9 C 193/2023-82 — Okresní soud v Českém Krumlově

1. Žalobce se podáním došlým soudu dne 10. 5. 2023 domáhal vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 5 565 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 5 265 Kč od 19. 6. 2022 do zaplacení a částku 7 320 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 7 200 Kč od 28. 9. 2022 do zaplacení. Žaloba je odůvodněna tím, že žalobce je právnickou osobou, která je příjemcem příspěvku placeného vlastníkem popř. provozovatelem motorového vozidla, které je provozováno bez pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (dále jen "pojištění odpovědnosti") v rozporu se zákonem č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), ve znění pozdějších předpisů (dále jen "Zákon"). Touto žalobou se žalobce domáhá po žalovaném zaplacení tohoto příspěvku. Svůj nárok na zaplacení příspěvku žalovaným odvozuje žalobce z ustanovení § 4 odst. 1 Zákona. Podmínkou nároku na zaplacení příspěvku je dle ustanovení § 4 odst. 6 Zákona doručení písemné výzvy žalobce žalovanému. Splatnost příspěvku nastává po uplynutí nejméně 30 dnů od doručení této výzvy. Žalobce odeslal žalovanému výzvu dne 4. 4. 2022. Žalobce doručil žalovanému výzvu k úhradě dne 19. 4. 2022. Žalobce zjistil, že osobní automobil se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3, [registrační značka], [VIN kód], číslo technického průkazu vozidla UE058045 (dále pouze„ vozidlo“) je evidován v registru silničních vozidel jako provozovaný. Žalobce obdržel od Ministerstva dopravy dálkovým způsobem informaci, že žalovaný je zapsán v registru silničních vozidel jako vlastník/provozovatel vozidla, [číslo jednací]. Podle § 4 odst. 2 Zákona se při určení osoby povinné k zaplacení příspěvku má za to, že osoba zapsaná jako vlastník vozidla v registru silničních vozidel je vlastníkem vozidla a osoba zapsaná jako provozovatel vozidla v registru silničních vozidel je provozovatelem vozidla. Žalovaný, coby vlastník/provozovatel, neměl ode dne 19. 11. 2021 do dne 7. 2. 2022 k vozidlu sjednáno pojištění odpovědnosti, ačkoliv je tato povinnost založena ust. § 1 odst. 2 Zákona. Vozidlo tak bylo nepojištěno 81 dní a žalovaný tímto jednáním porušil zákonnou povinnost pojistit vozidlo. Žalobci tak dle ustanovení § 4 odst. 1 Zákona vznikl nárok na příspěvek. Dle ustanovení § 4 odst. 3 Zákona se výše příspěvku vypočte jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost podle § 1 odst. 2 Zákona, a výše denní sazby podle druhu vozidla. Zároveň dle ust. § 4 odst. 4 Zákona platí, že:„ Osoba povinná k zaplacení příspěvku je povinna zaplatit Kanceláři náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek.“ Žalobce v souladu s § 4 odst. 6 Zákona zaslal žalovanému výzvu k úhradě příspěvku. Splatnost příspěvku nastala dne 18. 6. 2022. Žalobce dále odeslal písemné upomínky k úhradě v rámci mimosoudní správy pohledávky, a to prostřednictvím [právnická osoba], a.s., která pro žalobce pohledávky po lhůtě splatnosti spravuje, když písemné upomínky byly zasílány žalovanému na všechny známé adresy dne 5. 9. 2022, dne 29. 9. 2022. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaný na předmětné výzvy nereagoval a ničeho neuhradil, žalovanému tak byla dne 1. 11. 2022 zaslána předžalobní upomínka s výzvou k plnění do 15 dnů od odeslání této upomínky, tj. ve lhůtě prodloužené nad rámec lhůty stanovené v ustanovení § 142a odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů. Žalovaný po zaslání předžalobní upomínky neuhradil ničeho. S ohledem na výše uvedené žalobce požaduje uhradit dlužnou částku ve výši 5 565 Kč, která se skládá ze základu příspěvku, který je tvořen příslušnou zákonnou denní sazbou vynásobenou počtem dní, za něž nebylo pojištění odpovědnosti uhrazeno (a to dle ust. § 2 odst. 1, písm. H) vyhlášky Ministerstva financí č. 205/1999 Sb., kterou se provádí zákon č. 168/1999 Sb., zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, konkrétně 65 Kč), která je vynásobena počtem dní, kdy bylo vozidlo provozováno v rozporu se zákonem, tedy 81 dní, celkem ve výši 5 265 Kč, a dále z poplatku spojeného s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek na základě ustanovení § 4 odst. 4 Zákona ve výši 300 Kč, a to dle § 2a vyhlášky č. 205/1999 Sb. 2. Žalobce zjistil, že osobní automobil se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3, [registrační značka], [VIN kód], číslo technického průkazu vozidla [anonymizováno] je evidován v registru silničních vozidel jako provozovaný. Žalovaný, coby vlastník/provozovatel, neměl ode dne 8. 2. 2022 do dne 26. 5. 2022 k vozidlu sjednáno pojištění odpovědnosti, ačkoliv je tato povinnost založena ust. § 1 odst. 2 Zákona. Vozidlo tak bylo nepojištěno 108 dní a žalovaný tímto jednáním porušil zákonnou povinnost pojistit vozidlo. Žalobce v souladu s § 4 odst. 6 Zákona zaslal žalovanému výzvu k úhradě příspěvku. Splatnost příspěvku nastala dne 27. 9. 2022. Žalobce dále odeslal písemné upomínky k úhradě v rámci mimosoudní správy pohledávky, a to prostřednictvím [právnická osoba], a.s., která pro žalobce pohledávky po lhůtě splatnosti spravuje, když písemné upomínky byly zasílány žalovanému na všechny známé adresy dne 14.11.2022, dne 06.12.2022. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaný na předmětné výzvy nereagoval a ničeho neuhradil, žalovanému tak byla dne 10. 1. 2023 zaslána předžalobní upomínka s výzvou k plnění do 15 dnů od odeslání této upomínky, tj. ve lhůtě prodloužené nad rámec lhůty stanovené v ustanovení § 142a odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů. Žalovaný po zaslání předžalobní upomínky neuhradil ničeho. S ohledem na výše uvedené žalobce požaduje uhradit dlužnou částku ve výši 7 320 Kč, která se skládá ze základu příspěvku, který je tvořen příslušnou zákonnou denní sazbou vynásobenou počtem dní, za něž nebylo pojištění odpovědnosti uhrazeno (a to dle ust. § 2 odst. 1, písm. H) vyhlášky Ministerstva financí č. 205/1999 Sb., kterou se provádí zákon č. 168/1999 Sb., zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, konkrétně 65 Kč), která je vynásobena počtem dní, kdy bylo vozidlo provozováno v rozporu se zákonem, tedy 108 dní, celkem ve výši 7 020 Kč, a dále z poplatku spojeného s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek na základě ustanovení § 4 odst. 4 Zákona ve výši 300 Kč, a to dle § 2a vyhlášky č. 205/1999 Sb. 3. K námitce žalovaného, že vozidlo již neexistuje, žalobce uvedl, že s účinností ode dne 1. 1. 2018 námitka neprovozování není pro vymáhání příspěvku do garančního fondu relevantní. V souladu s novelizací zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ Zákon“), provedenou s účinností ode dne 1. 1. 2018 zákonem č. 293/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, musí být podle § 1 odst. 2 písm. a) Zákona„ v případě vozidla zapsaného v registru silničních vozidel podle zákona upravujícího podmínky provozu vozidel na pozemních komunikacích povinnost pojištění odpovědnosti podle tohoto zákona splněna po celou dobu, kdy je vozidlo zapsáno v registru silničních vozidel, s výjimkou doby, kdy je v registru silničních vozidel zapsáno jako vyřazené z provozu, vyvezené do jiného státu nebo zaniklé, a doby, kdy je vozidlo odcizené.“ Podle § 3 odst. 2 věty první Zákona je povinen uzavřít pojistnou smlouvu o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla vlastník nebo spoluvlastník tuzemského vozidla nebo řidič cizozemského vozidla. Pro povinnost hradit příspěvek do garančního fondu je tak od 1. 1. 2018 rozhodující již jen stav zapsaný v registru silničních vozidel. Žalovaný neprokazuje, že by vozidlo bylo v předmětném období zapsáno v registru silničních vozidel jako vyřazené z provozu, vyvezené do jiného státu nebo zaniklé, ani netvrdí a neprokazuje, že by vozidlo bylo v předmětném období odcizené. V této souvislosti žalobce odkazuje také na § 12 odst. 1 písm. d) Zákona, podle něhož„ nelze-li dobu odcizení vozidla přesně určit, považuje se vozidlo za odcizené, jakmile Policie České republiky přijala oznámení o odcizení vozidla.“ Ke shodnému názoru dospěl mimo jiné Krajský soud v Českých Budějovicích ve svém rozsudku ze dne 30. 9. 2020, sp. zn. [spisová značka]. 4. Ve věci byl Okresním soudem v Českém Krumlově vydán elektronický platební rozkaz, proti kterému si žalovaný podal odpor a namítal, že v období, za něž je nárok uplatňován již bylo vozidlo ekologicky zlikvidováno. Nejprve žalovaný argumentoval mylně tím, že se jeho námitky týkají vozidla Peugeot Partner. Poté co byl poučen o tom, že p