8 C 27/2025-70 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobou, doručenou zdejšímu soudu dne 4. března 2025, se žalobkyně původně domáhala zvýšení výživného, placeného jí žalovaným, jakožto jejím otcem, dosud v částce 1,5 tis. Kč měsíčně, a to na 8 tis. Kč měsíčně od 1. března roku 2022. Výživné ve výši 1 500 Kč měsíčně bylo určeno soudem (podle rozsudku uvedeného ve výroku I.) a nebylo do současnosti nijak upraveno. Žalobkyně k odůvodnění žaloby uvedla, že dosavadní výživné je v hrubém nepoměru s jejími odůvodněnými potřebami a s poměry žalovaného. Žalobkyně po absolvování základní školy vystudovala v letech 2019 až 2023 střední školu ukončenou maturitou a od roku 2023 se připravuje na své budoucí povolání dalším studiem na Střední zdravotnické škole a Vyšší odborné škole zdravotnické v Plzni v oboru diplomovaná dětská sestra s předpokládaným ukončením studia v roce 2026, což jí omezuje v získávání prostředků na živobytí vlastní výdělečnou činností. Žalobkyně si proto přivydělává jen příležitostnými brigádami s průměrným příjmem cca 3,5 tis. Kč měsíčně. Potřeby žalobkyně převážně zajišťuje její matka a manžel matky žalobkyně, s nimiž a se svou dosud nezletilou sestrou žalobkyně žije ve společné domácnosti. Poměry žalovaného nejsou žalobkyni známy. Podle žalobkyně platí výživné další dceři, sestře žalobkyně, která žije společně s žalobkyní a jejich matkou. Žalovaný bydlí ve SRN a podle prezentací na sociálních sítích si užívá zahraničních dovolených, vlastní motorové osobní vozidlo značky BMW a ukazuje nákladný životní styl. S ohledem na to žalobkyně navrhovala, aby soud vycházel z fikce příjmu žalovaného ve smyslu § 916 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „OZ“).2. Podáním doručeným soudu dne 27. února tr. žalobkyně vzala žalobu částečně zpět ohledně výživného za dobu od 1. do 3. března 2022 a navrhla připuštění změny žaloby tak, že za dobu od 4. do 31. března 2022 se domáhá výživného v poměrné části z 15 440 Kč za celý měsíc, od 1. dubna do 30. června 2022 se domáhá výživného 17 tis. Kč měsíčně, od 1. července do 31. prosince 2022 výživného 18 480 Kč měsíčně a od 1. ledna 2023 do budoucna výživného 19 440 Kč měsíčně.3. Usnesením ze dne 2. března tr., čj. 8 C 27/2025-49, soud navrhovanou změnu žaloby připustil a řízení v rozsahu zpětvzetí žaloby zastavil, když žalovaný proti částečnému zpětvzetí žaloby nevznesl žádné námitky.4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a bez omluvy se ani nedostavil k žádnému jednání před soudem.5. Ze zjištěných procesních skutečností (tvrzení žalobkyně a doručení jedné písemnosti žalovanému v říjnu 2025 v souvisejícím řízení vedeném o výživném pro sestru žalobkyně před , název, pod sp. zn. , spisová značka, ) je možné se domnívat, že bydliště žalovaného by mohlo být ve Spolkové republice Německo. Na poslední takto zjištěné adrese bydliště ve SRN: , adresa, , se však žalovaný zřejmě již nezdržuje s ohledem na sdělení poštovního doručovatele ohledně zásilek ze dne 28. března 2025 a 6. března tr. a dle sdělení dožádaného orgánu SRN ze dne 12. března tr. k doručení písemností žalovanému na tuto adresu v tomto řízení, což potvrzovalo také sdělení , název, o procesních skutečnostech z řízení sp. zn. , spisová značka, . Soud proto věc projednal bez ohledu na případný cizí prvek v řízení.6. Tento postup nemohl způsobit žádnou újmu na procesních ani hmotněprávních právech účastníků ani v případě, kdyby bylo bydliště žalovaného ve SRN. Mezinárodní příslušnost soudu České republiky by totiž byla založena podle bydliště žalobkyně dle čl. 3 písm. b) Nařízení Rady (ES) č. 4/2009 ze dne 18. prosince 2008 o příslušnosti, rozhodném právu, uznávání a výkonu rozhodnutí a o spolupráci ve věcech vyživovacích povinností. Toto nařízení sice upravuje současně také místní příslušnost soudu a věc tedy měla být projednána před obecným soudem žalobkyně. Protože však žádný z účastníků námitku místní nepříslušnosti nevznesl a ve věci již proběhlo první jednání dne 10. prosince 2025, nebylo možné později místní příslušnost přezkoumávat z úřední povinnosti podle § 105 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „OSŘ“). Ohledně podrobností místní příslušnosti je totiž nutné vycházet z vnitrostátního práva soudu, jehož mezinárodní příslušnost byla určena právním předpisem EU. Zdejší soud by proto věc projednal a o žalobě rozhodl stejně, jako při dovození své místní příslušnosti podle § 84 odst. 1 nebo § 86 odst. 1 OSŘ. Obdobně rozhodným právem pro posouzení věci je vždy právo České republiky, a to buď podle čl. 3 odst. 1 Haagského protokolu ze dne 23. listopadu 2007 o právu vztahujícím se na povinnosti výživného ve spojení s čl. 15 výše cit. nařízení Rady (ES), nebo podle obecné územní zásady aplikace práva při neexistenci cizího prvku v právním vztahu.7. Soudu nebylo při rozhodování známo, jaké jsou skutečné životní potřeby žalovaného, z čeho je žalovaný uspokojuje, jaké má příjmy a likvidní majetek až na již soudu známou skutečnost o placení dalšího výživného pro sestru žalobkyně. Procesní pasivita žalovaného a jeho neznámý pobyt přesto nemůže způsobit, že by soud o žalobě na placení (zvýšení) výživného nemohl rozhodnout, i když nezjistil žádné další skutečnosti, které by se týkaly poměrů žalovaného. Zákon totiž i v takovém případě umožňuje soudu, aby úsudek o majetkových poměrech přijal podle domněnky, stanovené v § 916 OZ (viz 12. odstavec odůvodnění níže).8. Ohledně posouzení poměrů žalobkyně soud vycházel z jejího tvrzení o příjmech z brigád a po dokazování (z potvrzení o studiu) také toho, že si uvedeným studiem postupně zvyšuje svou kvalifikaci pro budoucí povolání. Dokazováním byl také stanoven skutkový základ pro poslední úpravu výživného podle rozsudku , název, ze dne , datum, , čj. , číslo jednací, , a poměr z příjmů rodiče, který je obvykle vynakládán k zajištění potřeb jeho dětí (podrobněji viz 15. a násl. odstavce odůvodnění níže).9. Právní úprava, významná pro rozhodnutí o návrhu, je obsažena zejména v § 910 OZ. Podle něj platí, že předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost. Ustanovení § 859 OZ pak výslovně stanoví, že vyživovací povinnost a právo na výživné nezávisí na nabytí zletilosti ani svéprávnosti. Soudní praxe se ustálila na výkladu této normy v tom smyslu, že neschopnost živit se trvá i po dosažení zletilosti dítěte, resp. přiléhavěji i v době, kdy je způsobilé samostatně vstupovat do pracovně-právních vztahů, pokud se soustavně a cílevědomě připravuje na své budoucí povolání tak, aby významně zlepšilo své možnosti uplatnění na trhu práce k zajištění vlastních potřeb. Protože žalobkyně tyto podmínky v předmětné době splňovala, je zřejmé, že i v této době trvala vyživovací povinnost žalovaného k žalobkyni.10. Poměry účastníků se do doby poslední úpravy výživného podstatným způsobem změnily. Změna byla vyvolána nejen tím, že u žalobkyně došlo k přirozenému růstu životních potřeb v důsledku jejího fyziologického vývoje a snahou o vyšší stupeň vzdělání. Poměry se změnily také u žalovaného v důsledku právního posouzení jeho příjmu (viz 14. odstavec odůvodnění níže). Byla tedy splněna také podmínka pro změnu rozhodnutí o výživném podle § 163 OSŘ.11. Ustanovení § 915 OZ zakotvuje primární zásadu rozsahu vyživovací povinnosti rodičů k dětem, spočívající v požadavku stejné životní úrovně rodičů a dětí. Protože tato zásada předchází podle § 915 odst. 1 OZ hledisko odůvodněných potřeb dítěte, jsou pro určení vyživovací povinnosti soudem rozhodující poměry rodičů dítěte. Jen v jejich rámci se totiž dítěti může dostat odpovídajícího výživného, a to i v případech, kdy by snad potřeby dítěte překračovaly jejich míru. Příjem matky žalobkyně není pro určení výše výživného placeného žalovaným rozhodující, byť není zcela bez významu. V tomto řízení je totiž posuzována vyživovací povinnost žalovaného, který ve smyslu § 915 odst. 1 OZ musí zajistit, aby se jeho dítě mohlo podílet na životní úrovni, které sám dosahuje. Jestliže by byl příjem matky žalobkyně vyšší než příjem jejího otce, pak by žalobkyně přirozeně využívala tohoto stavu tím, že se svou matkou bydlí, ale i v tomto případě by musel její otec podle svých schopností a možností doplňovat vyšší vyživovací náklady žalobkyně svými příspěvky. V případě nižšího příjmu toho z rodičů, s nímž dítě sdílí společnou domácnost, slouží příspěvky rodiče s vyšším příjmem na kompenzaci nižší životní úrovně, kterou dítě má u druhého rodiče.12. Podle § 916 OZ platí, že neprokáže-li v řízení o vyživovací povinnosti rodiče k dítěti nebo o vyživovací povinnosti jiného předka k nezletilému dítěti, které nenabylo plné svéprávnosti, osoba výživou povinná soudu řádně své příjmy předložením všech listin a dalších podkladů pro zhodnocení majetkových poměrů a neumožní soudu zjistit ani další skutečnosti potřebné pro rozhodnutí zpřístupněním údajů chráněných podle jiného právního předpisu, platí, že průměrný měsíční příjem této osoby činí pětadvacetinásobek částky životního minima jednotlivce podle jiného právního předpisu. Protože skutková zjištění soudu, jež by se měla týkat poměrů žalovaného, zejména jeho