6 C 69/2021-111 — Okresní soud v Českém Krumlově

1. Žalobkyně se v řízení před soudem proti žalovanému domáhala vydání platebního rozkazu původně pro částku [částka] s příslušenstvím složenou s více nároků. (Jistina úvěru s příslušenstvím, smluvní pokuta, úrok za poskytnutí úvěru z částky odpovídající zbývající původní jistině ve výši [částka] od [datum] do zaplacení). 2. Pokud byl ve věci vydán platební rozkaz, byl zrušen poté, co se ho žalovanému nepodařilo doručit do vlastních rukou. 3. Před zahájením jednání žalobkyně postupně žalobu ve vztahu k jistině úvěru omezila o zaplacené částky tak, že podáním ze dne [datum] se nakonec domáhala zaplacení částky na jistině [částka] a úrok z prodlení představující 9,75 % ročně z částek vyčíslených v podání. V ostatních bodech na žalobě setrvala. 4. Před zahájením jednání v souladu s ustanovením § 96 odst. 1 o. s. ř. došlo dvakrát k částečnému zastavení řízení. 5. Před zahájením jednání soud vedl účastníky ke smírnému jednání, předestřel svůj názor na právní posouzení sporu, když nevyloučil absolutní neplatnost úvěrové smlouvy, případně neplatnost smlouvy v části týkající se úroku. Upozornil i na insolvenční řízení dříve vedené proti žalovanému a tam uzavřený právní názor k uplatněné pohledávce žalobcem, kde došlo k úspěšnému částečnému popření pohledávky. 6. Žalobkyně žalobu postavila na následujících skutkových tvrzeních: Žalobkyně je subjektem oprávněným k poskytování spotřebitelských úvěrů. Jako taková uzavřela s žalovaným dne [datum] úvěrovou smlouvu [číslo]. Na základě této smlouvy poskytla žalovanému úvěr [částka], který mu byl vyplacen [datum]. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a sjednaný úrok ve výši efektivní úrokové sazby 122,63 % ročně zaplatit v 30 měsíčních splátkách po [částka] splatných do každého 10. dne v měsíci. Žalovaný se tak zavázal vrátit žalobkyni celkem [částka] ve 30 měsících. Žalovaný smluvní závazek porušil. Proto ze strany žalobkyně došlo k zesplatnění. Do data zesplatnění žalovaný zaplatil žalobkyni pouze dvě splátky, a to [datum] částku [částka] a [datum] stejnou částku. Žalobkyně pak dovodila, že v důsledku prodlení žalovaného se zaplacením jednotlivých splátek jí vznikl nárok na zaplacení smluvní pokuty a nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením spotřebitele. Všechny tyto náklady žalobkyně v žalobě vyčíslila konečnou částkou [částka] Vedle nové jistiny úvěru (k datu zesplatnění povýšené o úrok) se žalobkyně domáhala zaplacení úroku za poskytnutí úvěru z dlužné původní jistiny ve výši [částka] od [datum]. Požadovala úrok v nominální roční sazbě 82,76 %, který vyhodnotila jako úrok odpovídající efektivně úrokové sazbě úvěru sjednané ve smlouvě. 7. Údaje shora tvrzené nebyly žalovaným nikterak rozporovány a jsou prokázány předsmluvním formulářem k úvěrové smlouvě, úvěrovou smlouvou, výzvami k zaplacení s upozorněním na možnost zesplatnění úvěru, oznámením o zesplatnění úvěru, kartou klienta, splátkovým kalendářem a výpočtem smluvní pokuty. 8. Žalobkyně v žalobě tvrdila a listinami se snažila prokázat, že schopnost žalovaného hradit úvěr byla dostatečně prověřena z informací získaných od žalovaného a z dostupných databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti, jakož i z jiných dokladů. Na základě těchto údajů a provedením tzv. scoringu klienta bylo rozhodnuto o možnosti poskytnutí požadovaného úvěru. K tomu žalobkyně soudu předložila doklad o tom, že žalovaný si zřídil [datum] účet u Raiffensenbank, Neureichenau. Fotokopiemi, konkrétně třemi, žalobkyně tvrdila a dokladovala bonitu žalovaného, tím, že na účet žalovaného dne [datum] přišla výplata 1 867,56 €, dne [datum] částka 2 119,98 € s tím, že první a třetí doklad poskytuje informace o stejné částce, druhý doklad poskytuje informace o výběru částky 1 815 € hned po přijetí výplaty dne [datum] výpis o pohybu na účtu nepředložila. Vedle toho žalobkyně doložila do spisu výplatní pásku právě potvrzující říjnovou výplatu žalovaného z roku 2017 procházející účtem žalovaného dne [datum], na již uvedených 1 867,56 €. Dále žalobkyně doložila kusou informaci o hodinové sazbě zaměstnance bez jakýchkoliv údajů o tom, k jakému zaměstnanci a pracovní smlouvě se tento údaj váže. Z fotokopie první strany předložené pracovní smlouvy uzavřené mezi žalovaným a zaměstnavatelem firmou v [anonymizováno] vyplývá, že pracovní poměr byl uzavřen od 1. 5. 2017 do 31. 10. 2017, když tato doba je považována jako časově omezená. Dále žalobkyně soudu předložila potvrzení o hodnocení klienta vázající se k žádosti o úvěr, kde jsou poznamenány příjmy žalovaného ze zaměstnání ve výši [částka] a údaj o zaměstnání u [právnická osoba] a. s., když ve formuláři je zaškrtnuto doporučení zprostředkovatele úvěru k poskytnutí úvěru a podpis žalovaného bez jakékoliv analýzy schopnosti splácet a jakéhokoliv prověření. U tohoto hodnocení klienta v tomto formuláři jsou poznamenány výdaje klienta, životní minimum [částka], nejsou zde poznamenány žádné osoby v domácnosti, žádné úvěry, bydlení [částka], žádné výdaje na dopravu, kurzy, záliby, žádné údaje o poklesu příjmu, změně, vyživovacích povinnostech apod. Žalobkyně dále předložila výsledek hledání v registru smluv s negativním výsledkem a CPS score se stupněm zařazení žalovaného do kategorie II. – střední riziko s legendou, že kategorie je čtyřstupňová. Zařazení bez jakéhokoliv vysvětlení jak toto skóre bylo vypočteno. Navíc ze score bonity žalovaného vyplývalo střední riziko. Žalobkyně nepředložila žádné dokumenty o zjištění reálných výdajů žalovaného, z formuláře vyplněného jednajícím za žalobce nevyplynulo fakticky nic ve vztahu k reálným výlohám. Žalobkyně soudu nepředložila žádné další listiny prokazující její povinnost zkoumat úvěruschopnost žalovaného. 9. Žalovaný nerozporoval údaje o uzavřené smlouvě a předání částky [částka], uvedl, že jeho finanční situace je i byla složitou a nepopíral existenci dluhů, pro které dvakrát požádal o insolvenci, jejíž podmínky však nesplnil. Žalovaný připustil i vedené trestní stíhání pro trestný čin úvěrového podvodu, které zatím bylo podmínečně zastaveno. K postupu žalobkyně při prověřování úvěruschopnosti jen uvedl, že zprostředkovatel žalobkyně ho navštívil a v podstatě žádné údaje neprověřoval, i když si na to již moc nevzpomíná. Pouze kupředu konkrétnímu zprostředkovateli poslal zřejmě výplatní pásky a některé údaje, které prochází spisem. V době čerpání úvěru již byl zadlužen, zřejmě měl i exekuce. Měl vyživovací povinnost. Neplatnost smlouvy nenamítl. 10. Soud vyhodnotil všechny provedené důkazy, každý zvlášť a všechny důkazy ve vzájemné souvislosti, přihlédl ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, a dospěl k následujícím závěrům. Žalobu je třeba posuzovat podle § 2395 a násl. obč. zákoníku č. 89/2012 Sb. v platném znění a ve smyslu zákona [číslo] Sb. o spotřebitelském úvěru. Soud primárně posuzoval problematiku zkoumání úvěruschopnosti žalovaného. Soud je totiž přesvědčen o tom, že i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru je na místě z úřední povinnosti soudu, tedy bez námitky žalovaného, se touto otázkou zabývat. Zda žalobkyně jakožto poskytovatel úvěru akreditovaná povolením ČNB k poskytování úvěrů splnila svou zákonnou povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost žalovaného. Soud vyšel z toho, že žalovaný byl při posouzení úvěru posuzován v kategorii II. se středním rizikem, předložil však pouze dvě potvrzení o výši příjmů, fragment výpisu účtu z banky, ze kterého je zřejmý došlý plat, ale na druhé straně i existence kontokorentu, odchozí platba hned po příjmu platu v podstatě ve výši příjmu. Výpis z účtu je pouze kusý, není kompletní (ani za jeden celý měsíc) a listiny o existenci pracovní smlouvy a jejího ověření v podstatě svědčí pro uzavřený pracovního poměru jen na dobu určitou bez jakéhokoli garance prodloužení pracovního poměru, či přislíbení pracovního poměru s ohledem na délku smluvního úvěrového vztahu (30 měsíců). Soud dále hodnotil postup žalobkyně ve vztahu k formuláři hodnocení klienta, který je naprosto nedostatečně posuzován, není zřejmé jak byl vyplňován, kým, neboť ve formuláři je uveden úplně jiný zaměstnavatel a nesprávné údaje o žalovaném ve vztahu k vyživovacím povinnostem, ve vztahu k počtu závazků i ve vztahu k výdajům, když tento formulář neobsahuje žádné výdaje, pouze životní minimum (3 410 kč), se kterým s ohledem na výši uvedené částky jednoznačně by nebylo lze dlouhodobě vystačit, hodnotí-li soud tyto údaje ve vztahu k dalším poskytnutým informacím, a to k dojíždění do zaměstnání mimo území České republiky, výdaje na náklady související s telefonem, internetem, když tyto údaje jednoznačně z prohlášení vyplývají (poskytnut údaj o mobilním telefonu, poskytnut údaj o e-mailové adrese), výdaje z vyživovací povinností, bydlením, dalšími závazky. Takto lze jednoznačně uzavřít, že částka určená na spotřebu žalovaného týkající se reprodukce jeho pracovní síly, náklady na bydlení, náklady na vyživované osoby jsou naprosto nereálné a nebyly žalobkyní dostatečně posouzeny, pak nelze uzavřít jinak než, že zmiňovaná úvěrová smlouva je smlouvou absolutně n