15 C 64/2020-112 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobce se podanou žalobou původně domáhal zaplacení částky 508 000 Kč z titulu náhrady škody, která mu byla způsobena trestnou činností žalované a dále částky 882 000 Kč za smluvní pokutu. V průběhu řízení žalobce k výzvě soudu upřesnil žalovaný nárok a v této souvislosti vzal zpět žalobu, co do částky 8 000 Kč, a co do částky 882 000 Kč za smluvní pokutu. Dále uvedl, že s žalovanou uzavřel smlouvy o sedmi půjčkách. Vzhledem k tomu, že žalovaná peníze nevrátila, bylo podáno trestní oznámení. V průběhu trestního řízení byla žalovaná uznána vinou, krom jiného pro skutky spočívající v tom, že v úmyslu získat neoprávněný majetkový prospěch pod různými záminkami od [celé jméno žalobce] vylákala finanční prostředky a tím mu způsobila škodu ve výši 540 000 Kč, ze kterých uhradila pouze 5 000 Kč. Žalobci jako poškozenému soud přiznal nárok na náhradu škody ve výši 535 Kč a ve zbytku nároku byl odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních. Žalobce před soudem uvedl, že částku 535 Kč přiznanou trestním soudem započítává na nárok dle smlouvy o půjčce ze dne 30. 5. 2015 (půjčeno 50 000 Kč) na smlouvu o půjčce ze dne 25. 8. 2015 (půjčeno 50 000 Kč), na smlouvu o půjčce ze dne 2. 9. 2015 (půjčeno 50 000 Kč), na smlouvu o půjčce ze dne 4. 10. 2015 (půjčeno 200 000 Kč), na smlouvu o půjčce ze dne 3. 11. 2015 (půjčeno 200 000 Kč) započítává jako přisouzených 185 000 Kč. Na úhradu nároku z této smlouvy ještě započítává částku 5 000 Kč, kterou mu žalovaná zaplatila v průběhu trestního řízení. Žalobce tedy činí předmětem tohoto řízení nárok na zaplacení zbývající částky 10 000 Kč ze smlouvy o půjčce 3. 11. 2015. Úhradu částky 230 000 Kč dle smlouvy o půjčce ze dne 3. 11. 2015 a 260 000 Kč dle smlouvy o půjčce ze dne 3. 11. 2015, tedy celkem 500 000 Kč. Dále žalobce uvedl, že nadále trvá na zaplacení úroku z půjčky ve výši 7 500 Kč dle smlouvy uzavřené dne 30. 6. 2015. 2. Usnesením ze dne 2. 7. 2020 soud zastavil řízení, co do částky 8 000 Kč a 882 000 Kč, tedy v rozsahu zpětvzetí a dalším usnesením ze dne 2. 7. 2020 soud připustil změnu žaloby dle specifikace žalobce, jak je shora uvedeno. 3. Žalovaná prostřednictvím právního zástupce zcela odmítla tvrzení žalobce. Připomněla, že v trestním řízení byl žalobce částečně odkázán s náhradou škody na civilní řízení, protože neprokázal svá tvrzení o tom, že by žalované půjčil uvedenou finanční částku. Dále odkazuje na trestní řízení vedené před [název soudu], ve kterém byl žalobce jako obžalovaný pravomocně odsouzen za loupež, kterou spáchal odcizením nahrávacího zařízení. Toto zařízení obsahuje nahrávku, ve které žalobce přiznává, že žalované půjčil daleko nižší částku, než uvádí. 4. V průběhu řízení soud dal žalované poučení podle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř., aby prokázala, za jakých okolností, a z jakého důvodu s žalobcem uzavřela tři smlouvy o půjčkách z 3. 11. 2015, na jejichž základě se žalobce domáhá plnění. Žalovaná musí vysvětlit svá předchozí tvrzení, která uvedla i v průběhu trestního řízení o tom, že těmito smlouvami byly konsolidovány všechny předchozí smlouvy o půjčkách, které s žalobcem uzavřela, a že se jedná o duplicitní částky. Po tomto poučení žalovaná navrhla provedení důkazu spisem [název soudu] [spisová značka] včetně tedy přehrání zvukového záznamu založeného v tomto spise. Dále navrhla svůj účastnický výslech, výslech svědkyně [jméno] [příjmení] a svého předchozího právního zástupce Mgr. [jméno] [příjmení]. 5. Žalovaná před soudem uvedla, že s žalovanou částkou nesouhlasí, pan [celé jméno žalobce] jí podvedl. Je pravdou, že jí půjčoval peníze. Chtěl otevřít večerku a zafinancovat to a podnikání mělo být na jméno žalované. Potom jednoho dne za ní žalobce přišel, zda by částku 540 000 Kč nemohli dát do dvou smluv, bylo to rozděleno asi na šest smluv. Na poště v [obec] to podepsala, co žádá, tedy těch 500 000 Kč, pak vzal její smlouvy a roztrhal je a tvrdil, že se nemůže stát, že by mu dlužila více, tak jí přemlouval, aby si ho vzala a nastěhovala se k němu. Koupila si flashku a nahrála si žalobce. Dále uvedla, že jí žalobce předal 10 000 Euro v hotovosti. Pravdou je, že dluží 540 000 Kč a odkázala na výsledky trestního řízení. 6. Svědkyně [jméno] [příjmení] uvedla, že je bývalou manželkou pana [celé jméno žalobce]. Pokud jde o informace o tom, že pan [celé jméno žalobce] půjčoval žalované nějaké peníze, tak má SMS zprávy, a to protichůdné, z jedné strany bylo tvrzeno, že půjčka je milion korun dle žalobce, a z druhé strany, že 540 000 Kč. Vůbec neví, proč účastníci komunikovali s ní, je pravdou, že žalobci prodala auto za 15 000 Kč a tvrdil, že je kupuje pro paní [příjmení]. Pokud jde o poměry žalobce v roce 2015, tak byl se synem doma na hmotné nouzi, možná mu pomáhala matka, co se týče majetku a peněz, tak nemá informace. Neví, kolik měl žalobce peněz na účtu. Smlouvy o půjčce nikdy neviděla. Za trvání jejich manželství manžel měl přístup k jejímu účtu, on žádný účet neměl. V období, kdy byla mezi účastníky řešena půjčka, tak žalovaný pečoval o nemocného syna a byl v hmotné nouzi. Je pravdou, že žalovaná jí telefonovala a chtěla nějakou půjčku, asi 10 000 Kč nebo 15 000 Kč a na to jí řekla, že jí nezná, že jí nechce půjčit. Také dostávala výhružné zprávy z nějakého telefonního čísla, které nemůže identifikovat. 7. Z rozsudku [název soudu] [anonymizováno] [spisová značka] ze dne 31. 10. 2018 bylo zjištěno, že obžalovaná [celé jméno žalované] byla uznána vinnou krom jiného tím, že spáchala zločin podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) trestního zákoníku, kdy krom jiného ve vztahu k poškozenému [celé jméno žalobce] v úmyslu získat neoprávněný majetkový prospěch ve formě finančních prostředků od něj vylákala pod různými záminkami částku 540 000 Kč. Uvedeným rozhodnutím bylo obžalované uloženo, aby [jméno] [příjmení] zaplatila částku 535 000 Kč a zároveň byl poškozený [celé jméno žalobce] se zbytkem svého nároku odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních. Rozsudkem [název soudu] – [pobočka] č.j. [číslo jednací] byl zrušen výroku o trestu a nově rozhodnuto a bylo zamítnuto odvolání [celé jméno žalobce], tento rozsudek nabyl právní moci dne 16. 4. 2019. 8. Podle § 2390 občanského zákoníku dle zákona č. 89/2012 Sb. (dále jen OZ) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc, tak by ji užil podle libosti a po času vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 9. V tomto případě všechny žalobcem předložené smlouvy o půjčce soud podle obsahu posuzuje jako smlouvy o zápůjčce, uzavřené dle shora uvedeného § 2390 OZ. Soud dospěl k závěru, že smlouvy byly uzavřeny platně a podpisy obou účastníků smlouvy byly vždy úředně ověřeny. Vzhledem ke specifikaci žalobního návrhu, jak je shora uvedeno, soud se zabýval tím, zda se žalobce důvodně domáhá nároku dle smlouvy ze smlouvy o půjčce 3. 11. 2015 ve zbývající částce 10 000 Kč a nároků na úhradu částky 230 000 Kč dle smlouvy o půjčce ze dne 3. 11. 2015 a 260 000 Kč dle smlouvy o půjčce ze dne 3. 11. 2015, tedy celkem 500 000 Kč. Žalovaná jako obžalovaná v trestním řízení přiznala, že od žalobce jako poškozeného získala celkem částku 540 000 Kč. Před soudem v trestním řízení vypověděla, že od pana [celé jméno žalobce] dostala 200 000 Kč, které jí sám nabídl a spolu s penězi na podnikání to činilo maximálně 540 000 Kč. Ve smlouvách bylo uvedeno víc peněz, protože [celé jméno žalobce] přišel s nápadem, že by bylo vhodné všechny peníze dát do jedné, maximálně dvou smluv, aby v tom nebyl bordel. Proto s ním 3. 11. 2015 šla na poštu v [obec] a podepsala mu vlastně jedny peníze dvakrát. Potom on ty staré smlouvy roztrhal (protokol z hlavního líčení dne 17. 1. 2018). V tomto řízení žalovaná ve výpovědi uvedla tytéž argumenty, tedy že se jedná o duplicitní smlouvy. Ovšem již nedokázala vysvětlit, proč její tvrzení nevycházejí početně. Žalovaná do dne 3. 11. 2015 uzavřela s žalovaným celkem 5 smluv na celkovou částku 350 000 Kč. Dne 3. 11. 2015 ovšem s žalobcem uzavřela tři smlouvy na celkovou částku 690 000 Kč. Další tvrzení, že jí žalobce přislíbil další finanční prostředky do výše uvedené ve smlouvách, soud považuje za účelová, nikterak je neprokazuje a tyto skutečnosti netvrdila ani v průběhu trestního řízení. Pokud jde o tvrzení, že žalobce byl v hmotné nouzi a nemohl žalované takové finanční částky poskytnout, tak soud odkazuje na průběh trestního řízení vedeného proti žalované. Matka žalobce [jméno] [příjmení] při podaném vysvětlení na obv. Ředitelství policie [obec a číslo], místní oddělení [část obce] potvrdila, že synovi postupně předala částku 1 000 000 Kč, kterou vybrala ze své vkladní knížky. Tuto částku jí převedl její bývalý manžel, aby ji synovi předala na rekonstrukci domu. Kopie vkladní knížky je rovněž založena ve spisu [spisová značka]. 10. Žalovaná dále argumentuje hlasovou nahrávkou na flash disku, který jí žalovaný sebral při konfliktu v [obec] a za což byl pravomocně odsouzen Okresním soudem v Mělníku, jak je shora uvedeno. V hlasové nahrávce měl žalobce přiznat, že celkový dluh činil pouze 500 000 Kč. Soud si