10 C 28/2023-16 — Okresní soud v Českém Krumlově

1. Žalobkyně se po žalované domáhá zaplacení částky 3 679,31 Kč z titulu smlouvy o úvěru. Žalovanou částku tvoří kapitalizované smluvní úroky ve výši 20,5 % ročně z nesplacené části jistiny. Žalovanou částku 3 679,31 Kč žalobkyně vyčísluje jako součet následujících částek, od nějž je odečtena částka 476,38 Kč představující dílčí platbu: 3 148,67 Kč (jako úroku 20,5 % ročně z částky 13 892,76 Kč od 15. 6. 2018 do 17. 7. 2019); 292,69 Kč (jako úroku 20,5 % ročně z částky 13 891,76 Kč od 18. 7. 2019 do 23. 8. 2019) 230,24 Kč (jako úroku 20,5 % ročně z částky 11 891,76 Kč od 24. 8. 2018 do 26. 9. 2019); 123,92 Kč (jako úroku 20,5 % ročně z částky 9 891,76 Kč od 27. 9. 2019 do 18. 10. 2019); 179,76 Kč (jako úroku 20,5 % ročně z částky 7 891,76 Kč od 19. 10. 2019 do 27. 11. 2019); 77,17 Kč (jako úroku 20,5 % ročně z částky 5 891,76 Kč od 28. 11. 2019 do 20. 12. 2019); 70,92 Kč (jako úroku 20,5 % ročně z částky 3 891,76 Kč od 21. 12. 2019 do 21. 1. 2020); 32,32 Kč (jako úroku 20,5 % ročně z částky 1891,76 Kč od 22. 1. 2020 do 20. 2. 2020). 2. Žalobkyně tvrdí, že její právní předchůdkyně obchodní korporace [právnická osoba] (dále jen„ Provident“), uzavřela s žalovanou dne 23. 8. 2015 smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě bylo žalované vyplaceno 17 000 Kč. Ve smlouvě se žalovaná zavázala vrátit poskytnutou částku 17 000 Kč v 60 měsíčních splátkách a dále částku 14 213 Kč označovanou jako„ poplatek“ představovanou součtem úroku ve výši 2 238 Kč, poplatku za administrativní činnost ve výši 3 494 Kč a nákladů za hotovostní režim splátek ve výši 8 481 Kč. Úroková míra byla sjednána ve výši 20,5 % ročně. Úvěruschopnost žalované [příjmení] zkoumal na základě informací od žalované, které po žalované rovněž požadoval doložit. Ke dni 6. 5. 2016 žalovaná zaplatila dohromady jen 7 000 Kč a dlužná jistina k tomuto dni činila 13 892,76 Kč a dlužný„ poplatek“ činil 10 320,24 Kč, dlužná částka tedy činila celkem 24 213 Kč. Následně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 14. 6. 2018 [anonymizováno] postoupil svou pohledávku za žalovanou na žalobkyni, což bylo žalované oznámeno. Za období od postoupení pohledávky žalovaná zaplatila celkem 34 000 Kč a její platby žalobkyně započetla na„ poplatek“, který byl zcela umořen, kapitalizovaný úrok z prodlení, smluvní úroky a dále na jistinu, která byla v období mezi 17. 7. 2019 do 20. 2. 2020 postupně zcela umořena. Po žalované žalobkyně požaduje dosud nezaplacenou část smluvních úroků z jistiny tak, jak je specifikováno v bodě 1. výše tohoto rozsudku. 3. Žalovaná se ve stanovené lhůtě nevyjádřila k žalobě, ani k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), ačkoliv byla poučena, že v takovém případě bude soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. její souhlas předpokládat. Žalobkyně souhlasí s rozhodnutím soudu ve věci bez nařízení jednání. <b>I. Skutková zjištění soudu</b> 4. Na základě listinných důkazů předložených žalobkyní Okresní soud v Českém Krumlově (dále jen„ soud“) učinil následující skutkový závěr. 5. Žalobkyně s [anonymizováno] uzavřela dne 23. 8. 2015 smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě bylo žalované vyplaceno 17 000 Kč. Ve smlouvě se žalovaná zavázala vrátit poskytnutou částku 17 000 Kč v 60 měsíčních splátkách a dále částku 14 213 Kč označovanou jako„ poplatek“ představovanou součtem úroku ve výši 2 238 Kč, poplatku za administrativní činnost ve výši 3 494 Kč a nákladů za hotovostní režim splátek ve výši 8 481 Kč. Úroková míra byla sjednána ve výši 20,5 % ročně. 6. Úvěruschopnost žalované [příjmení] zkoumal na základě informací od žalované o její čisté měsíční mzdě (15 000 Kč), výživném (3 000 Kč měsíčně) a výdajích ve výši 12 300 Kč měsíčně. Tyto údaje ověřil na základě pracovní smlouvy, 3 výplatních pásek a nájemní smlouvy. 7. Žalobkyně do 6. 5. 2016 zaplatila 7 000 Kč a následně v období od 19. 11. 2018 do 25. 3. 2020 celkovou částku 34 000 Kč, a to tak, že v každém měsíci v daném období zaplatila 2 000 Kč. Platby od žalobkyně byly použity na umoření celého„ poplatku“ sjednaného ve smlouvě, postupně na umoření celé jistiny a dále na úrok z prodlení a zčásti i na smluvní úrok. <b>II. Hodnocení soudu</b> 8. Po hmotněprávní stránce na posuzovanou věc dopadá úprava v § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ občanský zákoník“) a v zákoně č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“). 9. Provident jako právní předchůdce žalobkyně dostatečně zkoumal úvěruschopnost žalované, jak mu ukládá § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Poskytovatel úvěru se při takovém zkoumání nemůže spoléhat jen na informace od spotřebitele, ale musí je rovněž ověřovat (srov. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18 (N 32/92 SbNU 334), bod 19.; rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 18. 12. 2014 ve věci C [číslo] CA Consumer Finance proti [jméno] [příjmení] a dalším, bod 37.; rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná z https://nalus.usoud.cz; rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie z https://curia.europa.eu). 10. Provident si při posouzení úvěruschopnosti žalované zjistil výši jejího příjmu, kterou společně s jejími výdaji ověřil z pracovní smlouvy, výplatních pásek a nájemní smlouvy. Následně pak provedl vyhodnocení úvěruschopnosti. Na základě právě popsaných zjištění soud vyhodnotil, že [anonymizováno] jako právní předchůdce žalobkyně dostál své povinnosti podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ověřit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalované. Nespokojil se totiž jen s informacemi od žalované, nýbrž tyto informace rovněž ověřil na základě předložených dokladů a následně vyhodnotil z hlediska úvěruschopnosti žalované. 11. Svou pohledávku za žalovanou [příjmení] postoupil žalobkyni v souladu s [číslo] a následujícími občanského zákoníku, což bylo žalované oznámeno. 12. Žalobkyně po žalované požaduje úhradu neuhrazených smluvních úroků ve výši 20,5 % ročně z jistiny. Celková výše těchto smluvních úroků podle žalobkyně dosáhla výše 4 155,69 Kč a z plateb poskytnutých žalovanou bylo na úhradu tohoto úroku užito 476,38 Kč. Zbylé platby byly použity na umoření„ poplatku“ (k jeho obsahovému vymezení ve smluvním vztahu Provident–žalovaná srov. bod 5. výše), jistiny a zákonných úroků z prodlení. 13. Soud zohlednil postupné umořování jistiny, jak uvádí žalobkyně. Vyšel tedy z toho, že neuhrazená jistina činila: 13 892,76 Kč mezi 15. 6. 2018 a 16. 7. 2019 13 891,76 Kč ke dni 17. 7. 2019 11 891,76 ke dni 23. 8. 2019 9 891,76 ke dni 26. 9. 2019 7 891,76 ke dni 18. 10. 2019 5 891,73 ke dni 27. 11. 2019 3 891,73 Kč ke dni 20. 12. 2019 1 891,73 Kč ke dne 21. 1. 2020 0 Kč ke dni 20. 2. 2020 14. Soud při posouzení žaloby dospěl k jiné výši smluvních úroků od výpočtu provedeného žalobkyní (k částkám uvedeným žalobkyní viz bod 1. výše). Výše smluvních úroků je podle soudu následující 3 105,51 Kč za 398 dní prodlení od 15. 6. 2018 (včetně) do 17. 7. 2019 (včetně) při sazbě 20,5 % ročně z částky 13 892,76 Kč (3 105,51 Kč představuje výsledek matematické operace [číslo] × 13 892,76 Kč × 0,205 po zaokrouhlení na haléře); 288,68 Kč za 37 dní prodlení od 18. 7. 2019 (včetně) do 23. 8. 2019 (včetně) při sazbě 20,5 % ročně z částky 13 891,76 Kč; 227,08 Kč za 34 dní prodlení od 24. 8. 2019 (včetně) do 26. 9. 2019 (včetně) při sazbě 20,5 % ročně z částky 11 891,76 Kč; 122,22 Kč za 22 dní prodlení od 27. 9. 2019 (včetně) do 18. 10. 2019 (včetně) při sazbě 20,5 % ročně z částky 9 891,76 Kč; 177,29 Kč za 40 dní prodlení od 19. 10. 2019 (včetně) do 27. 11. 2019 (včetně) při sazbě 20,5 % ročně z částky 7 891,76 Kč; 76,11 Kč za 23 dní prodlení od 28. 11. 2019 (včetně) do 20. 12. 2019 (včetně) při sazbě 20,5 % ročně z částky 5 891,76 Kč; 69,95 Kč za 32 dní prodlení od 21. 12. 2019 (včetně) do 21. 1. 2020 (včetně) při sazbě 20,5 % ročně z částky 3 891,76 Kč; 31,87 Kč za 30 dní prodlení od 22. 1. 2020 (včetně) do 20. 2. 2020 (včetně) při sazbě 20,5 % ročně z částky 1 891,76 Kč. 15. Celkové smluvní úroky uvedené v předchozím bodě tedy činí 4098,71 Kč, nikoli 4 155,69 Kč, jak uvádí žalobkyně. Jelikož na smluvní úroky bylo započteno 476,38 Kč z částek poukázaných žalovanou, činí výše dlužných smluvních úroků částku 3 622,33 Kč, nikoli 3 679,31 Kč, jak tvrdí žalobkyně. 16. Žaloba je tedy důvodná v částce 3 622,33 Kč a nedůvodná v částce 56,98 Kč (3 679,31 Kč – 3 622,33 Kč). <b>III. Náklady řízení</b> 17. Výrok o nákladech řízení vychází z § 142 odst. 3 o. s. ř. Žalobkyně neměla úspěch jen v poměrně nepatrné části, náleží jí proto plná náhrada nákladů řízení. Přiznaná částka náhrady nákladů ve výši 1 489 Kč se skládá z náhrady za zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, z paušální náhrady hotových výdajů advokáta za tři úkony právní služby (převzetí věci, sepis žaloby a výzvy k plnění) po 100 Kč (§ 13 odst. 1 a 3 a § 14b odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif,