6 C 149/2022-17 — Okresní soud v Českém Krumlově

1. Žalobkyně se v řízení před soudem proti žalované domáhala vydání elektronického platebního rozkazu pro částku shora na tom skutkovém základu, že jde o postoupenou pohledávku, jejímž původním věřitelem byla [právnická osoba] podnik [územní celek], a. s., IČO [číslo], sídlem [adresa], když jde o nárok z přepravní smlouvy. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný dlužnou částku ani po výzvách nezaplatil. 2. Pokud byl ve věci vydán elektronický platební rozkaz, byl zrušen poté, co se ho žalovanému nepodařilo doručit do vlastních rukou. 3. Se souhlasem účastníků soud postupoval podle § 115a o. s.ř. Ve věci rozhodl bez nařízení jednání podle listin předložených žalobkyní. 4. Listiny předložené žalobkyní, a to zápis o provedené přepravní kontrole, tarif pro přepravu cestujícího, smluvní přepravní podmínky, smlouva o postoupení pohledávky a předžalobní výzva prokazují následující. 5. Žalovaný [datum] cestoval vozidlem městské hromadné dopravy provozované právním předchůdcem žalobkyně. Mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobkyně byla uzavřena smlouva o přepravě osob a žalovaný porušil povinnost uhradit jízdné ve výši 16 Kč. Na výzvu přepravního kontrolora se neprokázal platným jízdním dokladem. Dne [datum] s ním byl sepsán zápis o provedené přepravní kontrole a byl poučen o povinnosti doplatit dlužnou částku jízdného 16 Kč a přirážku ve výši 1 500 Kč. Žalovaný ani po výzvách neplnil. Původní věřitel pohledávku za žalovaným postoupil současné žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávky ze dne [datum]. Na výzvu právního zástupce žalující strany žalovaný nereagoval. 6. Po zhodnocení všech důkazů v řízení provedených soud uzavírá. Nárok žalobkyně je dán a je v souladu s uzavřenou smlouvou o postoupení pohledávky, tak jak jí původní věřitel uzavřel se současnou žalobkyní ve smyslu § 1879 a násl. obč. zákoníku. Tato smlouva prokazuje aktivní věcnou legitimaci žalobkyně k podání žaloby. Vlastní nárok pak vyplývá z uzavřené přepravní smlouvy, tak jak účastníci uzavřeli podle § 2550 a násl. obč. zákoníku. Ostatně žalovaný v řízení před soudem netvrdil ani neprokazoval, že nárok žalobkyni nevznikl, případně že zanikl, ať už zaplacením či jiným způsobem. Proto soud žalobě v celém rozsahu vyhověl, uložil žalovanému povinnost zaplatit dlužnou částku představující dlužné jízdné ve výši 16 Kč, jenž odpovídá platnému tarifu a přirážku, jejíž výše není v rozporu s platnými právními předpisy (§ 18a odst.3 z. č.. 111/1994 Sb.). Vzhledem k tomu, že žalovaný se se zaplacením dlužné částky dostal do prodlení, soud přiznal žalobkyni i žádané příslušení, jímž v konkrétním případě je úrok z prodlení jako sankce za to, že nebylo zaplaceno řádně a včas (§ 1970 obč.zákoníku). Výše úroku z prodlení odpovídá prováděcímu předpisu k tomuto ustanovení zákona platnému v době, kdy došlo k prodlení žalovaného se zaplacením dlužné částky. 7. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 a § 142a o. s. ř. Úspěšné žalobkyni soud přiznal všechny účelně vynaložené náklady se sporem spojené. Jde o náklady zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a vyúčtovanou odměnu advokáta podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. v platném znění, § 14b. Jde o tři úkony právní pomoci po 200 Kč, třikrát režijní paušál po 100 Kč Celkem náklady řízení představují částku uvedenou ve výroku rozsudku.