34 C 263/2020-14 — Okresní soud v České Lípě

Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 3 029 Kč s odůvodněním, že s žalovaným uzavřela dne 13. 5. 2019 pojistnou smlouvu o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla [značka automobilu], [registrační značka], na základě které se žalovaný zavázal platit čtvrtletní pojistné ve výši 2 213 Kč. Žalovaný neuhradil pojistné splatné ke dni 13. 8. 2019. Žalobkyně zaslala žalovanému upomínku, ve které ho upozornila na nezaplacené pojistné a zároveň ho vyzvala k úhradě dlužného pojistného s upozorněním na možnost zániku pojištění, nebude-li pojistné ve stanovené lhůtě zaplaceno. Pojistná smlouva zanikla ke dni 22. 11. 2019, neboť žalovaný dlužné pojistné neuhradil. Za období od 13. 8. 2019 do 22. 11. 2019 dluží žalovaný žalobkyni částku ve výši 3 029 Kč, přičemž součástí žalované částky jsou náklady spojené s upomínáním k dlužnému pojistnému ve výši 600 Kč. Podle [ustanovení pr. předpisu] ministra zahraničních věcí o Smlouvě mezi [anonymizována tři slova] a [země] [anonymizována dvě slova] o poskytování právní pomoci a o právních vztazích v občanských, rodinných a trestních věcech ze dne [datum] (dále jen„ Smlouva“), konkrétně podle článku 36 odst. 1 se smluvní závazky mezi fyzickými osobami, jakož i mezi fyzickými a právnickými osobami, s výjimkou závazků týkajících se nemovitého majetku, řídí právním řádem smluvní strany, na jejímž území byla uzavřena dohoda, pokud se její účastníci nedohodli o použití jiného právního řádu, jenž se týká závazků. Podle článku 37 odst. 1 Smlouvy k jednání o návrhu, který vznikl na základě vztahů uvedených v článku 36 této smlouvy, je příslušný soud smluvní strany, na jejímž území má odpůrce bydliště. V těchto věcech je příslušný i soud smluvní strany, na jejímž území má bydliště navrhovatel, pod podmínkou, že na tomto území je předmět sporu nebo majetek odpůrce. Podle čl. 37 odst. 2 Smlouvy se účastníci závazkového právního vztahu mohou dohodnout o změně příslušnosti soudu ve věcech uvedených v článku 36 odst. 1 této smlouvy. Není však přípustné touto dohodou měnit věcnou příslušnost soudů. Soud se nejdříve zabýval otázkou, zda je v tomto řízení dána pravomoc českých soudů a dále věcná a místní příslušnost Okresního soudu v České Lípě. Soud lustrací v informačním systému základních registrů zjistil, že žalovaný má od [datum] až dosud hlášen trvalý pobyt na adrese [adresa žalovaného]. Ze shora uvedeného vyplývá, že ke dni zahájení civilního řízení (tj. [anonymizována čtyři slova] [rok]) měl žalovaný na území České republiky bydliště, došlo tedy k založení mezinárodní příslušnosti českého justičního orgánu a Okresní soud v České Lípě bude příslušný k projednání a rozhodnutí o věci dle českého právního řádu. Vzhledem k tomu, že listinné důkazy předložené žalobkyní byly dostačující a žalobkyně vyslovila již v žalobě souhlas s postupem podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen„ o. s. ř.“), soud usnesením vyzval žalovaného, aby se ve lhůtě jednoho týdne vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. V souladu s § 101 odst. 4 o. s. ř. připojil soud doložku, že nevyjádří-li se žalovaný v určené lhůtě, bude se předpokládat, že nemá námitky. Žalovanému byla výzva doručena ve smyslu § 49 odst. 2, odst. 4 o. s. ř. dne 30. 11. 2020. Žalovaný se v soudem stanovené lhůtě nevyjádřil, soud má tedy za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů taktéž souhlasí. Žalovaný v řízení netvrdil a ani neprokázal, že by dlužnou částku žalobkyni uhradil. Soud má z předložených důkazů za zjištěné, že účastníci uzavřeli dne 13. 5. 2019 pojistnou smlouvu pro pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla na vozidlo [značka automobilu], [registrační značka]. Žalovaný se zavázal hradit roční pojistné ve výši 8 853 Kč s tím, že pojistné bude spláceno v čtvrtletních splátkách po 2 213 Kč. Žalovaný neuhradil pojistné splatné ke dni 13. 8. 2019, a proto byl žalobkyní k zaplacení vyzván upomínkou s upozorněním na možnost zániku pojištění, nezaplatí-li dlužné pojistné ve lhůtě do 21. 11. 2019. Žalovaný ve stanovené lhůtě dlužné pojistné neuhradil, proto pojištění odpovědnosti zaniklo ke dni 22. 11. 2019. Ze shora uvedeného vyplývá, že mezi účastníky byla uzavřena pojistná smlouva ve smyslu § 3 a násl. zák. č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů, v platném znění, jejímž předmětem bylo pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla. Žalovaný neuhradil pojistné splatné ke dni 13. 8. 2019. Vzhledem k tomu byl vyzván ve smyslu § 12 odst. 1 písm. e) cit. zákona upomínkou k zaplacení dlužného pojistného za uvedené pojistné období ve lhůtě do 21. 11. 2019. Žalovaný dlužnou částku ve stanovené lhůtě neuhradil a v důsledku toho pojištění odpovědnosti sjednané mezi účastníky podle shora cit. ustanovení ke dni 22. 11. 2019 zaniklo. Žalobkyni z tohoto titulu vznikl nárok ve smyslu § 13 odst. 2 cit. zákona na pojistné za období od 13. 8. 2019 do 22. 11. 2019, a to v celkové výši 2 429 Kč, tedy jinak řečeno nárok na poměrnou část původně sjednaného ročního pojistného ve výši 8 853 Kč. Uvedenou částku žalovaný doposud neuhradil, proto soud žalobě v této části vyhověl (výrok I.). Ve smyslu § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění, soud přiznal žalobkyni úrok z prodlení dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., z částky 2 429 Kč od 23. 11. 2019 do 2. 9. 2020 v kapitalizované výši 189 Kč. Naopak soud shledal žalobu nedůvodnou v rozsahu částky 600 Kč, která představuje náklady na upomínání k zaplacení dlužného pojistného a na upomínání po zániku pojištění. Soud shledává nárok žalobkyně na zaplacení poplatků za opakované upomínání žalovaného k zaplacení dlužného pojistného v rozporu s dobrými mravy, neboť se dle názoru soudu jedná pouze o poměrně výrazné navyšování skutečného dluhu žalovaného na vlastním pojistném. Navíc částku ve výši 300 Kč za upomínku nelze ani považovat za přiměřenou s ohledem na skutečně vynaložené náklady. Proto soud žalobu v rozsahu částky 600 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 23. 11. 2019 do 2. 9. 2020 v kapitalizované výši 48 Kč zamítl (výrok II.). O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení částečně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 893 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, odměna ve výši 600 Kč za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu), paušální náhrada nákladů ve výši 300 Kč (3 x 100 Kč) a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč, to vše v rozsahu 60% (žalobkyně byla ve věci úspěšná v rozsahu 80%, neúspěšná v rozsahu 20%).