34 C 147/2021-38 — Okresní soud v České Lípě

Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 1 000 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že zjistila, že automobil se zdvihovým objemem válců nad 1 000 cm³ do 1 350 cm³, [registrační značka], [VIN kód], jehož provozovatelem byl žalovaný, nemělo v období od 21. 12. 2019 do 9. 1. 2020 sjednané pojištění odpovědnosti, ačkoliv tato povinnost je stanovena zákonem č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů. Výše příspěvku činí 35 Kč za každý den, kdy vozidlo nebylo pojištěno (20 dnů), tj. celkem 700 Kč. Dále žalobkyně po žalovaném požaduje náklady na vymáhání příspěvku ve výši 300 Kč a zákonný úrok z prodlení z dlužné částky dle § 1970 občanského zákoníku. Věc obsahuje cizí prvek spočívající v cizí státní příslušnosti žalovaného, jenž je státním občanem [země] [anonymizována dvě slova]. Je proto třeba nejdříve zkoumat, zda český soud má pravomoc ve věci jednat a v kladném případě zda lze věc projednat a rozhodnout podle českého právního řádu. Žalovaný je příslušníkem státu, který není členem Evropské Unie. Zároveň mezi Českou republikou a [země] [anonymizována dvě slova] neexistuje mezinárodní smlouva, která by pravomoc a příslušnost soudů v této věci upravovala. Jelikož nelze pravomoc určit na základě právního aktu EU či mezinárodní smlouvy, přichází v úvahu založení pravomoci na základě § 6 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, v platném znění (dále jen„ ZMPS“). Podle § 6 odst. 1 ZMPS je pravomoc českých soudů dána, jestliže je podle procesních předpisů pro řízení místně příslušný soud na území České republiky, pokud z ustanovení tohoto zákona nebo jiného právního předpisu nevyplývá něco jiného. Postačuje tedy, je-li dána místní příslušnost českého soudu podle některého § 84 až § 89a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen„ o. s. ř.“) či některého ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních. Podle ustanovení § 84 o. s. ř. je k řízení příslušný obecný soud účastníka, proti němuž návrh směřuje, není-li stanoveno jinak. Podle ustanovení § 85 odst. 1 o. s. ř. nestanoví-li zákon jinak, je obecným soudem fyzické osoby okresní soud, v jehož obvodu má bydliště, a nemá-li okresní soud, v jehož obvodu má bydliště, a nemá-li bydliště, okresní soud, v jehož obvodu se zdržuje. Má-li fyzická osoby bydliště na více místech, jsou jejím obecným soudem všechny okresní soudy, v jejichž obvodu bydlí s úmyslem zdržovat se tam trvale. Nelze-li zjistit bydliště fyzické osoby nebo nelze-li zjistit, v obvodu kterého okresního soudu se fyzická osoba zdržuje, nebo lze-li to zjistit jen s velkými obtížemi, je obecným soudem fyzické osoby okresní soud, v jehož obvodu se nachází místo trvalého pobytu evidované v informačním systému evidence obyvatel podle zákona o evidenci obyvatel, popřípadě místo jiného pobytu evidované podle jiných právních předpisů. Vzhledem k tomu, že žalovaný má trvalý pobyt na adrese [adresa žalovaného], je tím založena pravomoc českých soudů k rozhodování o této věci a věc se bude rozhodovat dle českého práva. Vzhledem k tomu, že listinné důkazy předložené žalobkyní jsou dostačující a žalobkyně již v žalobě sdělila, že souhlasí s tím, aby soud rozhodl bez jednání, soud usnesením vyzval žalovaného, aby se ve lhůtě jednoho týdne vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. V souladu s § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen„ o. s. ř.“) připojil soud doložku, že nevyjádří-li se žalovaný v určené lhůtě, bude se předpokládat, že nemá námitky. Žalovanému bylo usnesení doručeno ve smyslu § 49 odst. 2, odst. 4 o. s. ř. dne 11. 6. 2021. Žalovaný se v soudem stanovené lhůtě nevyjádřil, soud má tedy za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů taktéž souhlasí. Žalovaný se k věci nikterak nevyjádřil, soudu nic netvrdil ani nedoložil. Z předložených listinných důkazů má soud za zjištěné, že automobil se zdvihovým objemem válců nad 1 000 cm³ do 1 350 cm³, [registrační značka], [VIN kód], jehož provozovatelem/vlastníkem byl od 20. 12. 2019 žalovaný, což vyplývá z kupní smlouvy na předmětné vozidlo ze dne [datum], neměl v období od 21. 12. 2019 do 9. 1. 2020 (celkem 20 dnů) sjednané pojištění ve smyslu zák. č. 168/1999 Sb. Žalobkyně vyzývala žalovaného k zaplacení zákonného příspěvku ve výši 700 Kč (20 dnů x 35 Kč) a k úhradě nákladů na uplatnění příspěvku ve výši 300 Kč ve lhůtě do 30 dnů od doručení výzvy výzvou ze dne 23. 7. 2020. Žalovaný ve stanovené lhůtě příspěvek nezaplatil, proto ho žalobkyně k zaplacení opět vyzvala upomínkami ze dne 29. 10. 2020, 10. 12. 2020 a ze dne 29. 1. 2021. Podle § 4 odst. 1 zákona 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen „zák. č. 168/1999 Sb.“) jsou vlastník a provozovatel tuzemského vozidla společně a nerozdílně povinni zaplatit [anonymizováno] příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 1 odst. 2; to neplatí, bylo-li vozidlo odcizeno. Výše denního příspěvku je stanovena § 2 odst. 1 vyhlášky Ministerstva financí č. 205/1999 Sb., kterou se provádí zákon č. 168/1999 Sb. Výše poplatku na vymáhání příspěvku je stanovena v ustanovení § 2a vyhlášky č. 205/1999 Sb. Žalovaný, který provozoval/vlastnil předmětné vozidlo bez pojištění odpovědnosti, je dle shora uvedeného ustanovení povinen uhradit žalobkyni příspěvek za dobu, po kterou bylo vozidlo provozováno v rozporu s citovaným zákonem. Výše příspěvku je dána součinem příslušné denní sazby pro daný druh vozidla a počtem dní, kdy bylo vozidlo provozováno v rozporu se zákonem, tedy v daném případě 35 Kč x 20 dnů. Výzvy k zaplacení příspěvku byly žalovanému zaslány, žalovaný však ani v zákonem stanovené třicetidenní lhůtě zákonný příspěvek neuhradil. Vzhledem k výše uvedenému soud žalobě vyhověl. Žalobkyni dále náleží ve smyslu § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění, úrok z prodlení, jehož výše se odvíjí od nařízení vlády č. 351/2013 Sb. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, odměna ve výši 600 Kč za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve výši 3 x 200 Kč), paušální náhrada nákladů ve výši 300 Kč (3 x 100 Kč) a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.