12 C 363/2021-21 — Okresní soud v České Lípě

Žalobce žádal o přiznání shora uvedené částky, která představuje jízdné a přirážku, když žalovaný cestoval dne 26.9.2020 veřejným dopravním prostředkem provozovaným žalobcem bez platného jízdního dokladu. Ke svým tvrzením doložil hlášení přepravního kontrolora ze shora uvedeného data se zápisem o provedené přepravní kontrole. Soud konstatoval také smluvní přepravní podmínky žalobce s tarifem jízdného a předžalobní výzvu k úhradě z 8.6.2021. Žalovaný, byl v řízení zastoupen opatrovníkem, který mu byl ustanoven Okresním soudem v Litoměřicích dne 2.3.2021. Listina o jmenování opatrovníka č.j. [číslo jednací] navazuje na rozsudek Okresního soudu v Litoměřicích č.j. [číslo jednací], ze kterého bylo zjištěno, že žalovaný byl tímto rozsudkem ze dne 16.11.2020 omezen na dobu 5let ve svéprávnosti mimo jiné tak, že není schopen samostatně nakládat s finančními prostředky nad 1 000 Kč týdně, uzavírat smlouvy, vyjma ústní kupní smlouvy do výše 1 000 Kč, spravovat své jmění, vyjma věcí v hodnotě do 1 000 Kč. S ohledem na předložené listiny soud žalobě zcela vyhověl, právní posouzení vychází z ustanovení § 2550 a násl. obč. zák., dle kterého smlouvou o přepravě osoby se dopravce zavazuje přepravit cestujícího do místa určení a cestující se zavazuje zaplatit jízdné. Podle § 18 a) odst. 2 písm c) zák. č. 111/1994 Sb. v platném znění je cestující povinen na výzvu pověřené osoby se prokázat platným jízdním dokladem, neprokáže-li se platným jízdním dokladem, zaplatit jízdné a přirážku, nebo se prokázat osobními údaji potřebnými na vymáhání zaplacení přirážky. Dle odst.3 tohoto ustanovení výši přirážky stanoví dopravce v přepravních podmínkách. Výše přirážky nesmí přesáhnout částku 1 500 Kč. Z obsahu rozsudku o omezení svéprávnosti je zřejmé, že žalovaný odpovídá za své jednání spočívající v jízdě dopravním prostředkem bez platného jízdního dokladu. Výrok o úrocích z prodlení vychází z §1970 obč. zákoníku, výše je dána §2 nař. vlády č. 351/2013 Sb. Žalovaný se dostal do prodlení vždy den následující po uplynutí lhůty ve výzvě k úhradě. Žalobce měl ve věci plný úspěch, měl by tedy dle § 142 odst. 1 o.s.ř. právo na náhradu nákladů řízení proti žalovanému, který ve věci úspěch neměl. S ohledem na poměry žalovaného, který je osobou v hmotné nouzi a je nemajetný aplikoval soud ustanovení § 150 o.s.ř. a úspěšnému žalobci nepřiznal náklady řízení. Ve smyslu § 160 odst. 1 o.s.ř. s ohledem na poměry žalovaného, stanovil soud k úhradě dluhu lhůtu jednoho roku. Opatrovníkem navrhované splátky 50 Kč měsíčně by dle názoru soudu znamenaly nepřiměřené omezení žalobce ve vztahu k možnosti vymoci přiznanou částku.