2 C 5/2026-37 — Okresní soud v Českém Krumlově

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhá zaplacení částky ve výši 21 436,92 Kč s příslušenstvím představující nevypořádané nároky ze smlouvy o úvěru uzavřené dne 17. 3. 2024 mezi žalobkyní jakožto úvěrující a žalovaným jakožto úvěrovaným.2. Žalovaný se k žalobě nikterak nevyjádřil.3. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz ze dne 22. 10. 2025, č. j. EPR , č. účtu, -5, který ovšem soud usnesením ze dne 10. 12. 2025, č. j. EPR , č. účtu, -9, zrušil pro absenci jeho řádného doručení žalovanému.4. K projednání věci nařídil soud jednání, k němuž se žalovaný bez omluvy nedostavil.5. Při jednání provedl soud listinné důkazy, když sdělen byl podstatný obsah:- smlouvy o úvěru na č. l. 14-17,- sazebníku na č. l. 17 p. v.,- všeobecných pojistných podmínek na č. l. 18-19,- zesplatňujícího dopisu na č. l. 20,- zprávy o prověření úvěruschopnosti na č. l. 25-26,- tabulky úmoru na č. l. 27,- podacího archu k zesplatnění na č. l. 28,- předžalobní upomínky (CEPR),- podacího archu k předžalobní upomínce (CEPR).6. Na podkladě listinných důkazů založených ve spisovém materiálu sp. zn. 2 C 5/2026 lze uzavřít, že žalovaný jakožto úvěrovaný uzavřel se žalobkyní jakožto úvěrující dne 17. 3. 2024 smlouvu o úvěru č. , hodnota, , v souladu s níž mu žalobkyně umožnila čerpat úvěr do výše 20 000 Kč. Žalovaný načerpal částku ve výši 10 490 Kč na nákup televizoru, následně v souladu se smlouvou načerpal ještě dalších 10 500 Kč. Výše splátek po načerpání sumy ve výši 10 490 Kč činila 344 Kč, po načerpání částky ve výši 9 500 Kč se zvýšila na 709,11 Kč, a to v souladu s částí 4 písmenem H úvěrové smlouvy, kde je stanoven vzorec výpočtu splátky.7. Dle zprávy o posouzení úvěruschopnosti byla totožnost žalovaného ověřena dle občanského průkazu předloženého na prodejně, žalovaný byl lustrován v SOLUS a v CEE. Žalovaný sdělil, že jeho měsíční příjem ze starobního či jiného důchodu činí 8 800 Kč a že další pravidelný měsíční příjem činí 4 000 Kč, vedle toho uvedl, že měsíční výdaje na bydlení (nájemné) činí 5 900 Kč. Žalovaný deklaroval, že výdaje na hypotéku, na splátky úvěrů a na jiné závazky má nulové. Dle zprávy nebyly údaje uvedené žalovaným ověřeny, ať už telefonicky u zaměstnavatele, z výplatních pásek, písemným potvrzením o výši příjmů, z daňového přiznání, z důchodového výměru, z výpisu z bankovního účtu, z nájemní smlouvy, z příslušných databází a registrů či z oficiálních údajů o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva včetně průměrných nákladů na bydlení publikovaných v příslušných databázích Českého statistického úřadu.8. S ohledem na rozdíl v příjmech a výdajích ve výši 6 900 Kč byl žalovaný shledán schopným splácet měsíčně částku ve výši 339,11 Kč.9. Soud zamítl návrh žalobkyně na provedení důkazu kopií občanského průkazu žalovaného, kterou měl předložit při žádosti o úvěr, a dále výslechem pracovníka prodejny, jenž se žalovaným osobně jednal. Jde o důkazní prostředky, z nichž by ničeho podstatného stran prověřování úvěruschopnosti nevyplynulo. Stěžejní fakta vypovídající o tomto procesu plynou z jiných již provedených důkazů, jak bude podrobněji rozvedeno níže.10. Dle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.11. Dle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.12. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.13. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.14. Dle § 87 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.15. Potřeba připomenout, že v souladu s § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. jest úvěrující povinen prověřit schopnost úvěrovaného spotřebitele poskytovaný úvěr splatit. Nesmí se přitom jednat o postup toliko formální, leč úvěrující musí opatřit takové informace, aby komplexně prověřil platební schopnosti úvěrovaného spotřebitele. Pakliže úvěrující podnikatel právě sneseným postulátům nedostojí, je následně uzavřená smlouva sankcionována neplatností, přičemž se jedná o neplatnost absolutní. Nepředloží-li úvěrující dokumenty a jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti, jimiž disponoval před uzavřením úvěrové smlouvy, nelze uzavřít, že postupoval s odbornou péčí ve smyslu § 86 zákona č. 257/2016 Sb.16. Soud žalobkyni vyzval, nechť doplní svá tvrzení ohledně způsobu prověření úvěruschopnosti žalovaného a nechť v této souvislosti označí důkazy. Žalobkyně se vcelku obsáhle k problematice prověření úvěruschopnosti vyjádřila odkazujíc na řadu doktrinálních a judikaturních pramenů, ke svému vyjádření dále přiložila protokol o vyhodnocení úvěruschopnosti.17. Žalobkyně dle procesního soudu neprokázala, že by úvěruschopnost žalovaného v zákonných intencích prověřila. Provedení tvrzených lustrací v SOLUS a v CEE nikterak neprokázala, pokud se týče zdrojů, respektive výše měsíčních příjmů žalovaného, spokojila se bez dalšího toliko s deklarací žalovaného, stejně jako tak učinila ve věci měsíčních výdajů, a to navzdory skutečnosti, že formulář zprávy o prověření úvěruschopnosti předpokládá ověření příjmových a výdajových rámců žadatele o úvěr vícero způsoby (výplatní pásky, důchodový výměr, nájemní smlouva, statistické údaje apod.). Uvedl-li přitom žadatel, že vedle starobního důchodu ve výši 8 800 Kč měsíčně pobírá ještě další příjem ve výši 4 000 Kč měsíčně, který ovšem nikterak blíže nespecifikoval, a předestřel-li zároveň, že výdaje na nájem činí 5 900 Kč, bylo namístě o jeho schopnosti úvěr splácet důvodně pochybovat, stejně jako bylo namístě mít pochyby o výši celkových měsíčních příjmů a výdajů žalovaného. Nelze přehlížet, že kromě výdajů na nájemné nutno kalkulovat ještě s výdaji na nákup potravin a ošacení, na dopravu apod., které standardně dosahují jednotek tisíc a které mají z podstaty povahu mandatorní. Vzal-li by soud v potaz výši životního minima jednotlivce v inkriminované době v částce 4 860 Kč a přičetl-li by k této sumě deklarované výdaje na nájemné, činily by rázem celkové měsíční výdaje žalovaného 10 760 Kč, což by implikovalo rozdíl příjmů a výdajů již jen ve výši 2 040 Kč. Nebyl-li přitom další měsíční příjem žalovaného ve výši 4 000 Kč nikterak specifikován co do zdroje, natož aby byl jakkoliv ověřen, jen stěží mohl být žalovaný shledán úvěruschopným.18. Podkladovou úvěrovou smlouvu tudíž stíhá sankce absolutní neplatnosti ve smyslu § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. a žalovaný jakožto úvěrovaný má povinnost vrátit žalobkyni prokazatelně vyplacenou a o úhrady ve výši 6 411,99 Kč poníženou jistinu v částce 14 758,01 Kč, jak velí odkazované ustanovení.19. Za přiměřenou dobu pro vrácení jistiny považuje soud lhůtu 30 dnů počítanou od právní moci rozsudku. Dle názoru soudu nelze ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. interpretovat jednostranně ve prospěch spotřebitele. Ten jest dostatečně a efektivně ochráněn již tím, že při absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy pro nedostatečné prověření úvěruschopnosti musí vrátit výhradně jistinu úvěru, respektive její zbývající část, to navíc v nově stanovené lhůtě splatnosti, čímž jest současně citelně sankcionován poskytovatel úvěru. Další zostřování takovéto sankce cestou stanovení neúměrně dlouhé lhůty splatnosti či snad rozložením dlužné jistiny do splátek nahlíží soud, a to i při vědomí specifik spotřebitelského práva, jako nepřípustné a jsoucí v kolizi se základními zásadami práva soukromého.20. S ohledem na výše uvedené soud žalobě vyhověl co do částky ve výši 14 758,01 Kč (výrok v odst. I.), ve zbytku ji zamítl jako nedůvodnou (výrok v odst. II.).21. Žalobkyně byla úspěšná co do částky ve výši 14 758,01 Kč z celkově žalovaných 21 436,92 Kč, úspěch tak zaznamenala v rozsah