7 C 383/2017-609 — Okresní soud v Českém Krumlově

1. Původní žalobce ([celé jméno původního účastníka]) se žalobou došlou soudu dne 30. 10. 2017 domáhal po první žalované zřízení práva průchodu a právo projíždět vozidly bez omezení a právo realizace stavby veřejné komunikace přes pozemek parcelní [číslo] orná půda, v k. ú. a obci [obec] ve prospěch každého vlastníka pozemku parcelní [číslo] orná půda, v katastrálním území a obci [obec] jehož je vlastníkem, v rozsahu stanoveném připojeným geometrickým plánem,. Na základě pravomocného stavebního povolení vydaného Městským úřadem Kaplice, odboru výstavby a územního plánování pod [číslo jednací] a navazujících rozhodnutí o změně stavby před dokončením a dále pravomocného územního rozhodnutí vydaného Městským úřadem Kaplice [číslo jednací], započal již v roce 2002 realizovat stavbu kasina. Pozemkovou úpravou provedenou rozhodnutím Ministerstva zemědělství, Pozemkovým úřadem Český Krumlov ze dne 12. 8. 2010 [číslo jednací] bylo rozhodnuto, že část pozemku parc. [číslo] v k. ú. [obec] přešla z vlastnictví jeho právního předchůdce do vlastnictví žalované a je zapsán jako součást pozemku parc. [číslo]. V projektované cestě k rozestavěnému kasinu tak vznikla část pozemku ve tvaru trojúhelníku o výměře 63 m², kterou byl zamezen přístup na jeho pozemek p. [číslo] nespojený s veřejnou cestou. Vedení příjezdové cesty ke kasinu výlučně přes jeho pozemek odporuje stavebně technickým normám, které přesně stanoví nejen šířku komunikace, ale také sklon zatáček, náležitosti nájezdu a sjezd z hlavní silnice atd. Projektované řešení je tak v dané lokalitě jediným možným. K rušení držby pozemku žalované z jeho strany skutečně došlo přejezdy techniky, protože bez geodetického zaměření pozemku žalované nebyla zřejmá hranice mezi pozemky a žalobce se domníval, že se pohybuje pouze po svém pozemku. Teprve po zaměření 24. 4. 2017 byla zjištěna skutečná hranice pozemku parc. [číslo] zasahující do prostoru, pro který bylo vydáno stavební povolení a územní rozhodnutí k výstavbě příjezdové komunikace na pozemek a do areálu žalobce. Žalovaná na hranici pozemku následně umístila dopravní betonový zátaras a tím tak zamezila vjezdu na něj a snažila se výstavbě kasina zabránit napadáním správních řízení. Je tedy nepochybné, že vůle žalované ke smírnému řešení této otázky nebyla a není, z tohoto důvodu také žalobce o smírné řešení ani neusiloval. Jelikož žalovaná dotčený pozemek neužívá, nedojde zřízením nezbytné cesty k zásadnímu zásahu do jejích práv. Vybudováním komunikace nedojde k přetnutí pozemku v jeho podstatné části, ale pouze o využití okrajové části v řádu několika jednotek metrů. Bez jasného vyměření geodetem není vlastnická hranice v terénu nijak patrná a lze tedy konstatovat, že žalobce si nezpůsobil nedostatek přístupu sám. Státní orgány v době pozemkové úpravy vycházely z tzv. ortofoto mapy, ze které měly strany za to, že úprava do cesty nezasáhne, protože byla v terénu patrná a jasně viditelná vyšlapaná či vyježděná cesta mimo pozemek žalované. Právní předchůdce žalobce měl tedy na základě těchto podkladů za to, že pozemková úprava do jím zamýšleného a v té době schváleného projektu nezasáhne. Stejného dojmu nabyl i žalobce v době koupě. Tato„ nedbalost“ by tedy musela být vyčtena i pozemkovému fondu, který při pozemkových úpravách neprovádí zaměření v terénu a vychází pouze z uvedených ortofoto map. Tvrzení žalované, že zřízením nezbytné cesty dojde k zamezení přístupu na její pozemek je účelové. Žalovaná má přístup na svůj pozemek zajištěný v jiném místě. Zemědělci, vlastníci okolních pozemků, využívají přístupy na své pozemky z jiné strany. Schválený projekt umožňuje jejich přístup a průjezd zemědělců obhospodařující okolní pozemky. Lze tedy tvrdit, že zřízení práva nezbytné cesty je ve veřejném zájmu, či minimálně vlastníků okolních pozemku. Dané řešení není o vyšším pohodlí žalobce, který musel řešit nezbytnost příjezdu a přístupu dvouproudým pásem k zabezpečení plynulosti a bezpečnosti výjezdu a vjezdu do celého areálu a ještě plynulého provozu přilehlé silnice. Pro případ hromadné evakuace musí stavba tohoto typu mít dvouproudovou komunikaci. Žalobce ohledně přístupu jednal s právním předchůdcem, který je v současné době vlastníkem sousedního pozemku (směrem k silnici I/3), ale narazil na limity spočívající na výstavbě nové mimoúrovňové dálnice vedoucí po mostní konstrukci. Pokud by byl výjezd posunut na sousední pozemek právního předchůdce, bránil by ve výhledu vlevo mostní pilíř a příslušný úřad by výjezd nepovolil. 2. Tehdejší žalovaná 21st [právnická osoba] navrhla zamítnutí žaloby. Držba předmětného pozemku byla žalobcem opakovaně a intenzivně rušena v souvislosti s realizací stavby kasina bez existence jakéhokoliv právního titulu. Usnesením Okresního soudu v Českém Krumlově č. j. [číslo jednací] bylo vyhověno jejímu návrhu, aby se žalobce zdržel neoprávněných zásahů do její držby. Ani před podáním žaloby jí nenavrhnul uzavření smlouvy o zřízení užívacího práva. Jeho pozemek sousedí s pozemkem parc. [číslo] (ve vlastnictví České republiky s hospodařením [anonymizována dvě slova] a [anonymizováno]), který umožňuje zcela vyhovující spojení s veřejnou komunikací, jelikož má nejužší úsek, v případě zřízení cesty na pozemku žalobce, šířku asi 6,5 m, což je přibližně stejná šířka jakou žalobce vyžaduje v situačním plánu. Za daného stavu se požadovaná cesta zdaleka nedá označit za nezbytnou, ale návrh směřuje pouze k pohodlnějšímu spojení, nelze ji tedy povolit ve smyslu § 1032 odst. 1, písm. c) zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.). Žádost o zřízení nezbytné cesty v daném případě je nepřiměřená, ne-li bezpředmětná, absentuje veřejný i soukromý zájem. Zřízením nezbytné cesty by nebylo postiženo pouze vlastnické právo žalované, ale zároveň by došlo k znemožnění přístupu na druhou část jejího pozemku, dále i na pozemky ostatních sousedních zemědělců. Žalobcem zmíněná správní rozhodnutí jsou v daném případě bezpředmětná, nestanovují soukromoprávní titul. Dle § 1032 odst. 1 písm. b) o. z. se zřízení nezbytné cesty nepovolí, způsobil-li si nedostatek přístupu z hrubé nedbalosti nebo úmyslně ten, kdo zřízení nezbytné cesty žádá. Ačkoliv se žalovaná domnívá, že přístup na pozemek žalobce předmětnými pozemkovými úpravami nebyl omezen, i pokud by soud došel k opačnému závěru, neměla by být nezbytná cesta povolena z důvodu, že si případný nedostatek přístupu žalobce způsobil hrubou nedbalostí, ba dokonce i úmyslně. Jelikož se jedná o věcné právo, je zavinění nutno odvozovat již od právního předchůdce žalobce společnosti [právnická osoba], která v roce 2010, v rámci probíhajícího řízení o pozemkových úpravách, měla aktivně brojit proti vydání těchto pozemkových úprav, zejména vznášením námitek v průběhu řízení. Z odůvodnění předmětného rozhodnutí o pozemkových úpravách však nevyplývá, že by byly nějaké námitky vzneseny. Pokud by doopravdy mělo dané rozhodnutí účinky pro ztrátu přístupu na pozemek žalobce, jeho právní předchůdce si mohl a měl být vědom takových důsledků a učinit přiměřená opatření k zamezení takových následků. Žalobce si měl být vědom toho, že nabývá od právního předchůdce pozemek, na který není zajištěna přístupová cesta. V době uzavření kupní smlouvy (23. 12. 2014), si měl žalobce opatřit dostatečnou znalost místních poměrů, především co je a co není součástí kupovaného pozemku. Pokud i tak následně zamýšlel vést přístupovou komunikaci přes pozemek žalované, dával najevo neúctu k vlastnickým právům sousedů, a to i pokud by byl pozemek žalobce skutečně bez přístupu. Takové jednání je nejen v přímém rozporu s dobrými mravy, ale též v rozporu s ustanovením § 1032 odst. 1 písm. b) o. z., jelikož si žalobce způsobil údajnou ztrátu přístupu k pozemku (byť žalovaná má za prokázané, že přístup k pozemku žalobce existuje a zřízení nezbytné cesty není nutné) z hrubé nedbalosti. Žalovaná dále dospěla k závěru, že navržené zřízení nezbytné cesty má povahu zjevného zneužití práva. Jednání žalobce odporuje dobrým mravům a tento nesoulad by měl být ze strany soudu vyhodnocen jako skutečnost svědčící o zjevném zneužití práva. Vzhledem k blížící se stavbě dálnice D3 není pravděpodobné, že by příslušné správní orgány schválily stavbu příjezdové komunikace, protože právě těmito místy má být dálnice vedena. 3. Skutkovým a hmotněprávním závěrem soudu v prvním rozsudku bylo, že žalobce v r. 2014 koupil od právního předchůdce společnosti [právnická osoba] pozemek s v roce 2002 započatou stavbou kasina, přičemž pouhým nahlédnutím do katastru nemovitostí musel zjistit, že projekt kasina počítá s vedením části příjezdové komunikace přes pozemek parc. [číslo] ve vlastnictví žalované společnosti (dříve ve vlastnictví právního předchůdce žalobce), přičemž tento stav vzniknul již v roce 2010 na základě rozhodnutí o výměně nebo přechodu vlastnických práv. Žalobce nevyvinul žádnou aktivitu k vyřešení přístupu mimosoudní cestou, nejednal ani s právním předchůdcem, který je vlastníkem dalšího pozemku ve směru blíže k silnici I/3 (po kterém by, za předpo