7 C 40/2022-42 — Okresní soud v Českém Krumlově

1. Žalobce se žalobou došlou soudu dne 5. 1. 2022 (v průběhu řízení upřesňovanou) domáhal uložení povinnosti žalovanému odstranit túje na pozemku žalovaného parc. [číslo] u jeho plotu na pozemku parc. [číslo] (oba pozemky jsou v k. ú. a obci [obec]). V další části žaloby se domáhá uložení povinnosti žalovanému zabránit stínění zavěšenou tkaninou na plotu mezi oběma pozemky. V průběhu řízení byla připuštěna změna žaloby (výroku II.) tak, aby místo odstranění síťoviny z plotu, bylo rozhodnuto o povinnosti žalovaného zabránit stínění v místech, kde jsou vysázeny túje. Změna byla připuštěna postupem dle § 95 o. s. ř. Túje a tkanina stíní jeho zahrádce, která je na to samém místě již 100 let. Odhadnul snížení teploty asi o 20 % nižší, než kdyby svítilo slunce. Žalovaný túje nezkrátil, v průběhu řízení je změřil a dosahují výšky 2,8 m. 2. Žalovaný navrhnul zamítnutí žaloby. Túje, které v současnosti vrhají stín na zahrádku žalobce, vysázela již jeho právní předchůdkyně v roce 2010. Navrhnul žalovanému, že je zkrátí do výšky dvou metrů a síťovinu, která se používá k zabránění šíření prachu, odstraní. Při ohledání, které proběhlo v květnu, nebyl zjištěn nedostatek slunečního světla dopadajícího na zahrádku žalobce. Zelenina, kterou tam pěstuje, roste dobře. Ostatní túje vysázel a tkaninu zavěsil na jeho plot, aby odstínil pohled na větší množství žalobcem nahromaděného a nejen podle plotu vyskládaného dřeva. Pozemek žalobce je místy až o 50 cm výše než jeho plot, který má přibližně 50 cm betonovou podezdívku, proto túje záhonek neohrožují, terénní úroveň a betonová podezdívka zajišťují dostatek světla. 3. Při místním ohledání soud zjistil, že na pozemku žalovaného, u plotu žalobce, je vysázeno 16 tújí, které v té době již minimálně o jeden metr přesahovaly výšku plotu žalobce. Ve zbývající části tohoto plotu (oběma směry) byly žalovaným vysázeny túje, které v době ohledání dosahovaly maximálně do výšky plotu. Na levé straně pozemku žalobce (při pohledu směrem k nemovitostem žalovaného) se nachází králíkárna, následuje zahrádka podél plotu směrem k ulici [ulice] a v místě, kde končí vyšší, dříve vysázené túje, má žalobce uskladněné dřevo do výšky asi 30 cm pod horní linií plotu. Po několika metrech má žalobce uskladněné dřevo zatížené plechy a kameny s opřenou tyčovinou do výšky okolo 2,5 až 3 m. 4. Z čestného prohlášení [jméno] [příjmení] soud zjistil, že je dcerou [jméno] [příjmení], která v roce 2010 vysázela u plotu žalobce túje. Podle tohoto prohlášení se jedná o 16 tújí, které v době ohledání převyšovaly plot žalobce o minimálně jeden metr. 5. Ze dvou kusů barevných fotografií předložených žalobcem soud zjistil, že zachycují jeho plot s podezdívkou, za kterým se nacházejí vzrostlé túje a před tímto plotem jsou na jeho pozemku záhony. Na druhém snímku, vyhotoveném ve směru od ulice [ulice], jsou vidět oba záhony, v popředí hromada větví, na obou fotografiích je vidět, že slunce směřuje na pozemek žalobce se záhonky. 6. Skutkovým závěrem soudu je, že vzrostlé túje, o výšce více než jeden metr nad současným plotem žalobce, vysázela právní předchůdkyně žalovaného v roce 2010. Zbývající túje vysázel žalovaný přibližně před třemi, čtyřmi roky a současně na plot v místě vzrostlých tújí a dále směrem k ulici [ulice] zavěsil síťovinu. Na pozemku žalobce, blíže k nemovitostem žalovaného, je králíkárna a několik míst s uskladněným dřevem tyčícím se do výšky až 3 metry. Výškový rozdíl mezi oběma pozemky je 30 až 40 cm ve prospěch žalobce. 7. Na předmět sporu, z hlediska hmotněprávní úpravy, se v případě tújí vysázených právní předchůdkyní žalovaného (v roce 2010) vztahuje režim zákona [číslo] (dále jen obč. zák.). Na túje vysázené a tkaninu na plot zavěšenou žalovaným (před přibližně 4, 5 lety) zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.). Podle § 127 obč. zák. se vlastník věci musí držet všeho, čím by nad míru přiměřenou poměrům obtěžoval sousedy hlukem, prachem, popílkem, kouřem, plyny, parami, pachy, pevnými a tekutými odpady, světlem, stíněním a vibracemi. Tato„ generální klauzule sousedských vztahů“ spočívá v tom, že vlastník věci se musí držet všeho, čím by nad míru přiměřenou poměrům obtěžoval jiného vlastníka nebo čím by vážně ohrožoval výkon jeho práv. Vlastnickému právu odpovídá povinnost všech ostatních nekonat vůči němu rušivě a ten, kdo je rušen ve výkonu svého vlastnického práva tzv. imisemi, má možnost bránit se proti nim podáním zápůrčí žaloby, kterou se může domáhat, aby obtěžujícímu žalovanému vlastníkovi bylo uloženo zdržet se přesně vymezeného rušení, tedy v daném případě zamezení stínění a braní vláhy z jeho zahrádky. V situaci, kdy žalobce požaduje přímo odstranění tújí vysázených na pozemku žalovaného jeho právní předchůdkyní v roce 2010, je tento nárok v rozporu s tehdejší hmotně právní úpravou, proto byla žaloba v tomto rozsahu zamítnuta. Jiná situace nastává při hodnocení otázky vysázení tújí a zavěšení síťoviny po nabytí účinnosti o. z. (1. 1. 2014). V daném případě se jedná o úpravu podle § [číslo] citovaného předpisu. Má-li proto vlastník pozemku rozumný důvod, může požadovat, aby se soused zdržel sázení stromů v těsné blízkosti společné hranice pozemků, a vysadil-li je nebo nechal-li je vzrůst, aby je odstranil. Nestanoví-li jiný právní předpis nebo neplyne-li z místních zvyklostí něco jiného, platí pro stromy dorůstající obvykle výšky přesahující 3 m jako přípustná vzdálenost od společné hranice pozemku 3 m a pro ostatní stromy 1,5 m. Použití tohoto ustanovení nebrání v tomto případě odst. 2 citovaného předpisu, neboť túje a síťovina netvoří rozhradu mezi pozemky účastníků. S ohledem na obecně známou skutečnost, že túje dorůstají výše než 3 m, měly by být tyto stromy vysázeny ve vzdálenosti nejméně 3 m od hranice pozemku žalobce, což v daném případě není splněno. K této povinnosti žalovaného přistupuje další podmínka stanovená cit. ustanovením, která, jak je uvedeno níže, nebyla naplněna, tedy že vlastník pozemku (žalobce) má rozumný důvod požadovat, aby se žalovaný zdržel sázení stromků v těsné blízkosti společné hranice. Tvrzení žalobce o tom, že je podstatně omezen v obvyklém užívání pozemku v důsledku stínění jeho zahrádce a prorůstání kořenů do této zahrádky není důvodné. Túje, u kterých by bylo možné uvažovat, že stíní zahrádce, byly vysázeny ještě za účinnosti občanského zákoníku a nové (v obou směrech podél plotu) jsou vysázeny v linii původní výsadby a lze přisvědčit žalovanému, že nestíní záhonům, neboť plocha zahrádky končí ještě před místem nové výsadby tújí směrem k ulici [ulice]. Navíc v tomto v případě lze souhlasit s žalovaným, že tím zabránil výhledu na ne zcela vhodné uskladnění dřeva, tyčoviny a umístění králíkárny na pozemku žalobce v těsné blízkosti plotu. Ohledně prorůstání kořenů platí shodný hmotně právní závěr jako v případě stínění samotnými tújemi. Navíc lze i přisvědčit argumentaci žalovaného, že výškový rozdíl mezi pozemky (žalobcův je až o 40 cm výše než jeho) nebrání pěstování zeleniny. Samotná síťovina nestíní (před ní jsou vysázeny túje), naopak brání prorůstání tújí plotem. Za daného stavu tak byla žaloba v plném rozsahu zamítnuta. 8. Plně úspěšný žalovaný se vzdal práva na náhradu nákladů řízení, proto bylo rozhodnuto tak, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku (§ 142 odst. 1 o. s. ř.).