34 C 183/2020-46 — Okresní soud v České Lípě

Žalobkyně se návrhem na vydání platebního rozkazu domáhala po žalované zaplacení částky 3 193 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení. Žalobu odůvodnila tím, že dle smlouvy o dodávce vody [číslo] ze dne 25. 10. 2013 byla žalobkyní dodávána pitná voda na odběrné místo [adresa] Cena vodného byla v souladu se smlouvou stanovena cenovým výměrem prodávajícího a pro rok pro rok 2016 činila částku 43,20 Kč/m3 vodného a pro rok 2017 činila částku 43,46 Kč/m3 vodného, a to bez DPH. Dne 19. 8. 2017 byla na základě odečtu vodoměru stanovena spotřeba vody za období od 17. 8. 2016 do 19. 8. 2017 ve výši 123 m3. Žalovaná uhradila pouze částku 2 940 Kč. Na základě vykázané spotřeby a rozúčtování dle období a sazeb byl dne [datum] vystaven daňový doklad [číslo] na částku 3 193 Kč se splatností ke dni [datum]. Žalovaná dluh neuhradila, a to ani po doručení předžalobní upomínky. Věc obsahuje cizí prvek spočívající v cizí státní příslušnosti žalované, jež je státní občankou [země]. Je proto třeba nejdříve zkoumat, zda český soud má pravomoc ve věci jednat a v kladném případě zda lze věc projednat a rozhodnout podle českého právního řádu. Jelikož jsou oba účastníci státními příslušníky zemí, které jsou členy Evropské unie, bez ohledu na jejich státní příslušnost je třeba aplikovat na místě vnitrostátních procesních předpisů (tedy občanského soudního řádu České republiky) Nařízení Evropského parlamentu a rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (nařízení Brusel I bis). Až na výjimky v tomto nařízení uvedené platí, že osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost, mohou být žalovány u soudů tohoto členského státu (kapitola II oddíl 1 článek 4 odst. 1 tohoto nařízení). Na osoby, které nejsou státními příslušníky členského státu, v němž mají bydliště, se použijí pravidla pro určení příslušnosti, která se použijí pro jeho vlastní státní příslušníky. Z tohoto pohledu se soud zabýval otázkou, jaké místo lze považovat za obvyklé bydliště účastníků. V tomto směru bylo třeba vycházet z článku [číslo] odst. 1 uvedeného nařízení, které co do pojmu bydliště odkazuje na vnitrostátní (procesní) předpisy. Pojem bydliště je zakotven v § 85 odst. 1 o. s. ř. a chápe se jako místo, kde se účastník řízení zdržuje s úmyslem zdržovat se tam trvale. Z obsahu spisu vyplývá, že se žalovaná zdržovala na území České republiky, na adrese [adresa], došlo tedy k založení mezinárodní příslušnosti českého justičního orgánu a Okresní soud v České Lípě bude příslušný k projednání a rozhodnutí o věci dle českého právního řádu. Vzhledem k tomu, že listinné důkazy předložené žalobkyní jsou dostačující, soud usnesením vyzval žalobkyni i žalovanou, aby se ve lhůtě jednoho týdne vyjádřily, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. V souladu s § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen„ o. s. ř.“) připojil soud doložku, že nevyjádří-li se v určené lhůtě, bude se předpokládat, že nemají námitky. Žalobkyni bylo usnesení doručeno dne 12. 11. 2020 a žalované ve smyslu § 49 odst. 2 a 4 o. s. ř. dne 30. 11. 2020. Žalovaná ani žalobkyně se v soudem stanovené lhůtě nevyjádřily, soud má tedy za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů souhlasí. Žalovaná se k věci nikterak nevyjádřila, soudu nic netvrdila ani nedoložila. Z předložených důkazů má soud za zjištěné, že žalovaná a žalobkyně uzavřely dne 25. 10. 2013 Smlouvu o dodávce vody [číslo] ve které se žalobkyně zavázala dodávat žalované pitnou vodu do odběrného místa [adresa], za dohodnutou cenu a žalovaná se zavázala za dodanou vodu dohodnutou cenu zaplatit. Žalobkyně dodala žalované v období od 17. 8. 2016 do 19. 8. 2017 vodu za 6 133 Kč, přičemž za předmětné období na zálohách uhradila žalovaná pouze částku 2 940 Kč. Zbývá jí tak uhradit 3 193 Kč, jak vyplývá z faktury [číslo] ze dne [datum], splatné dne [datum]. Žalovaná na tuto fakturu ničeho nezaplatila, ačkoliv byla žalobkyní upomínána předžalobní upomínkou ze dne 8. 6. 2020. Ze shora uvedeného vyplývá, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o dodávce vody ve smyslu § 8 odst. 6 a 13 zákona č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích pro veřejnou potřebu a o změně některých zákonů (zákon o vodovodech a kanalizacích), v platném znění, na základě které se žalobkyně zavázala dodávat žalované do odběrného místa na adrese [adresa], pitnou vodu a žalovaná se zavázala za dodávku pitné vody žalobkyni zaplatit sjednanou cenu. Vzhledem k tomu, že žalovaná neuhradila zcela cenu za dodávku pitné vody v období od 17. 8. 2016 do 19. 8. 2017, soud žalobě vyhověl. Ve smyslu § 1970 o. z. soud přiznal žalobkyni úrok z prodlení dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. z dlužné částky 3 193 Kč ode dne následujícího po splatnosti, tj. ode dne 1. 11. 2017 do zaplacení. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 600 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 000 Kč a náhrady nákladů řízení v paušální výši 2 x 300 Kč za dva úkony (výzva k plnění, sepis návrhu na vydání platebního rozkazu) podle § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, v platném znění.