7 C 263/2021-1807 — Okresní soud v Českém Krumlově

1. Rozsudkem Okresního soudu v Českém Krumlově, č. j. [číslo jednací], který nabyl právní moci dne 22. 9. 2021 bylo vyhověno žalobě o nahrazení projevu vůle uzavření smlouvy o bezúplatném převodu pozemků podle zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (dále jen ZoP). V průběhu tohoto řízení žalobci žalobu částečně rozšířili a částečně vzali zpět. Návrhům bylo vyhověno usnesením č. j. [číslo jednací] a rozšíření žaloby, mimo jiné o parc. [číslo] zapsaný v evidence katastru nemovitostí vedené Katastrálním úřadem pro Jihočeský kraj, Katastrální pracoviště Český Krumlov na [list vlastnictví], v k. ú. [část obce], obec Pohorská Ves, bylo vyloučeno k samostatnému projednání pod sp. zn. [spisová značka]. 2. Soud v řízení sp. zn. [spisová značka] dospěl k následujícím skutkovým a hmotně právním závěrům. Žalobci se žalobou došlou soudu dne 13. 5. 2020 domáhali, aby žalované byla uložena povinnost uzavřít s nimi smlouvu o převodu náhradních pozemků podle § 11 zák. č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (dále jen ZoP) náhradou za pozemky nevydané v restituci z důvodů existence překážek uvedených v § 11 odst. 1 ZoP. O jejich nárocích bylo rozhodnuto rozhodnutími Ministerstva zemědělství – Pozemkového úřadu Praha, čj. PÚ [číslo] ze dne [datum] ([číslo]), čj. PÚ [číslo] ze dne 14. 11. 2012 ([číslo]), čj. PÚ [číslo] ze dne 16. 11. 2012 ([číslo]), čj. PÚ [číslo] ze dne 13. 9. 2013 ([číslo]), čj. PÚ [číslo] ze dne 11. 5. 2009 ([číslo]), čj. PÚ [číslo] ze dne [datum] ([číslo]), čj. PÚ [číslo] ze dne 27. 3. 2009 ([číslo]) ve spojení s rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4, čj. [číslo jednací] ze dne 12. 11. 2013 a s rozsudkem Městského soudu v Praze čj. [číslo jednací] ze dne 18. 5. 2015, čj. SPÚ [číslo] 2018 KAV (PÚ [číslo]) ([číslo]) ze dne 9. 11. 2018 a čj. SPÚ [číslo] 2019 ze dne 4. 10. 2019 ([číslo]). Nevydáním pozemků blíže specifikovaných ve shora uvedených rozhodnutích se stali osobami oprávněnými, které mají nárok na vydání tzv. náhradních pozemků vůči žalované, která má v tomto vztahu postavení dlužníka a nemůže se nikterak své zákonné povinnosti zbavit. O převod náhradních pozemků žalobci usilují delší dobu. Pokud nárok restituentů není dlouhodobě uspokojen, musí soudy zkoumat, zda nešlo o libovůli či dokonce svévoli při plnění závazků žalované. Žaloba na převod konkrétního náhradního pozemku může v takovém případě představovat jediný prostředek proti libovůli. Povinností žalované je nabízet dostatečné množství vhodných pozemků a této povinnosti se nemůže zbavit. Zejména nemůže upřednostňovat úplatné převody, z nichž má prospěch, před převody bezúplatnými. Nesmí ani upřednostňovat mezi skupinami subjektů, které mají nárok na bezúplatný převod. Praxe je v současnosti taková, že na území hlavního města Prahy nejsou ve veřejných nabídkách nabízeny žádné pozemky. Dřívější nabídky pro oprávněné osoby učiněné žalovanou byly a nadále jsou svou povahou pro žalobce nepřijatelné. Žalobci jako věřitelé mají tedy nárok domáhat se vůči žalované takových pozemků, které budou svou kvalitou, polohou i velikostí odpovídat pozemkům jim nevydaných. Žalobci v roce 2015 na základě jejich účasti ve veřejné nabídce získali smlouvou se Státním pozemkovým úřadem celkem 133 m² (tři pozemky s výměrami 92 m², 27 m² a 14 m²) v [katastrální uzemí], což nesvědčí o kvalitě veřejných nabídek žalované. Ústavní soud ve svém nálezu III. ÚS 495/02 ze dne 4. 3. 2004 konstatoval, že Pozemkový fond ČR neplní úkoly státu, které mu byly svěřeny zákonem, tj. neuspokojuje dostatečně rychle a v dostatečné kvalitě restituční nároky oprávněných osob, přesto tento stav platí do současné doby. Žalovaná restituční nároky restituentů plošně oceňuje jako ornou půdu bez ohledu na to, že mnohdy již ze samotného rozhodnutí správního orgánu plyne, že nevydané pozemky byly v době přechodu na stát vykupovány pro výstavbu. Restituční nároky žalobců s podílem 2/6 z prvních pěti shora citovaných rozhodnutí Ministerstva zemědělství – Pozemkového úřadu Praha ocenil znalec [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno] celkovou částkou 1 975 073 Kč. V této výši žalobci uplatňují restituční nároky vůči žalované. Znalec v posudku [číslo] dospěl k závěru, že v případě správního rozhodnutí [číslo] činí restituční nároky žalobců 162 833 Kč. V posudku [číslo] ocenil nároky vyplývající ze správního rozhodnutí [číslo] částkou 62 834 Kč. Posudkem [číslo] ocenil nároky z rozhodnutí [číslo] částkou 819 966 Kč, posudkem [číslo] ocenil nároky z rozhodnutí [číslo] částkou 178 356 Kč a z rozhodnutí [číslo] posudkem [číslo] částkou 751 084 Kč. Všechny posudky byly opatřeny doložkou podle § 127a o. s. ř. Znalec vycházel z předložené stavebně technické dokumentace a pozemky ocenil jako stavební, neboť už v době výkupu byly určeny k zastavění. Tvrzení o tom, že nevydané pozemky byly vykupovány za účelem výstavby je doloženo žalobci samotnou kupní smlouvou uzavřenou mezi jejich právními předchůdci a čsl. státem – Výstavbou hlavního města Prahy uzavřenou [datum], ve které se konstatuje, že prodávající nemovitosti prodávají pro potřeby výstavby Jižního Města. Následně se stavba realizovala a dodnes jsou tyto pozemky zastavěny. Ke dni podání žaloby je od nároku nutné odečíst částku 1 338,80 Kč za částečné uspokojení restitučního nároku (smlouvy o převodu pozemků č. [spisová značka] z 19. 10. 2015). V říjnu 2020 po rozhodnutích Okresního soudu v Trutnově a Krajského soudu v Hradci Králové, spolu s rozhodnutím Nejvyššího soudu ČR, Okresního soudu v Kolíně a Krajského soudu v Praze, činí hodnota vydaných náhradních pozemků 694 721,78 Kč. K 10. 2. 2021 byl uspokojen nárok žalobců v rozsahu částky 90 268,10 Kč (rozhodnutí Okresního soudu v Mladé Boleslavi čj. [číslo jednací] ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze čj. [číslo jednací]). Podle vyjádření žalobců z března 2021 činí výše jejich vypořádaného nároku 2 813 015,27 Kč. Z prvních pěti správních rozhodnutí zbývá neuspokojený restituční nárok žalobců 1 973 734,20 Kč. Znalkyně [příjmení] [jméno] [příjmení] v posudku č. 1982 2018 ocenila jejich nároky z rozhodnutí [číslo] předloženého s relevantní stavebně-technickou dokumentací částkou 507 250,30 Kč. Jejich nevypořádaný nárok se zvýšil na 2 480 984,50 Kč (podíl 4/6 z celkového nároku je nárok oprávněné [jméno] [příjmení] ve výši 3 485 621 z celkového ocenění 3 992 871,30 Kč). Krajský soud v Praze rozhodnutím ve věci sp. zn. [spisová značka] potvrdil rozsudek Okresního soudu v Nymburce čj. [číslo jednací] s usnesením čj. [číslo jednací] týkající se již navýšeného restitučního nároku oprávněné [příjmení]. [příjmení]. Znalkyně [příjmení] [jméno] [příjmení] v posudku [číslo] 2019 ze dne 11. 6. 2019 ocenila pozemek parcelní č. 2014 [číslo] v k. ú. [obec] (správní rozhodnutí [číslo] ve spojení s rozhodnutími soudů uvedených shora) cenou 241 500 Kč (966m2 po 250 [spisová značka]). Žalobci z této částky mají nárok na 2/6 tedy 80 500 Kč. Jejich restituční nárok 2 480 984,50 Kč se tak navýšil na částku celkem 2 561 484,50 Kč. Rozhodnutím [číslo] nevydané pozemky znalkyně [příjmení] [jméno] [příjmení] v posudku č. 2084 2019 ze dne 27. 3. 2019 (s relevantní stavebně-technickou dokumentací) ocenila částkou 1 782 820 Kč, celkem tedy nevypořádaný restituční nárok žalobců činí 4 344 304,50 Kč. K datu podání žaloby nebyly oceněny nevydané pozemky uvedené ve správním rozhodnutí [číslo]. Soudy vyšších stupňů se již zabývaly otázkou nevydaných pozemků, přičemž v obdobném případě jako u žalobců bylo konstatováno, že pokud byly vykoupeny již za účelem stavby sídliště, která se posléze realizovala, je na místě, aby tyto pozemky byly v souladu se smyslem restitučních předpisů oceněny jako pozemky stavební podle účelu, ke kterému měly sloužit a ke kterému skutečně slouží. Žalovaná je tedy povinna žalobcům poskytnout náhradu jako za pozemky určené pro stavbu podle § 14 odst. 1 vyhl. č. 182/1988 Sb., byť byly v době převodu na stát v evidenci nemovitostí vedeny jako zemědělské (v době prodeje existuje územně plánovací dokumentace, vykoupeny byly za účelem výstavby sídliště a výstavba byla bezprostředně realizována). Žalovaná přesto odmítla jejich restituční nároky správně ocenit a takto zaevidovat, proto jim ani nenabídla žádné náhradní pozemky. Žalobci uplatnili restituční nároky již v roce 1992, poslední rozhodnutí jsou z let 2018 a 2019. Tímto postupem a nesprávným oceněním prakticky vyloučila žalobce z možnosti uspokojení jejich restitučních nároků. Žalobci stále sledují nabídky pozemků na internetových stránkách žalované, které však nemají, jak předpokládá zákon, kvalitativní a kvantitativní parametry k poskytnutí uspokojení nároků co nejširšímu okruhu oprávněných osob. Přetrvává stav, kdy na úkor oprávněných osob jsou žalovanou uspokojovány jiné nároky nemající prioritu a jsou v rozporu se zákonem i ústavními principy. Žalobci rovněž poukázali na úspěchy v soudních řízeních jejich spolurestituentky [jméno] [příjmení], ve kterých odvolací soud