9 C 192/2021-166 — Okresní soud v Českém Krumlově

1. Žalobce se podáním došlým soudu dne 16. 6. 2021 domáhal vydání rozhodnutí, kterým by bylo určeno, že je výlučným vlastníkem I. pozemku parcely Katastru nemovitostí [číslo] o výměře 98 m čtverečních zastavěná plocha a nádvoří jejíž součástí je stavba č. evidenční 40 rodinná rekreace, to vše vedené u Katastrálního úřadu pro Jihočeský kraj, Katastrální pracoviště Český Krumlov pro [územní celek] a [katastrální uzemí], okres [okres] listu vlastnictví [číslo] (dále jen„ nemovitosti“). Žaloba je odůvodněna tím, že podle výpisu z katastru nemovitostí je zapsáno vlastnické právo k nemovitostem tak, že podíl ve výši ideální ½ vlastní žalobce a podíl ve výši ideální ¼ každá ze žalovaných. Tento údaj, jež je zapsán ve veřejném seznamu není v souladu se skutečným právním stavem a z tohoto důvodu nezbývá žalobci nic jiného než se s určením vlastnictví obrátit na výše nadepsaný soud. Žalované dle výpisu z katastru nemovitostí nabyly své podíly na základě Smlouvy darovací ze dne 22. 3. 2021, právní účinky zápisu k okamžiku 23. 3. 2021, 10:00:59, zápis proveden dne 14. 4. 2021. [příjmení], od kterého nabyly tyto své podíly byla jejich matka [jméno] [příjmení], dříve [příjmení] – bývalá manželka žalobce. Žalobce je otcem žalovaných, když se ale se svými dcerami vídá jen zřídka. [příjmení] [příjmení] převedla tento svůj podíl na žalované, ačkoliv jí muselo být zřejmé, že dle uzavřené Dohody o vypořádání zaniklého bezpodílového spoluvlastnictví manželů ze dne 16. 3. 1988 není vlastníkem daného podílu. Na základě této smlouvy v rámci vypořádání BSM bylo ujednáno, že výlučným vlastníkem rozestavěné rekreační chalupy jejíž stavba byla povolena rozhodnutím o přípustnosti stavby ONV v [obec] ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] postavená na stavebním pozemku v osobním užívání pozemková parcela KN [číslo] na LV [číslo] pro [územní celek] a k.ú. [anonymizováno] se stává žalobce. Zároveň bylo stanoveno, že se stává výhradním uživatelem i daného pozemku. Na základě této smlouvy tedy žalobce obligačně nabyl vlastnické právo k daným nemovitostem v k.ú. [anonymizováno]. Pouze toto právo nebylo zapsáno věcně právně do příslušného veřejného rejstříku. Žalobce obdržel v měsíci červnu 2021 dopis od právního zástupce žalovaných, ve kterém ho žalované vyzývají k tomu, aby od nich odkoupil podíly na předmětných nemovitostech za částku 7. mil. Kč a zároveň jim uhradil ušlý zisk a bezdůvodné obohacení za to, že bez jejich souhlasu pronajímá předmětnou nemovitost každé ve výši 500 000 Kč. V tu chvíli si žalobce uvědomil, že nemá dořešen zápis svého vlastnictví do veřejného rejstříku a že tedy stav zachycený ve veřejném rejstříku neodpovídá skutečnému právnímu stavu. Žalobci nezbývá tedy nic jiného než daný rozpor mezi skutečným právním stavem a zápisem ve veřejném seznamu vyřešit žalobou na určení vlastnictví na základě které bude soud deklarovat kdo je vlastníkem ideální ½ na daných nemovitostech. Žalobce má na podání určovací žaloby ve smyslu § 80 písm. c) občanského soudního řádu naléhavý právní zájem, neboť je nutné deklarovat, že je opravdu výlučným vlastníkem předmětných nemovitostí v k.ú. [anonymizováno] už z důvodu toho, že žalované na něj vyvíjejí tlak na koupi jejich podílu a domáhají se tak něčeho na co nemají právní nárok. 2. S ohledem na stanovisko žalovaných vznesl žalobce námitku vydržení vlastnického práva k nemovitostem s odůvodněním, že žalobce nabyl na základě dohody o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů, uzavřené dne 16. 3. 1988, nemovitosti do svého výlučného vlastnictví a o tento právní titul opírá svou dobrou víru ve vztahu k vydržení vlastnického práva. Žalobce vyjádřil přesvědčení, že s ohledem na dohodu se ujal držby nemovitostí, a to v souladu se zákonem [číslo] občanského zákoníku, který uváděl že:„ je-li držitel se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře o tom, že mu věc nebo právo patří, je držitelem oprávněným. V pochybnostech se má za to, že držba je oprávněná.“ Žalobce tedy neměl žádné pochybnosti o tom, že drží v dobré víře s tím, že nemovitosti dlouhodobě fakticky ovládal a nakládal s nimi z pozice vlastníka, přičemž právní předchůdkyně žalovaných byla zcela nečinná, neprojevila žádný nesouhlas s držbou žalobce a žádná svá spoluvlastnická práva nevykonávala. Žalovaní rovněž vyjádřili názor, že kdyby nedošlo k řádnému vydržení, nabyl žalobce vlastnického práva mimořádným vydržením a to k 1. 1. 2019 s odkazem na § [číslo] ve spojení s § 1095 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku. Žalobce užíval nemovitosti po dobu více než 30 let s tím, že nikdo jeho vlastnické právo nerozporoval. Zde žalobce odkázal na příklad na rozsudek sp. zn. [spisová značka]. Pokud by nemělo dojít k mimořádnému vydržení tak pouze za situace, kdy by žalované prokázaly žalobci nepoctivý úmysl. Žalobce připomněl, že podle § 1095 o. z. v případě mimořádného vydržení nemusí držitel prokazovat důvod, o který svou držbu opírá, v projednávané věci však žalobce takový důvod má a je jím právě dohoda o vypořádání BSM. 3. Odkaz žalovaných na § 984 odst. 1 občanského zákoníku považuje žalobce za nepříhodný, neboť se týká úplatných převodů. Žalované však tvrdí, že nabyly vlastnického práva na základě darování, tedy bezúplatně. Žalobce zpochybnil dobrou víru žalovaných jako nabyvatelek spoluvlastnického podílu k nemovitostem, neboť jejich matka jako právní předchůdkyně nikdy neměla zájem nemovité věci užívat. Matka žalovaných nemohla darovat spoluvlastnický podíl dcerám za situace, kdy věděla, že ona je účastníkem dohody o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů. 4. Žalované navrhly zamítnutí žaloby. Učinily nesporným, že nabyly spoluvlastnictví k nemovitostem, každá v podílu id. ¼, na základě darovací smlouvy ze dne 22. března 2021, od své maminky, paní [jméno] [příjmení], nar.: 21.1.1960, trvale bytem: [adresa]. Žalované rovněž učinily nesporným, že dne 28. května 2021, oslovily žalobce prostřednictvím jejich právního zástupce s tím, že nemají zájem na tom, setrvat ve shora uvedeném spoluvlastnictví, nabídly mu přitom své podíly k odkupu a sdělily mu, že nebude – li o nabytí jejich podílů mít žalobce zájem, nabídnou je k prodeji třetím osobám. Žalované předložily soudu výpisy z katastru nemovitostí, týkající se sporné nemovitosti, ze dne 19. 3. 2021, tedy z data před uzavřením darovací smlouvy, na jejímž základě nabyly příslušné spoluvlastnické podíly, a dále ze dne 5. 9. 2001, kdy se jedná o nejzazší možné datum, ke kterému lze získat zpětně výpis z katastru nemovitostí dálkovým přístupem. Žalované jsou nicméně přesvědčeny, že i z těchto dvou listů je zřejmé, že více než 20 let, byl zápis v katastru nemovitostí takový, že žalobce je podílovým spoluvlastníkem sporné nemovitosti, s velikostí podílu id. ½. Žádný jiný zápis na uvedených listech vlastnictví přitom nedává znát, že by tento stav měl být nesprávný či zpochybnitelný. 5. Žalované poukázaly na § 984 odst. 1 občanského zákoníku, podle něhož platí: Není-li stav zapsaný ve veřejném seznamu v souladu se skutečným právním stavem, svědčí zapsaný stav ve prospěch osoby, která nabyla věcné právo za úplatu v dobré víře od osoby k tomu oprávněné podle zapsaného stavu. [obec] víra se posuzuje k době, kdy k právnímu jednání došlo; vzniká-li však věcné právo až zápisem do veřejného seznamu, pak k době podání návrhu na zápis. Žalované jsou si vědomy toho, že spornou nemovitost, resp. spoluvlastnické podíly na ní, nenabyly úplatně. Protože se ustanovení § 984 odst. 1 občanského zákoníku vztahuje pouze na věcná práva nabytá úplatně, v dobré víře a od osoby k tomu oprávněné podle zapsaného stavu, neřeší postavení osoby, která nabyla vlastnické právo k nemovitosti bezúplatně. Je-li věcné právo odvozeno od neúplatného právního jednání, je třeba ochranu zapsaného vlastníka dovodit z nálezové judikatury Ústavního soudu. Dle názoru žalovaných je pak neakceptovatelné, aby za existence nálezové judikatury soudu ochrany ústavnosti řešící situaci nabytí bezúplatným právním jednání, byť za staré právní úpravy, došlo toliko s poukazem na ustanovení § 984 odst. 1 občanského zákoníku k popření jakékoliv dobré víry žalovaných s poukazem na neúplatné nabytí vlastnického práva. V konečném důsledku by totiž žalovaným byla do 31. prosince 2013, kdy zákon ochranu dobré víry toho, kdo nabyl vlastnické právo k nemovitosti od osoby k tomu sice oprávněné dle stavu zapsaného v katastru nemovitostí (nicméně ve skutečnosti od nevlastníka), vůbec expressis verbis neřešil, poskytnuta vyšší ochrana než nyní. Tímto by došlo k naprostému popření principů, které vyslovil ve své nálezové judikatuře Ústavní soud, přičemž dle názoru soudu je zřejmé, že pokud by zákonodárce mínil ochranu osobám, které nemovité věci od nevlastníka nabyly neúplatně, vůbec neposkytovat, pak by nejspíše v rámci § 984 občanského zákoníku podobně jako v případě nezbytné cesty, výměnku a věcného práva formuloval jasnou výjimku, kterou by zcela vyloučil možnost ochrany a dobré víry takových osob. Žalované nabývaly předmětné podíly na sporné nemovitosti v dobr