10 C 23/2024-39 — Okresní soud v Českém Krumlově

1. Žalobkyně se po žalované domáhá zaplacení: částky 7 000 Kč z titulu dlužné jistiny spotřebitelského úvěru, kapitalizovaného úroku ve výši 575 Kč za období od 24. 12. 2018 do 18. 1. 2019, úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 7 000 Kč od 19. 1. 2019 do zaplacení, částky 3 500 Kč z titulu smluvní pokuty.2. Žalobkyně tvrdí, že s žalovanou uzavřela dne 24. 12. 2018 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, . Smlouva byla uzavřena za pomoci prostředků komunikace na dálku. Žalovaná svou identitu prokázala zasláním verifikační platby 1 Kč ze svého účtu. Zaškrtnutím políčka „souhlasím s podmínkami smlouvy“ vyjádřila souhlas se zněním smlouvy o úvěru, zaškrtnutím políčka „souhlasím s VOP“ vyjádřila souhlas se zněním všeobecných obchodních podmínek. Žalobkyně tvrdí, že úvěruschopnost žalované zkoumala jednak nahlédnutím do databáze SOLUS, jednak tím, že nechala žalovanou vyplnit na webových stránkách dotazník. Žalovaná v dotazníku uvedla výši svého pravidelného příjmu a pravidelných výdajů a dále zde uvedla, že je svobodná, že žije ve vlastním bydlení a že jejím zaměstnavatelem je , právnická osoba, strojní a elektrotechnická. Tyto informace žalobkyně ověřila telefonním hovorem s žalovanou. Žalobkyně žalované poskytla úvěr ve výši 7 000 Kč. Na svůj závazek žalovaná uhradila toliko 1 000 Kč, které zaplatila dne 19. 2. 2019. Uvedenou platbu žalobkyně započetla na částečnou úhradu sjednaného úroku. Ve smlouvě byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z celkové dlužné částky. Na smluvní pokutě žalobkyně požaduje 3 500 Kč.3. Žalovaná se ve stanovené lhůtě nevyjádřila k žalobě, ani k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), ačkoliv byla poučena, že v takovém případě bude soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. její souhlas předpokládat. Žalobkyně souhlasí s rozhodnutím soudu ve věci bez nařízení jednání.I. Skutková zjištění soudu4. Okresní soud v Českém Krumlově (dále jen „soud“) na základě dokazování učinil následující skutkový závěr. U každého z dílčích skutkových zjištění je kurzívou v závorce uveden důkazní prostředek, na jehož základě soud dané zjištění učinil.5. [Smlouva o spotřebitelském úvěru] Žalobkyně a žalovaná dne 24. 12. 2018 vyjádřily souhlas s uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, . Žalovaná tak učinila za pomoci prostředků komunikace na dálku prostřednictvím příslušného webového rozhraní (smlouva o spotřebitelském úvěru na č. l. 21, shrnutí úvěru na č. l. 23). Svou identitu žalovaná prokázala skrze verifikační platbu 1 Kč ze svého účtu (výpis z účtu na č. l. 28). Ve smlouvě o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, bylo sjednáno, že žalobkyně poskytne žalované úvěr ve výši 7 000 Kč a žalovaná se za 25 dnů od obdržení této částky zavázala vrátit 8 575 Kč. Úrok činil 1 575 Kč a byl stanoven ve výši 0,9 % denně z částky úvěru. Strany sjednaly smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, s jejímž placením je žalovaná v prodlení. Součástí smluvních ujednání strany učinily i všeobecné obchodní podmínky (smlouva o spotřebitelském úvěru na č. l. 21, shrnutí úvěru na č. l. 23, faktura na č. l. 35). Ve všeobecných smluvních podmínkách jsou mimo jiné popsány podrobnosti postupu uzavírání smlouvy přes internet, včetně požadavku na ověření identity žadatele o úvěr skrze verifikační platbu 1 Kč (všeobecné obchodní podmínky na č. l. 24).6. [Ke zkoumání úvěruschopnosti žalované] Za účelem posouzení úvěruschopnosti nechala žalobkyně žalovanou vyplnit internetový dotazník. Zde o sobě žalovaná uvedla, že je svobodná, žije ve vlastním bydlení, že jejím zaměstnavatelem je , právnická osoba, strojní a elektrotechnická , adresa, , že má čistý měsíční příjem ve výši 15 000 Kč a že její celkové měsíční výdaje činí 3 300 Kč (vyplněný dotazník na č. l. 30). Žalovaná dále žalobkyni poskytla údaje o svém účtu u , právnická osoba, pomocí aplikace Instantor. Takto byla poskytnuty informace o jejím účtu za období od 27. 9. 2016 do 30. 1. 2017 a na účtu byl v daném období zůstatek v rozmezí od 201,10 Kč do 7 202,07 Kč a v tomto období jí na účet přišlo celkem 5 700,03 Kč a odešlo z něj 12 001 Kč (údaje o účtu na č. l. 31). Pro žalovanou si žalobkyně nechala vyhotovit výpis z databáze dlužnických informací SOLUS (výpis na č. l. 30 verte).7. [Čerpání úvěru a částka, kterou žalovaná vrátila] Žalobkyně na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru dne 27. 12. 2018 žalované zaslala částku 7 000 Kč na její účet (výpis z účtu na č. l. 33). Žalovaná vrátila toliko 1 000 Kč dne 19. 2. 2019 (výpis z účtu na č. l. 34). Jinou úhradu na svůj závazek ze smlouvy o spotřebitelském úvěru nepoukázala (negativní skutkové tvrzení žalobkyně).8. [Předžalobní výzva] Žalobkyně žalované odeslala dne 4. 6. 2020 předžalobní výzvu z téhož dne (předžalobní výzva na č. l. 36 a podací lístek na č. l. 37). Ani předžalobní výzva však žalovanou nepřiměla k žádné další platbě.II. Hodnocení soudu9. Po hmotněprávní stránce na posuzovanou věc dopadá úprava v § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „občanský zákoník“), a v zákoně č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 28. 5. 2022 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“, není-li výslovně uvedeno jiné znění).10. Podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru platí:(1) Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.(2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.11. Poskytovatel úvěru se při zkoumání úvěruschopnosti nemůže spoléhat jen na informace od spotřebitele, ale musí je rovněž ověřovat (srov. bod 19. nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18 [N 32/92 SbNU 334]; rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná z https://nalus.usoud.cz). Soudní dvůr , právnická osoba, (dále jen „Soudní dvůr“) zdůraznil, že „poskytovatel úvěru musí zaprvé v každém jednotlivém případě s přihlédnutím k jeho konkrétním okolnostem zvážit, zda se jedná o příslušné informace a zda jsou tyto informace dostatečné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V tomto ohledu se dostatečnost uvedených informací může lišit podle okolností, za nichž dojde k uzavření úvěrové smlouvy, podle osobní situace spotřebitele nebo podle částky úvěru uvedené v této smlouvě. Toto posouzení lze provést s pomocí dokladů o finanční situaci spotřebitele, ale nelze vyloučit možnost, aby poskytovatel úvěru zohlednil případné dříve získané znalosti o finanční situaci zájemce o úvěr. Avšak pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady“ (rozsudek Soudního dvora , právnická osoba, ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 CA Consumer Finance proti , jméno FO, a dalším, bod 37.; rozhodnutí Soudního dvora , právnická osoba, z https://curia.europa.eu; zvýraznění doplněno soudem).12. V obdobném duchu se vyjádřil i Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. , spisová značka, (rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná z https://nsoud.cz), který uvedl, že „věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků.“ Byť se Nejvyšší soud v citovaném rozhodnutí vyjadřoval k již zrušenému § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, s ohledem na obdobnou povahu této regulace s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru a její shodný smysl se dané závěry Nejvyššího soudu uplatní i ve vztahu k aktuálně účinnému zákonu o spotřebitelském úvěru. Rovněž Nejvyšší správní soud shledal, že „věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat