34 C 200/2020-15 — Okresní soud v České Lípě

Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky 3 036 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaná cestovala dne [datum] hromadným prostředkem žalobkyně - linkou trolejbusu [číslo] dne [datum] hromadným prostředkem žalobkyně - linkou tramvaje [číslo] v obou případech bez platné jízdenky. Tímto jednáním porušila zákon a přepravní podmínky dopravce, který tak má nárok na zaplacení jízdného ve výši 2 x 18 Kč a přirážky (smluvní pokuty) ve výši 2 x 1 500 Kč. Vzhledem k tomu, že listinné důkazy předložené žalobkyní jsou dostačující a žalobkyně sdělila, že souhlasí s tím, aby soud rozhodl bez jednání, soud usnesením vyzval žalovanou, aby se ve lhůtě jednoho týdne vyjádřila, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. V souladu s § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen„ o. s. ř.“) připojil soud doložku, že nevyjádří-li se žalovaná v určené lhůtě, bude se předpokládat, že nemá námitky. Žalované bylo usnesení doručeno ve smyslu § 49 odst. 2, odst. 4 o. s. ř. dnem 25. 9. 2020. Žalovaná se v soudem stanovené lhůtě nevyjádřila, soud má tedy za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů taktéž souhlasí. Žalovaná se k věci nikterak nevyjádřila, soudu nic netvrdila ani nedoložila. Z předložených listinných důkazů, zejména z Hlášení o provedené přepravní kontrole [číslo] [číslo] soud zjistil, že žalovaná ve dnech [datum] a [datum] cestovala hromadným prostředkem žalobkyně. Byla kontrolována osobou pověřenou dopravním podnikem, která zjistila, že žalovaná cestuje bez platného jízdního dokladu. Proto bylo žalované v souladu se Smluvními přepravními podmínkami dopravního podniku uloženo zaplatit jízdné ve výši 2 x 18 Kč a přirážku k jízdnému ve výši 2 x 1500 Kč. Soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva o přepravě ve smyslu § 2550 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění. Žalovaná tím, že se pověřenému pracovníkovi dopravního podniku neprokázala platným jízdním dokladem, nesplnila povinnosti uložené dle ustanovení § 18a odst. 1 písm. c), odst. 2 a 3 zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě (resp. povinnost uloženou dle ustanovení § 37 odst. 5 písm. b) zákona č. 266/1994 Sb., o dráhách), a vyhláškou č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu, a dopravnímu podniku vzniklo oprávnění požadovat po žalované jízdné a přirážku, jejíž výše je stanovena smluvními přepravními podmínkami dopravního podniku v souladu s § 18a odst. 3 zák. č. 111/1994 Sb. (resp. v souladu s § 37 odst. 6 zákona č. 266/1994 Sb.). Soud proto žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni jízdné ve výši 2 x 18 Kč a přirážku k jízdnému ve výši 2 x 1 500 Kč. Žalobkyni dále náleží ve smyslu § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění, úrok z prodlení, jehož výše se odvíjí od nařízení vlády č. 351/2013 Sb. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a náhrady nákladů v paušální výši určené dle § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a podle § 89a exekučního řádu, v platném znění, tj. ve výši 2 x 100 Kč.