16 C 332/2025-17 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku s příslušenstvím uvedenou pod bodem I a II. výroku tohoto rozsudku, tedy zaplacení částky 14 468 Kč složené jednak z nevráceného úvěru 5 789,71 Kč (žalobkyní označováno také jako jistina) a jednak poplatků 4 478,29 Kč a smluvní pokuty 4 000 Kč. Stejnou žalobou se žalobkyně domáhala po žalovaném dále zaplacení úroku v poměru 8 % z nevráceného úvěru 5 789,41 Kč za období od 3. 4. 2024 do zaplacení, který kapitalizovala do 20. 2. 2025, v částce 587,77 Kč. Stejnou žalobou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši z nevráceného úvěru 5 789,71 Kč za období od 3. 4. 2024 do zaplacení, který kapitalizovala do 20. 2. 2025, v částce 1 141,27 Kč. Platební povinnosti žalovaného dovozovala žalobkyně ze Smlouvy o úvěru č. , číslo, uzavřené dne 2. 2. 2023 mezi právním předchůdcem žalobkyně společností , právnická osoba, ., IČO , IČO, , , adresa, , (dále jen „úvěrující“) a žalovaným. Na základě této smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr 8 000 Kč, který se žalovaný měl zavázat vrátit a zaplatit úvěrující dále souhrnný poplatek 6 868 Kč. To vše měl žalovaný splácet ve 14 měsíčních splátkách po 1 062 Kč do 2. 4. 2024. Žalovaný úvěrující dosud nezaplatil žalovanou částku. S ohledem na nesplnění peněžité povinnosti žalovaného se žalobkyně dále domáhala zaplacení uvedeného úroku z prodlení. Svou aktivní legitimaci pak žalobkyně zdůvodnila smlouvou o postoupení pohledávek, kterou měla uzavřít dne 12. 3. 2025, s účinností ke dni 25. 3. 2025, s úvěrující, na jejímž základě jí byly žalované pohledávky postoupeny.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Žalobkyně i žalovaný dali souhlas k tomu, aby soud ve věci rozhodl ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), bez nařízení jednání.4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , číslo, bylo zjištěno, že tato byla uzavřena dne 2. 2. 2023 mezi žalobkyní a žalovaným, a na jejím základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 8 000 Kč a žalovaný se zavázal uhradit žalobkyni spolu s jistinou souhrnný poplatek ve výši 6 868 Kč, tedy celkovou částku 14 868 Kč, a to v pravidelných měsíčních splátkách po 1 062 Kč. Dle předmětné smlouvy činí úrok 8 % a RPSN činí 272,44 %. P Dle předmětné smlouvy žalovaný převzal peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný svým podpisem stvrdil. Pohledávka za žalovaným vyplývající z výše uvedené smlouvy byla ze strany právní předchůdkyně žalobkyně postoupena žalobkyni na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 3. 2025, s účinností ke dni 25. 3. 2025. Žalobkyně vyzvala žalovaného před podáním žaloby k zaplacení dlužné částky předžalobní výzvou ze dne 17. 7. 2025, která byla žalovanému zaslána dne 30. 7. 2025, jak vyplynulo z podacího lístku.5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.7. Podle § 2991 odst. 2 o.z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.8. Shora zjištěný skutkový stav soud po právní stránce posoudil následovně. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla dne 2. 2. 2023 uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 o.z., nicméně soud shledal, že předmětná úvěrová smlouva je absolutně neplatná, neboť se zjevně příčí dobrým mravům. K tomuto závěru vedly soud následující skutečnosti. Smluvní strany si v úvěrové smlouvě sjednaly poplatek za poskytnutí peněžních prostředků ve výši 6 868 Kč. Soud se zabýval povahou tohoto poplatku a shledal, že se nejedná o poplatek odpovídající reálně poskytnutým službám, nýbrž jde o odměnu za poskytnutí peněžních prostředků. Přestože je sjednaný poplatek (úrok) nepřiměřeně vysoký, nepůsobí neplatnost smlouvy jako celku sám o sobě, nýbrž ve spojení s dalšími smluvními ujednáními sankční povahy. Předně je třeba zmínit, že žalovaný je pro případ prodlení stižen smluvní pokutou, která je stanovena na horní hranici zákonné přípustnosti, určené v § 122 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Soud s ohledem na extrémně vysoký úrok a další ujednání, které smlouva obsahuje, uzavřel, že se předmětná úvěrová smlouva zjevně příčí dobrým mravům, a proto je absolutně neplatná ve smyslu § 588 o.z., kdy soud k takové neplatnosti přihlédne i bez návrhu.9. Protože soud shledal absolutní neplatnost uzavřené smlouvy, posoudil soud nárok žalobkyně podle ustanovení o bezdůvodném obohacení ve smyslu § 2991 a násl. o.z. Vzhledem k tomu, že žalovaný obdržel peněžní prostředky na podkladě neplatné smlouvy, získal majetkový prospěch plněním bez právního důvodu ve smyslu § 2991 odst. 2 o.z., čímž se na úkor právní předchůdkyně žalobkyně ve smyslu citovaného ustanovení obohatil, a je podle § 2991 odst. 1 o.z. povinen žalobkyni vydat to, oč se obohatil. Žalovaný na svém dluhu, dle tvrzení žalobkyně, uhradil částku 4 400 Kč. Žalovaným nebylo tvrzeno, ani prokázáno, že by uhradil více, proto soud zavázal žalovaného k zaplacení částky 3 600 Kč, která odpovídá rozdílu získaného majetkového prospěchu na straně žalovaného a částek již žalovaným zaplacených. Žalobkyni vzniklo rovněž právo na úrok z prodlení podle § 1970 o.z., neboť se žalovaný dostal do prodlení s úhradou peněžitého dluhu. Soud proto žalobě vyhověl i co do úroku z prodlení, který žalobkyni přiznal v jí požadované výši, dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., za dobu od 2 8. 2025 do zaplacení. Žalobkyně totiž prokázala, že dne 17. 7. 2025 zaslala žalovanému oznámení o postoupení pohledávky včetně výzvy k plnění, přičemž tato byla žalovanému doručena v souladu s § 573 o.z. třetí pracovní den po odeslání, tedy 22. 7. 2025. Ve výzvě byla žalovanému poskytnuta lhůta k plnění do 1. 8. 2025. Od 2. 8. 2025 tak nastalo prodlení na straně žalovaného, proto byl žalobkyni přiznán úrok z prodlení od tohoto data. Lhůta k plnění byla v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. stanovena v délce tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.10. Výrokem pod bodem II. pak soud zamítl žalobu ve zbylém rozsahu, neboť uplatněné nároky vyplývají ze smlouvy, která je absolutně neplatná.11. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o.s.ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Vzhledem k tomu, že větší úspěch ve věci měl žalovaný, na jehož straně soud nezjistil vznik nákladů řízení, rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.