2 C 172/2023-58 — Okresní soud v Českém Krumlově

1. Žalobkyně se proti žalované domáhá zaplacení částky ve výši 54 488,92 Kč s příslušenstvím představující nevypořádané nároky ze smlouvy o úvěru uzavřené dne 13. 2. 2021 pod č. , tel. číslo, mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností , právnická osoba, na straně jedné a žalovanou na straně druhé. Žalovaná částka je tvořena jednak nesplacenou částí jistiny úvěru ve výši 26 627,67 Kč, jednak dlužnou částkou poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 27 861,25 Kč. Žalovaná na zmíněnou pohledávku uhradila 8 000 Kč.2. Pravomoc českých soudů k projednání a rozhodnutí věci dovodil nalézací soud na podkladě dikce čl. 7 odst. 1 písm. b) nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 1215/2012.3. Podáním ze dne 20. 2. 2024 vzala žalobkyně žalobu zpět co do kapitalizovaného úroku ve výši 625,93 Kč za období od 14. 8. 2022 do 14. 12. 2022 a dále co do úroku ve výši 6,88 % ročně z částky 26 627,67 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení, současně blíže specifikovala postup pří prověření úvěruschopnosti žalované. V této souvislosti uvedla, že žalovaná vyplnila do tzv. zákaznické karty údaje týkající se rodinných, majetkových, pracovních a jiných poměrů, které úvěrující společnost ověřila oproti příslušným dokumentům. Žalovaná výslovně prohlásila, že jí uvedená data jsou úplná a pravdivá. Teprve návazně úvěrující společnost uzavřela se žalovanou podkladovou úvěrovou smlouvu. Žalovaná předložila potřebné doklady, přičemž ty jí byly obratem vráceny bez toho, aby si úvěrující společnost pořídila jejich fotokopie, kterýžto postup aproboval Krajský soud v , právnická osoba, v rozsudku ze dne 31. 7. 2020, č. j. , spisová značka, .4. Podáním ze dne 7. 3. 2024 se žalobkyně vyjádřila k výši úroku sjednaného v částce 24 177 Kč. Připomněla, že úrok byl stanoven na dobu řádného trvání smluvního vztahu, tj. na 78 týdnů. Jde o cenu za finanční kapitál poskytnutý žalované, po jeho přepočtu ve vztahu k výši jistiny činí roční sazba tohoto úroku 53,14 %, což se blíží přiměřené hranici, jak ji vymezila konstantní judikatura. Žalobkyně vyjádřila přesvědčení, že úrok ve výši 24 177 Kč neodporuje korektivu dobrých mravů, a to zejména při vědomí vysoké rizikovosti poskytnutého úvěrového produktu. Finance byly žalované vyplaceny ve velmi krátkém časovém úseku, ta navíc nemusela vynakládat další finanční prostředky na splácení dané zápůjčky. V duchu zásady in favorem negotii a s odkazem na § 577 o. z. žalobkyně dovozuje, že soud by měl, pro případ, že sjednaný úrok shledá nepřiměřeným, přiznat žalobkyni právo na úrok alespoň ve výši přiměřené, jak potvrzuje relevantní judikatura.5. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, v řízení zůstala pasivní.6. Při jednání provedl soud listinné důkazy založené ve spisovém materiálu. Sdělen byl podstatný obsah:- žádosti o spotřebitelský úvěr na č. l. 18,- smlouvy o spotřebitelském úvěru na č. l. 19–20,- transakční historie na č. l. 21,- služby sledování zásilek na č. l. 22,- rozhodnutí Krajského soudu v , právnická osoba, na č. l. 44–46 spisu,- podstatný obsah smlouvy o postoupení pohledávek včetně seznamu postupovaných pohledávek a oznámení o postoupení pohledávky (ze spisu CEPR) a- předžalobní upomínky včetně podacího lístku (ze spisu CEPR).7. Na podkladě listin založených ve spisovém materiálu sp. zn. , spisová značka, má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost , právnická osoba, jakožto úvěrující uzavřela se žalovanou jakožto úvěrovaným spotřebitelem dne 13. 2. 2021 smlouvu o úvěru č. , tel. číslo, , na jejímž podkladě byl žalované poskytnut úvěr ve výši 30 000 Kč, kterážto částka byla žalované vyplacena v hotovosti. Celkově byla žalovaná povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 66 303 Kč sestávající z jistiny ve výši 30 000 Kč, z úroku ve výši 24 177 Kč, poplatku za zpracování úvěru ve výši 1 500 Kč, poplatku za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 8 286 Kč a poplatku za pojištění ve výši 2 340 Kč, a to v 78 týdenních splátkách po 851 Kč s tím, že poslední splátka činí 776 Kč a je splatná dne 13. 8. 2022.8. V souvislosti se žádostí o úvěr vyplnila žalovaná formulář, v němž uvedla druh a výši svého příjmu, specifikovala své výdaje a poskytla úvěrující společnosti další relevantní informace stran své životní situace (vzdělání, bytové a rodinné poměry). Na podkladě informací od žalované a zjištění z insolvenčního rejstříku vyhodnotila žalobkyně jakožto úvěrující schopnost žalované úvěr splácet a učinila rozhodnutí, že žalované poskytne 30 000 Kč.9. Dle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.10. Dle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.11. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.12. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. ve znění účinném do 28. 5. 2022 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.13. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. ve znění účinném od 29. 5. 2022 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.14. Dle § 87 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.15. Potřeba připomenout, že v souladu s § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. jest úvěrující povinen prověřit schopnost úvěrovaného spotřebitele poskytovaný úvěr splatit. Nesmí se přitom jednat o postup toliko formální, leč úvěrující musí opatřit takové informace, aby komplexně prověřil platební schopnosti úvěrovaného spotřebitele. In concreto tedy musí v míře, kterou na něm lze s ohledem na konkrétní okolnosti případu spravedlivě požadovat, prošetřit sociální a majetkové poměry úvěrovaného, a to jednak s využitím dat získaných z dostupných databází a registrů, jednak vycházeje z toho, co spotřebitel uvede v žádosti o konkrétní úvěrový produkt.16. Pakliže úvěrující podnikatel shora sneseným postulátům nedostojí, je následně uzavřená smlouva sankcionována neplatností, přičemž v souladu s recentní judikaturou se jedná o neplatnost absolutní, jakkoliv dikce zákona ve znění účinném do 28. 5. 2022 by mohla naznačovat, že jde o neplatnost „toliko“ relativní. Jedná se o konstantní judikaturní závěry přijaté na unijní úrovni (viz rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C-679/18) a reflektované právní úpravou v § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. účinnou od 29. 5. 2022 (zákon č. 96/2022 Sb.).17. Při jednání soud žalobkyni poučil o její procesní povinnosti náležitě prokazovat tvrzení, že úvěruschopnost žalované byla před poskytnutím úvěru prověřena v intencích právní úpravy. V této souvislosti soud upozornil žalobkyni na aktuální judikaturní trendy, které vyznívají více než jednoznačně, když postulují, že nepředloží-li žalobce dokumenty a jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti, jimiž disponoval před uzavřením úvěrové smlouvy, nelze uzavřít, že postupoval s odbornou péčí ve smyslu § 86 zákona č. 257/2016 Sb. (k tomu podrobněji viz rozsudek Okresního soudu ve Strakonicích sp. zn. , spisová značka, , jehož závěry stran prověřování úvěruschopnosti přijala gremiální porada Krajského soudu v , právnická osoba, konaná dne 22. 4. 2024, což posvětil též přítomný zástupce Nejvyššího soudu).18. Výzvě shora popsané však žalobkyně nevyhověla, neboť i nadále setrvala na svých dosavadních odkazech na smlouvu o zápůjčce a na zákaznickou kartu.19. Procesní soud tak uzavírá, že žalobkyně neprokázala, že by úvěruschopnost žalované její právní předchůdkyně adekvátním způsobem prověřila, jakkoliv to v žalob