9 C 129/2021-171 — Okresní soud v Českém Krumlově

1. Žalobkyně se podáním došlým soudu dne [datum] domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovaným uložena povinnost společně a nerozdílně odstranit z pozemku parc. [číslo] zahrada v k. ú. a obci [obec] výsadbu stromů vysazených a situovaných při společné hranici s pozemkem parc. [číslo] ostatní plocha v k. ú. a obci [obec] sestávající ze stromů Zerav západní (thuja occidentalis) v počtu šesti kusů, meruňky odrůda Bergeon v počtu jeden kus a třesně odrůda [příjmení] v počtu jeden kus. Žaloba je odůvodněna tím, že žalobkyně je výlučným vlastníkem pozemku parc. [číslo] zahrada a pozemku parc. [číslo] ostatní plocha, vše v k. ú. a obci [obec] Tyto pozemky přiléhají k pozemku stav. parc. [číslo] zastavěná plocha a nádvoří rovněž ve vlastnictví žalobkyně, jehož součástí je na něm stojící budova [adresa] v části obci [část obce], objekt k bydlení v k. ú. a obci [obec], ve které žalobkyně mnoho let žije se svou rodinou a přiléhající pozemky jsou užívány jako zahrada k pěstování zeleniny, ovoce a rovněž plní odpočinkovou a okrasnou funkci (dále jen„ pozemky žalobkyně“). Žalovaní jsou vlastníci pozemku parc. [číslo] zahrada v k. ú. a obci [obec], který mají ve společném jmění manželů (dále„ pozemek žalovaných“). Pozemek žalovaných sousedí s pozemky žalobkyně, resp. přímo s pozemkovou parcelou [číslo]. Žalovaný na pozemku žalovaných při společné hranici s pozemkem parc. [číslo] ostatní plocha, vysázeli túje (Zerav západní) v počtu šesti kusů, přičemž se jedná o tzv. řadovou výsadbu ve sponu, jdoucí podél hranice mezi pozemky bezprostředně podél oplocení, které tvoří rozhradu mezi shora uvedeným pozemky. Žalovaní rovněž při společné hranici mezi uvedenými pozemky vysadili na pozemku žalovaných dva ovocné stromy, a to jeden kus meruňky, odrůda Bergeon (výška asi jeden metr) a jeden kus třešně, odrůda [příjmení] (výška cca dva metry), přičemž tyto ovocné stromy byly vysazeny v roce 2019 a šest kusů tújí na konci roku 2018. Pokud se jedná o vzdálenost žalovanými provedené výsadby dřevin od společné hranice mezi pozemky, túje jsou ve vzdálenosti zcela minimální, tj. asi 40 cm a rovněž oba uvedené ovocné stromy jsou velice blízko společné hranice mezi uvedenými pozemky. Žalobkyně s výsadbou uvedených dřevin nedala souhlas, ani o udělení souhlasu nebyla před jejich výsadbou ze strany požádána. Žalobkyně se proto domáhá ochrany, kterou jí dává § 1017 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku. Žalobkyně považuje výsadbu na pozemku žalovaných za zcela nevhodnou, bez souhlasu žalobkyně v minimální vzdálenosti od společné hranice pozemků. Výsadba absolutně nerespektuje vzdálenosti od společné hranice stanovené občanským zákoníkem pro výsadbu dřevin. Zerav západní (thúja occidentalis) je stále zelený, jehličnatý strom čeledi cypřišovitých a dorůstá výšky až 15 – 20 metrů. Meruňka a třešeň jsou plodonosné ovocné dřeviny dorůstající rovněž výšku přesahující tři metry. Žalovaní provedli výsadbu dřevin na svém pozemku za účinnosti zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku. Výsadba provedená žalovanými je nejen v rozporu s uvedeným zákonným ustanovením, neboť se nachází v bezprostřední blízkosti společné hranice mezi pozemky, ale navíc s ohledem na bezprostřední blízkost takové výstavby dřevin zasahuje negativně do práv žalobkyně, když je zřejmé, že bude docházet a již také dochází ze spadu listí, větví či semen na pozemky žalobkyně a rovněž dochází k prorůstání kořenů dřevin na pozemky žalobkyně. Pokud budou žalovaní túje stříhat, budou na pozemek žalobkyně dopadat jejich větve v místech, kde ona má záhon, přičemž větve tújí jsou jedovaté. Větve tújí budou rovněž ničit plot žalobkyně. Dále dochází ke stínění a odčerpání vláhy z pozemků žalobkyně, a pokud by k odstranění dřevin z pozemku žalovaných nedošlo, byly by takové negativní imisní dopady zcela intenzivnější, včetně poškození oplocení a jeho podezdívky. Žalobkyně se domnívá, že hlavním smyslem výsadby specifikovaných dřevin je především snaha poškodit žalobkyni. Nedává žádný logický smysl sázet plodonosné ovocné stromy, u nichž je předpoklad rozvoje koruny za účelem pěstování plodů tak, že tyto budou velmi brzy zasahovat na sousední pozemek, z čehož mohou vznikat další potenciální spory. Rovněž nedává smysl sázet jakékoliv okrasné dřeviny tak blízko hranice se sousedním pozemkem, že není možné prakticky provádět jejich údržbu ze strany směrem k sousednímu pozemku, když je zřejmé, že navíc budou prorůstat a poškozovat oplocení (rozhradu) mezi pozemky, které není ve vlastnictví žalovaných. Žalobkyně měla zájem vyřešit věc smírně, vyzývala žalované dopisem z [datum], aby přemístili uvedené dřeviny a snažila se vyvolat jednání o hledání možného kompromisu. Žalobkyně také požádala přípisem z [datum] o pomoc Městský úřad Český Krumlov, odbor životního prostředí a zemědělství, nicméně jí bylo sděleno, že se jedná o záležitost, která není v kompetenci tohoto orgánu a jedná se o občanskoprávní spor. Žalovaná vyzvala žalované dále výzvou z [datum] k odstranění dřevin pro rozpor s § 1017 odst. 1 občanského zákoníku a poskytla jim lhůtu do [datum]. Žalovaní však do dne podání žaloby výsadbu neodstranili, ani na výzvu nereagovali. Žalobkyně by nebránila výsadbě stromů, pokud by byla v souladu se zákonem, tak tomu však není. 2. Žalovaní navrhli zamítnutí žaloby jako nedůvodné. K žalobnímu návrhu uvedli, že tvrzení, že Zerav západní dorůstá výšky 15 – 20 metrů, ale podle žalovaných je notorietou, že tuto rostlinu lze zastřihávat a její habitus trvale udržovat ve výrazně nižší výšce. Rovněž výše třešně a meruňky může být regulována pravidelným řezem, tyto jsou navíc ve vzdálenosti 170, resp. 200 cm od hranice pozemků. Není pravdivé tvrzení žalobkyně ohledně spadu listí (Zerav západní je jehličnan), větví či semena argumentace týkající se nepříznivých dopadů na žalobkyninu zahradu je čistě hypotetická bez opory ve skutečném stavu věcí. Není hlavním účelem žalobkyni poškodit, jak se sama domnívá, ale snaha zajistit pro žalované soukromí živým plotem, který bude tvořen Zeravy západními a to ve výšce nepřesahující 200 cm. Žalovaní poukázali na skutečnosti, že žalobkyně nemá jako vlastník pozemku pro odstranění stromů rozumný důvod. Žalovaní odkázali na důvodovou zprávu k ustanovení § 1017 OZ:„ Takový rozumný důvod bude např. mít vlastník zemědělského pozemku, počne-li soused v těsné blízkosti hraniční čáry stromy, které hrozí v budoucnu vyčerpat podstatnou měrou podzemní vláhu i pod zemědělským pozemkem nebo které hrozí v budoucnu tento pozemek zastínit apod. Stejně tak bude mít např. vlastník pozemku s domem nedaleko hraniční čáry rozumný důvod bránit se, zasadí-li soused při hraniční čáře např. mladý exemplář jírovce maďalu, protože kořeny vzrostlého jedince tohoto druhu mohou dům vážně poškodit.“ Ve všech popsaných případech se uvádějí spojení jako„ podstatnou měrou“ (vyčerpat podzemní vláhu) či„ vážně poškodit“ (dům), důvodová zpráva tedy stanovuje určitou poměrně vysokou intenzitu hrozícího nebezpečí, aby bylo lze daný důvod označit za důvod rozumný. Nejedná se o excesivní a zcela výjimečné příklady, zákonodárce naopak danou pasáž uvozuje spojením„ např.“, které napovídá, že taková situace bude běžně pod rozumný důvod podřaditelná. Podle mínění žalovaných je smyslem a účelem § 1017 OZ, resp. zejména jeho prvního odstavce je umožnit obranu sousedovi, kterému výsadba stromů nějakým zásadním způsobem bude v budoucnu zasahovat do výkonu vlastnického práva k jeho pozemku či jej jinak zásadním způsobem zatíží. Spad listí a větví musí být v neakceptovatelné rovině, je nutno přihlédnout k tomu, že [obec] je sice město, leč město s velkým výskytem zahrad u rodinných domů, kdy tedy je nutno s jevy jako jsou listí, ovocné plody a větve počítat více než na Václavském náměstí v [obec]. Odčerpávání vláhy pak musí dosahovat opět určité vyšší intenzity, nepřiměřené místním poměrům, musí být„ podstatné“, nikoliv běžné v okolí. Nemůže tedy stačit, že kořeny zeravů západních jednou prorostou až do podezdívky, leč takové kořeny musí být způsobilé„ vážně poškodit“ nejen podezdívku, ale celý dům (jak uvádí důvodová zpráva). Vyžaduje-li právní řád k možnosti žádat odstranění stromů ve vlastnictví žalovaných rozumný důvod, pak tedy vyžaduje nebezpečí poměrně zásadních zásahů do práv žalobkyně za předpokladu, že stromy zůstanou na svém místě stát a vzrostou. Takové nebezpečí však z níže uvedených důvodů v této věci rozhodně dáno není. Oba ovocné stromy, jejichž odstranění je žádáno, jsou z výše uvedených důvodů ve vyvýšené poloze oproti žalobkynině zahradě a jejímu hraničnímu pozemku, stojí tedy na části pozemku za zídkou, pročež jakékoliv pronikání kořenů na nebo pod sousední pozemky je vyloučeno (takové pronikání by totiž zastavila ona zídka). Za oběma předmětnými ovocnými stromy stojí řada dalších stromů ve vlastnictví žalovaných, když spad plodů a listí z těchto starších (a tedy i více plodů a listí majících) stromů probíhá takřka výlučně na pozemek žalovaných (což lze předvídat i v případě obou předmětných stromů), nadto t