16 C 320/2025-21 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částky s příslušenstvím uvedené pod bodem I. a II. výroku tohoto rozsudku. Žalobu odůvodnila tím, že poskytuje úvěry prostřednictvím své webové stránky www.rerum.cz, na které si žalovaná vybrala dle své vlastní volby dostupné parametry, jako jsou výše požadovaného úvěru v českých korunách a dobu splatnosti úvěru ve dnech, uvedla své osobní údaje, převedla žalobkyni 1 Kč jako ověřovací platbu a poskytla podklady pro ověření svého příjmu. Na základě toho byla žádost žalované o poskytnutí spotřebitelského úvěru schválena a smlouva měla být žalovanou poté podepsána prostřednictvím verifikačního SMS kódu. Tím žalovaná potvrdila svou vůli být smlouvou vázána, čímž podle žalobkyně uzavřela dne 23. 9. 2024 s žalobkyní smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , číslo, . Žalobkyně měla poskytnout žalované úvěr ve dnech 23. 9. 2024 převodem z bankovního účtu žalobkyně na bankovní účet žalované č. , č. účtu, , který je totožný s bankovním účtem, z něhož byla provedena výše popsaná ověřovací platba. Žalovaná se dle smlouvy měla zavázat zaplatit žalobkyni smluvní úrok 40 % p. m. z jistiny. Úvěr byl žalované poskytnut na dobu neurčitou. Žalovaná měla dle smlouvy splácet každý měsíc, vždy nejpozději k 22. dni v měsíci, úrok přirostlý za uplynulé období. Jistinu úvěru mohla žalovaná splatit zcela nebo zčásti kdykoli během trvání smlouvy. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou úvěru, ohledně čehož byla žalobkyní opakovaně upomínána. V poslední upomínce ze dne 22. 1. 2025 byla žalovaná informována o zesplatnění celého úvěru ke dni 25. 1. 2025 a vyzvána k jeho úhradě. Žalovaná se tak prokazatelně dostala do prodlení úhradou celého úvěru dne 26. 1. 2025. Právo žalobkyně na zesplatnění úvěru bylo sjednáno v uvedené smlouvě. Předmětem návrhu byla pohledávka 28 000 Kč, skládající se z nesplacené části jistiny 20 000 Kč a smluvního úroku 40 % p. m. z jistiny za první měsíc doby čerpání úvěru v kapitalizované výši 8 000 nejpozději splatných dne 25. 1. 2025, to vše spolu s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení od dne následujícího po dni splatnosti úvěru. Pro případ prodlení žalované se splácením úvěru měla být dle smlouvy sjednána smluvní pokuta 0,1 % p. d. z částky, ohledně níž je žalovaná v prodlení. Žalovaná se do prodlení dostala následující den po dni zesplatnění úvěru, který nastal 26. 1. 2025. Žalobkyně proto požadovala smluvní pokutu ve výši 0,1 % p. d., kterou počítá z jistiny za každý kalendářní den v období od data prodlení 26. 1. 2025 do data odeslání předžalobní výzvy 8. 8. 2025. Kapitalizovaná výše smluvní pokuty činí 3 880 Kč. Žalovaná dlužnou částku ani přes výzvu žalobkyně nezaplatila.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Žalobkyně i žalovaná daly souhlas k tomu, aby soud ve věci rozhodl ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“)., bez nařízení jednání.4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , číslo, bylo zjištěno, že tato byla uzavřena dne 23. 9. 2024 mezi žalobkyní a žalovanou, a na jejím základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 20 000 Kč a žalovaná se zavázala uhradit žalobkyni spolu s jistinou smluvní úrok 40 % p. m. z jistiny. Žalovaná se zavázala splácet úvěr každý měsíc, vždy nejpozději k 22. dni v měsíci, úrok přirostlý za uplynulé období. Jistinu úvěru mohla žalovaná splatit zcela nebo zčásti kdykoli během trvání smlouvy. Dle předmětné smlouvy činí úrok 40 % a RPSN činí 5 558,22 %. Žalobkyně vyzvala žalovanou před podáním žaloby k zaplacení dlužné částky předžalobní výzvou ze dne 8. 8. 2025 která byla žalované zaslána dne 13. 8. 2025, jak vyplynulo z potvrzení o podání. Ze sdělení ČSOB, a.s. bylo zjištěno, že majitelkou shora uvedeného bankovního účtu je žalovaná a že dne 23. 9. 2024 byla na uvedený účet připsána platba ve výši 20 000 Kč od žalobkyně.5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.7. Podle § 2991 odst. 2 o.z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.8. Shora zjištěný skutkový stav soud po právní stránce posoudil následovně. Mezi žalobkyní a žalovanou byla dne 23. 9. 2024 uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 o.z., nicméně soud shledal, že předmětná úvěrová smlouva je absolutně neplatná, neboť se zjevně příčí dobrým mravům. K tomuto závěru vedly soud následující skutečnosti. Smluvní strany si v úvěrové smlouvě sjednaly úrok ve výši 40 % měsíčně, v kapitalizované výši 8 000 Kč. Taková výše úroku nemůže ve světle ustálené judikatury Nejvyššího soudu (rozhodnutí sp. zn. 33 Odo 234/2005, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 a sp.zn. 33 Odo 236/2005) obstát. Přestože je sjednaný úrok nepřiměřeně vysoký, nepůsobí neplatnost smlouvy jako celku sám o sobě, nýbrž ve spojení s dalšími smluvními ujednáními sankční povahy. Předně je třeba zmínit, že žalovaná je pro případ prodlení stižena smluvní pokutou, která je stanovena na horní hranici zákonné přípustnosti, určené v § 122 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Soud s ohledem na nepřiměřeně vysoký úrok a další ujednání, které smlouva obsahuje, uzavřel, že se předmětná úvěrová smlouva zjevně příčí dobrým mravům, a proto je absolutně neplatná ve smyslu § 588 o.z., kdy soud k takové neplatnosti přihlédne i bez návrhu.9. Protože soud shledal absolutní neplatnost uzavřené smlouvy, posoudil soud nárok žalobkyně podle ustanovení o bezdůvodném obohacení ve smyslu § 2991 a násl. o.z. Vzhledem k tomu, že žalovaná obdržela peněžní prostředky na podkladě neplatné smlouvy, získala majetkový prospěch plněním bez právního důvodu ve smyslu § 2991 odst. 2 o.z., čímž se na úkor žalobkyně ve smyslu citovaného ustanovení obohatila, a je podle § 2991 odst. 1 o.z. povinna žalobkyni vydat to, oč se obohatila. Žalovaná na svém dluhu, dle tvrzení žalobkyně, neuhradila ničeho. Žalovanou nebylo tvrzeno, ani prokázáno, že by něčeho uhradila, proto soud zavázal žalovanou k zaplacení částky 20 000 Kč, která odpovídá získanému majetkovému prospěchu na straně žalované. Žalobkyni vzniklo rovněž právo na úrok z prodlení podle § 1970 o.z., neboť se žalovaná dostala do prodlení s úhradou peněžitého dluhu. Soud proto žalobě vyhověl i co do úroku z prodlení, který žalobkyni přiznal v jí požadované výši, dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., za dobu od 23. 8. 2025 do zaplacení. Žalobkyně totiž prokázala, že dne 13. 8. 2025 zaslala žalovanému předžalobní výzvu, přičemž tato byla žalované doručena v souladu s § 573 o.z. třetí pracovní den po odeslání, tedy 19. 8. 2025. Ve výzvě byla žalované poskytnuta lhůta k plnění v délce tří dnů, která počala běžet dnem obdržení výzvy. Od 23. 8. 2025 tak nastalo prodlení na straně žalované, proto byl žalobkyni přiznán úrok z prodlení od tohoto data. Lhůta k plnění byla v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. stanovena v délce tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.10. Výrokem pod bodem II. pak soud zamítl nárok žalobkyně co do rozdílu mezi úrokem z prodlení žalobkyní v žalobě požadovaném a úrokem z prodlení ve výroku pod bodem I. přiznaným, a to s odkazem na absenci právního základu žalovaného nároku, kdy splatnost žalované částky nenastala dne 26. 1. 2025, nýbrž až dne 22. 8. 2025 na podkladě výzvy žalobkyně.11. Výrokem pod bodem III. soud v souladu s § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobkyně měla ve věci úspěch v rozsahu 60 %, neúspěch v rozsahu 40 %, proto má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení v rozsahu 20 %.12. Žalobkyně požadovala ze svých nákladů nahradit výdaje za soudní poplatek, odměnu svého zástupkyně, náhradu provozních výdajů zástupkyně žalobkyně a náhradu odvodu daně z přidané hodnoty z odměny a nahrazovaných výdajů své zástupkyně.13. Žalobkyně tedy vynaložila k účelnému uplatnění svého práva před soudem v souladu s § 137 a ve smyslu § 142 odst. 1 o.s.ř. nákladů řízení v celkové výši 3 676 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 276 Kč a z nákladů zastoupení žalobkyně advokátkou. V případě podané žaloby se jedná o standardní žalobu formulářového typu, kdy podle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen „advokátní tarif“) činí odměna advokátky za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis předžalobní výzvy, sepis žaloby) po 700 Kč, dle § 14b odst. 5 advokátního tarifu činí paušální náhrada k úkonům právní služby 3 x 100 Kč. Celkem jde o náhradu nákladů řízení ve výši 735 Kč (20 %). O splatnosti k rukám zástupkyně žalobk