14 C 22/2021-13 — Okresní soud v České Lípě

1. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 2. Žalobkyně se původně v elektronickém rozkazním řízení, které bylo zahájeno dne 1. 8. 2020, domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 10 250 Kč spolu s příslušenstvím. Žalobkyně v řízení tvrdila uzavření smlouvy o úvěru dne 29. 5. 2017 ve výši 17 700 Kč (sestávající z jistiny ve výši 10 000 Kč a vyčísleného úroku a poplatků ve výši 7 700 Kč). Žalovaný se měl zavázat uvedenou částkou splácet týdně částkou ve výši 295 Kč. Žalovaný však neměl splácet pravidelně, měl zaplatit pouze částku ve výši 7 450 Kč, splatnost pohledávky tak podle smluvního ujednání měla nastat dne 26. 11. 2017, žalobkyně však požaduje úrok z prodlení pouze od doby předepsané splatnosti smlouvy od 23. 7. 2018. 3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru má soud za zjištěnou dohodu mezi účastníky o poskytnutí úvěru/peněžních prostředků žalované ve výši 17 700 Kč žalobkyní při podpisu smlouvy v hotovosti. Žalovaný se zavázal vrátit žalobkyni uvedenou částku spolu s úrokem ve výši 3 500 Kč, poplatkem za zpracování a doručení úvěru ve výši 2 000 Kč, poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 200 Kč, jako celková výše spotřebitelského úvěru je uvedena částka ve výši 17 700 Kč. Žalovaný se zavázal uvedenou částku vrátit prostřednictvím 60 týdenních splátek v jednotlivé výši 295 Kč, první splátka je splatná 5. 6. 2017, každá další měla mít splatnost vždy 7 dní po datu splatnosti předchozí splátky. Žalovaný se dále zavázal v případě prodlení s úhradou splátek zaplatit náklady účelně vynaložené žalobkyní v souvislosti s jejím prodlením, smluvní pokutu a úrok prodlení v zákonné výši. Smlouva je podepsána dne 29. 5. 2017. Žalovaný je ve smlouvě označena osobními údaji včetně rodného čísla, čísla OP, adresou trvalého pobytu a doručovací adresou. 4. Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že obsahuje údaje o spotřebitelském úvěru, a dále údaje o RPSN a zápůjční úrokové sazbě ve výši 66% p. a. Žalovaný formulář podepsal dne 29. 5. 2017. 5. Z evidenční karty klienta má soud za zjištěné vyplněné informace týkající se žalovaného žalovaný uvedl svoje osobní údaje, uvedl, že je nájemníkem, nevlastní vůz ani žádnou nemovitost. U žalobkyně nemá žádnou jinou půjčku. 6. Z přehledu splátek má soud za zjištěné, že žalovaný zaplatil na splátkách pouze částku 7 450 Kč. 7. Z výzvy k úhradě ve spojení s podacím archem má soud za zjištěné, že zástupce žalobkyně žalovaného vyzval k úhradě částky ve výši 10 250 Kč dle smlouvy o úvěru a to ve lhůtě 7 dní od doručení upomínky. Upomínka byla žalovanému odeslána na adresu, kterou žalovaný uvedl ve smlouvě o úvěru a v evidenční kartě klienta. 8. Z takto provedených důkazů soud zjistil, že mezi žalovaným a žalobkyní skutečně došlo k uzavření shora specifikované smlouvy, na základě níž vyčerpal žalovaný shora uvedenou částku 10 000 Kč, neplnil své povinnosti ze smlouvy, nehradil stanovené týdenní splátky. 9. Právní poměry účastníků se řídí ustanovením § 2395 a násl. zákona č. 89/2012, občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Smlouvou o úvěru se podle § 2395 o. z. úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úrok. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do jednoho měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 10. Žalobkyně jako úvěrující a žalovaný jako úvěrovaný uzavřeli dne 29. 5. 2017 smlouvu o úvěru, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému téhož dne úvěr v hotovosti ve výši 10 000 Kč za souhrnný poplatek 7 700 Kč. Žalovaný byl povinen od 5. 6. 2017 úvěr vracet v týdenních splátkách po 295 Kč. Žalovaný však zaplatil pouze částku 7 450 Kč a jeho závazek z úvěrové smlouvy se tak stal dne 26. 11. 2017 splatným. 11. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně se důvodně domáhá úhrady nedoplatku půjčené částky včetně sjednaného úroku a poplatků. Z uvedených listinných důkazů vyplývá, že žalovaný, jako spotřebitel, uzavřel smlouvu o úvěru a osobně převzal částku 10 000 Kč. Žalobkyně soudu sdělila, že žalovaný na úhradu úvěru zaplatil částku 7 450 Kč. Soud tedy považuje za důvodný nárok žalobkyně na zaplacení zbývající částky 10 250 Kč za nevrácenou část úvěru. V tomto rozsahu soud žalobě vyhověl. O úhradě zákonného úroku z prodlení soud rozhodl v souladu s § 1970 o. z. s tím, že výše byla stanovena dle vl. nař. 351/2013 Sb. 12. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 800 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč.