. výroku tohoto rozsudku. Žalobu odůvodnila tím, že s žalovanou uzavřela dne 17. 5. 2024 smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , číslo, (dále jen „Smlouva“), a to elektronickou formou, na základě které se zavázala poskytnout žalované úvěr až do výše 33 000 Kč s možností postupného čerpání. Dne 7. 10. 2024 byla vyplacena z bankovního účtu žalobkyně na bankovní účet žalované částka 1 500 Kč a 900 Kč, dne 3. 10. 2024 částka 1 500 Kč, dne 27. 9. 2024 částka 3 500 Kč, dne 30. 9. 2024 částka 1 500 Kč, dne 1. 10. 2024 částka 1 500 Kč, dne 6. 10. 2024 částka 1 200 Kč, dne 7. 10. 2024 částka 2 000 Kč, dne 25. 9. 2024 částka 5 000 Kč a dne 17. 5. 2024 částka 8 000 Kč, celkem 26 600 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s příslušenstvím dle čl. VI a čl. VII Smlouvy v pravidelných denních splátkách dle čl. V odst. 1 Smlouvy ve výši určené dle čl. 5 Všeobecných obchodních podmínek žalobkyně, a to poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 1,99 % a smluvní úrok ve výši 1,02 % denně z nesplacené části jistiny. První splátka byla splatná dne 16. 6. 2024 a konec kreditového rámce měl nastat dne 8. 11. 2025. Žalovaná uhradila 415,82 Kč. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou pravidelných denních splátek. Žalobkyně proto dle čl. 7 odst. 1 Smlouvy vypověděla Smlouvu, o čemž žalovanou informovala emailem ze dne 24. 3. 2025. Vzhledem k prodlení žalované s úhradou dlužné částky byla žalované v souladu s ustanovením s čl. VIII odst. 1 Smlouvy vyúčtována smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, ohledně níž je žalovaná v prodlení. Žalobkyně požadovala smluvní pokutu pouze za prvních 90 dnů prodlení žalované, tedy za období od 23. 12. 2024 do 23. 3. 2025. Žalovaná částka se skládá z jistiny 26 183,95 Kč a smluvního úroku 30 827,25 Kč a poplatku za vyplacení tranší úvěru 430,52 Kč a smluvní pokuty 241,66 Kč. Žalovaná ani přes výzvu žalobkyně ničeho nezaplatila.2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila.3. Žalobkyně i žalovaná daly souhlas k tomu, aby soud ve věci rozhodl ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), bez nařízení jednání.4. Z písemných důkazních prostředků předložených žalobkyní učinil soud následující závěr o skutkovém stavu ve věci. Ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , číslo, vyplývá, že tuto uzavřely účastnice řízení dne 17. 5. 2024 a na jejím základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr až do výše 33 000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit žalobkyni spolu s jistinou poplatek za vyplacení úvěru ve výši 1,99 % z vyplacené částky a smluvní úrok ve výši 1,02 % denně z nesplacené části jistiny, to vše do 8. 11. 2025, spolu s poplatkem za vyplacení tranší úvěru ve výši 430,52 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky žalobkyně, jimiž byly smluvní strany vázány. Žalovaná čerpala úvěr dne 7. 10. 2024 v částkách 1 500 Kč a 900 Kč, dále dne 3. 10. 2024 v částce 1 500 Kč, dne 27. 9. 2024 v částce 3 500 Kč, dne 30. 9. 2024 v částce 1 500 Kč, dne 1. 10. 2024 v částce 1 500 Kč, dne 6. 10. 2024 v částce 1 200 Kč, dne 7. 10. 2024 v částce 2 000 Kč, dne 25. 9. 2024 v částce 5 000 Kč a dne 17. 5. 2024 v částce 8 000 Kč, celkem 26 600 Kč, jak vyplývá z přehledu bankovních transakcí i sdělení , právnická osoba, ., v den splatnosti jej však nevrátila. V souladu s ustanovením čl. VIII odst. 1 Smlouvy byla žalobkyní vyúčtována smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, ohledně níž je žalovaná v prodlení s tím, že žalobkyně nárokovala smluvní pokutu za prvních 90 dnů prodlení. Žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení dlužné částky ještě předžalobní výzvou ze dne 12. 7. 2025, která byla žalované zaslána dle podacího lístku dne 21. 7. 2025.5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.7. Podle § 2991 odst. 2 o.z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.8. Shora zjištěný skutkový stav soud posoudil po právní stránce následovně. Mezi žalobkyní a žalovanou byla dne 17. 5. 2024 uzavřena smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2395 o.z., nicméně soud shledal, že předmětná úvěrová smlouva je absolutně neplatná, neboť se zjevně příčí dobrým mravům. K tomuto závěru vedly soud následující skutečnosti. Smluvní strany si ve smlouvě o úvěru sjednaly za poskytnutí peněžních prostředků poplatek ve výši 1,99 % z vyplacené částky a smluvní úrok ve výši 1,02 % denně z nesplacené části jistiny. Soud se zabýval podstatou tohoto poplatku a dospěl k závěru, že tento představuje odměnu za poskytnutí úvěru, a tedy ve své podstatě jde o úrok. V návaznosti na uvedené pak soud dospívá k závěru, že úrok byl sjednán v nikoli přiměřené výši. S tímto závěrem koresponduje i vysoká RPSN, která v projednávané věci činí 1 759,12 %. Přestože je sjednaný úrok nepřiměřeně vysoký, nepůsobí neplatnost smlouvy jako celku sám o sobě, nýbrž ve spojení s dalšími smluvními ujednáními sankční povahy. Předně je třeba zmínit, že žalovaná je pro případ prodlení stižena smluvní pokutou, která je stanovena na horní hranici zákonné přípustnosti, určené v § 122 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. A rovněž je nutno přihlédnout i ke skutečnosti, že smlouva byla uzavřena adhezním způsobem, kdy žalovaná akceptovala formulářovou dokumentaci vypracovanou žalobkyní, jejíž obsah nemohla reálně nijak ovlivnit. Soud tedy s ohledem na okolnosti, za nichž byla smlouva uzavřena, s ohledem na nepřiměřeně vysoký úrok a shora uvedená smluvní ujednání uzavřel, že se předmětná smlouva o úvěru zjevně příčí dobrým mravům, a proto je dle § 588 o.z. absolutně neplatná, kdy soud k takové neplatnosti přihlédne i bez návrhu.9. Úvěrová smlouva byla soudem shledána jako neplatná, nicméně shora uvedenými důkazy má soud za prokázáno, že žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 26 600 Kč. S ohledem na absenci právního základu, na jehož podkladě byly peněžní prostředky žalované poskytnuty, posoudil soud nárok žalobkyně podle ustanovení o bezdůvodném obohacení ve smyslu § 2991 a násl. o.z. Vzhledem k tomu, že žalovaná obdržela peněžní prostředky na podkladě neplatné úvěrové smlouvy, získala majetkový prospěch plněním bez právního důvodu ve smyslu § 2991 odst. 2 o.z., čímž se na úkor žalobkyně ve smyslu citovaného ustanovení obohatila, a je podle § 2991 odst. 1 o.z. povinna žalobkyni vydat to, oč se obohatila. Žalovaná na svém dluhu, dle tvrzení žalobkyně, uhradila 415,82 Kč (dne 12. 6. 2024 částku 10,26 Kč, dne 12. 7. 2024 částku 12,95 Kč, dne 13. 8. 2024 částku 17,45 Kč, dne 12. 9. 2024 částku 26,68 Kč, dne 2. 10. 2024 částku 5,25 Kč, dne 14. 10. 2024 částku 42,04 Kč, dne 14. 11. 2024 částku 46,72 Kč, dne 13. 12. 2024 částku 39,80 Kč, dne 13. 1. 2025 částku 50,33 Kč, dne 12. 2. 2025 částku 48,09 Kč, dne 13. 2. 2025 částku 55,77 Kč, částku 13. 3. 2025 částku 60,48 Kč). Žalovanou nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by zaplatila více, proto soud zavázal žalovanou k zaplacení částky 26 183,95 Kč, která odpovídá získanému majetkovému prospěchu na straně žalované. Žalobkyni vzniklo rovněž právo na úrok z prodlení podle § 1970 o.z., neboť se žalovaná dostala do prodlení s úhradou peněžitého dluhu. Soud tak žalobě vyhověl i co do úroku z prodlení, který žalobkyni přiznal v jí požadované výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., za dobu od 29. 7. 2025 do zaplacení. Žalobkyně totiž prokázala, že dne 21. 7. 2025 zaslala žalované předžalobní výzvu, v níž žalovanou vyzvala k plnění, a to ve lhůtě tří dnů od doručení předmětné výzvy. Výzva byla žalované doručena v souladu s § 573 o.z. třetí pracovní den po odeslání, 25. 7. 2025. Tímto dnem počala žalované běžet lhůta k plnění. Od 29. 7. 2025 nastalo prodlení na straně žalované, proto byl žalobkyni přiznán úrok z prodlení od tohoto data. Lhůta k plnění byla v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. stanovena v délce tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.10. Výrokem pod bodem II. pak soud ve zbývajícím rozsahu žalobu, s ohledem na právní posouzení uzavřené smlouvy jakožto neplatného právního jednání, jako nedůvodnou zamítl.11. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o.s.ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Vzhledem k tomu, že větší úspěch ve věci měla žalovaná, na jejíž straně soud nezjistil vznik nákladů ří