6 C 48/2023-32 — Okresní soud v Českém Krumlově

1. Žalobkyně se v řízení před soudem proti žalované domáhala vydání elektronického platebního rozkazu pro částku shora. Návrh specifikovala tak, že jde o nárok ze třech smluv o spotřebitelském úvěru postupně žalovanou uzavřených s právním předchůdcem žalobkyně, a to ve dne 27. 1. 2020 pod [číslo] dne 7. 10. 2019 pod [číslo] konečně dne 27. 6. 2019 pod [číslo]. Žalobkyně tvrdila, že žalovaná porušila podmínky smluvního vztahu, úvěrované částky řádně a včas nezaplatila. Žalobkyně tvrdila aktivní věcnou legitimaci k podání žaloby spočívající v tom, že původním věřitelem pohledávky byla společnost [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa]. 2. Ještě před vydáním elektronického platebního rozkazu soud z úřední povinnosti zjistil, že žalovaná [osobní údaje žalované] je osobou dlouhodobě omezenou ve svéprávnosti, mimo jiné v tom rozsahu, že není způsobilá nakládat s jměním, jehož hodnota převyšuje částku 1 000 Kč. 3. Pokud byla žalobkyně o této skutečnosti vyrozuměna, na žalobě setrvala, eventuelně navrhla posouzení svého nároku z titulu bezdůvodného obohacení. S návrhem na vydání platebního rozkazu však nedisponovala. 4. Platební rozkaz v této věci nebylo lze vydat. 5. Se souhlasem účastníků soud ve věci postupoval podle § 115a o. s. ř. Žalobkyně výslovně souhlasila, aby bylo jednáno v její nepřítomnosti, opatrovník žalované zůstal nečinný. V tomto případě bylo postupováno podle § 101 odst. 4 o. s. ř. 6. Předložené listiny žalobkyní, a to smlouvy o spotřebitelském úvěru ze shora uvedeného data a uvedeného čísla prokazují, že žalovaná s právním předchůdcem žalobkyně postupně uzavřela tři smlouvy o spotřebitelském úvěry (smlouvy o zápůjčce uzavřené se společností [právnická osoba]). Dokumentace ke smlouvám prokazuje, že 27. 1. 2020 byla žalované úvěrována na základy smlouvy [číslo] částka 10 000 Kč, dne 7. 10. 2019 částka 20 000 Kč na základě úvěrové smlouvy [číslo] dne 27. 6. 2019 částka 25 000 Kč na základě úvěrové smlouvy [číslo] Smlouva o postoupení pohledávek prokazuje aktivní věcnou legitimaci žalobkyně k podání žaloby. Původní věřitel svou pohledávku za žalovanou postoupil současné žalobkyně ve smyslu ustanovení § 1879 a násl. obč. zákoníku. 7. Žalobkyně dalšími listinami pak prokazovala, že před podáním žaloby vyzývala žalovanou k plnění. 8. Rozhodnutí Okresního soudu v Českém Krumlově č. j. [číslo jednací] ze dne 22. 1. 2019 a rozhodnutí stejného soudu z 30. 6. 2022 č. j. [číslo jednací] prokazují následující: Žalovaná prvním rozsudkem byla opakovaně omezena ve svéprávnosti, když tímto rozsudkem její omezení svéprávnosti ze dne 8. 7. 2015 pod č. j. [číslo jednací] bylo prodloužena na další dobu pěti let mimo jiné s tím, že posuzovaná není schopna nakládat s částkou převyšující 1 000 Kč měsíčně z důvodu trvalého vážného duševního onemocnění, a to reziduální schizofrenií. Zdravotní stav se nemění. Posledním rozhodnutím byl opatrovníkem posuzované jmenován [jméno] [příjmení]. 9. Aniž by soud prováděl další dokazování dospěl k následujícímu právnímu závěru. Právní jednání žalované je třeba posoudit podle § 581 obč. zákoníku jako právní jednání od počátku neplatné. Žalovaná nebyla k tomuto právnímu jednání způsobilá. Právě pro svůj zdravotní stav, jenž je prokázán rozhodnutím o omezení svéprávnosti. 10. V daném případě lze nárok žalobkyně posoudit jen z titulu tzv. bezdůvodného obohacení, kdy je zřejmé, že na základě neplatně uzavřené smlouvy bylo z obou stran smluvního vztahu plněno, úvěrované částky byly předány do dispozice žalované a podle předložených tabulek umoření je zřejmé, že žalovaná částečně plnila a zaplatila 41 148 Kč. To znamená, že soud z titulu bezdůvodného obohacení uložil žalované povinnost zaplatit rozdíl, což je částka 13 852 Kč, která se do její dispozice dostala bez právního důvodu, viz ustanovení § 2991 a násl. obč. zákoníku (úvěrovaných 55 000 kč mínus zaplacených 41 148 Kč). 11. Proto soud žalobě částečně vyhověl, ve zbytku žalobu zamítl, když žalobkyně nárok na zaplacení další částky z titulu uzavřené úvěrové smlouvy nemá, neboť tato smlouva byla uzavřena neplatně. 12. Ve vztahu k přisouzené částce soud rozhodl i o povinnosti žalované zaplatit sankci za pozdní plnění ve smyslu 1970 obč. zákoníku, a to od data podání žaloby. V řízení je prokázáno, že opatrovník žalované na podanou žalobu nereagoval, byť byl již vyrozuměn postupujícím soudem, a to Okresním soudem v Sokolově. 13. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle úspěchu ve věci, tedy ve smyslu § 142 o. s. ř. Žalovaná byla ve větší části žaloby úspěšnou, žádné náklady řízení však neúčtovala. Návrhu žalobkyně přisoudit alespoň soudní poplatek v daném případě nebylo lze vyhovět, neboť žalobkyně musela mít informaci o tom, že žalovaná nemůže přebírat zásilky, tyto se jí musely vracet, neboť žalovaná je omezena ve svéprávnosti, a to dlouhodobě, mimo jiné i ve vztahu k přebírání listových zásilek. 14. Ve věci nebylo lze vyhovět návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu s ohledem na uplatněný nárok, proto soud v souladu se sazebníkem poplatků, jenž je přílohou k zákonu 549/1991 Sb. v platném znění uložil žalobkyni doplatit soudní poplatek z podané žaloby podle položky 2 odst. 2 a položky 1 písm. b). Z žaloby měl být zaplacen soudní poplatek ve výši 5 % ze žalované částky, byl zaplacen ve výši 4 %.