34 C 178/2021-35 — Okresní soud v České Lípě

Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu domáhala po žalovaném zaplacení částky 3 242,50 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně – společnost [právnická osoba] uzavřela s žalovaným dne 5. 9. 2011 smlouvu o účtu [číslo] na základě které [právnická osoba] zřídila žalovanému sporožirový účet. Dne 22. 11. 2016 [ulice] spořitelna poskytla žalovanému kontokorentní úvěr do limitu 5 000 Kč s úrokovou sazbou 18,9% ročně. Žalovaný překročil povolený limit kontokorentu, který přes opakované upomínky [právnická osoba] nevyrovnal, proto [právnická osoba] vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky včetně dlužného úroku, žalovaný ovšem svůj dluh neuhradil. [právnická osoba] postoupila dluh za žalovaným na žalobkyni Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 30. 11. 2020, s účinností ke dni 1. 12. 2020, o čemž byl žalovaný informován. [právnická osoba] před poskytnutím kontokorentu řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného. Soud se nejdříve zabýval otázkou, zda je v tomto řízení dána pravomoc českých soudů a dále věcná a místní příslušnost Okresního soudu v České Lípě. Podle vyhlášky č. 106/1978 Sb. ministra zahraničních věcí o Smlouvě mezi Československou socialistickou republikou a [anonymizována tři slova] o poskytování právní pomoci a o právních vztazích v občanských, rodinných a trestních věcech ze dne 30. 3. 1978 (dále jen„ Smlouva“), konkrétně podle článku 36 odst. 1 se smluvní závazky mezi fyzickými osobami, jakož i mezi fyzickými a právnickými osobami, s výjimkou závazků týkajících se nemovitého majetku, řídí právním řádem smluvní strany, na jejímž území byla uzavřena dohoda, pokud se její účastníci nedohodli o použití jiného právního řádu, jenž se týká závazků. Podle článku 37 odst. 1 Smlouvy k jednání o návrhu, který vznikl na základě vztahů uvedených v článku 36 této smlouvy, je příslušný soud smluvní strany, na jejímž území má odpůrce bydliště. V těchto věcech je příslušný i soud smluvní strany, na jejímž území má bydliště navrhovatel, pod podmínkou, že na tomto území je předmět sporu nebo majetek odpůrce. Podle čl. 37 odst. 2 Smlouvy se účastníci závazkového právního vztahu mohou dohodnout o změně příslušnosti soudu ve věcech uvedených v článku 36 odst. 1 této smlouvy. Není však přípustné touto dohodou měnit věcnou příslušnost soudů. Soud lustrací v informačním systému základních registrů zjistil, že žalovaný má od 1. 9. 2013 až dosud hlášen trvalý pobyt na adrese [adresa žalovaného]. Ze shora uvedeného vyplývá, že ke dni zahájení civilního řízení (tj. ke dni 31. 3. 2021) měl žalovaný na území České republiky bydliště, došlo tedy k založení mezinárodní příslušnosti českého justičního orgánu a Okresní soud v České Lípě bude příslušný k projednání a rozhodnutí o věci dle českého právního řádu. Vzhledem k tomu, že listinné důkazy předložené žalobkyní byly dostačující a žalobkyně sdělila, že souhlasí s tím, aby soud rozhodl bez jednání, soud usnesením vyzval žalovaného, aby se ve lhůtě jednoho týdne vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. V souladu s § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen„ o. s. ř.“) připojil soud doložku, že nevyjádří-li se žalovaný v určené lhůtě, bude se předpokládat, že nemá námitky. Žalovanému bylo usnesení doručeno ve smyslu § 49 odst. 2, odst. 4 o. s. ř. dnem 24. 8. 2021. Žalovaný se v soudem stanovené lhůtě nevyjádřil, soud má tedy za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů taktéž souhlasí. Žalovaný se k věci nikterak nevyjádřil, soudu nic netvrdil ani nedoložil. Z předložených listinných důkazů má soud za zjištěné, že [právnická osoba] a žalovaný uzavřeli dne 5. 9. 2011 smlouvu o osobním účtu a dne 22. 11. 2016 smlouvu o kontokorentním úvěru, na základě kterých [právnická osoba] zřídila žalovanému účet [číslo] povolila mu čerpání finančních prostředků do úvěrového limitu 5 000 Kč s úrokem ve výši 18,9% ročně. Žalovaný se zavázal dorovnat úvěr na tomto účtu nejpozději do jednoho roku po dni, ve kterém začal kontokorent čerpat. Žalovaný ovšem do jednoho roku dlužnou částku [obec] spořitelně nevrátil a proto [právnická osoba] vyzvala žalovaného k okamžité úhradě dlužné částky včetně úroku a úroku z prodlení s tím, že dluh převádí na evidenční účet pohledávek z nepovolených debetů. [právnická osoba] postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 30. 11. 2020. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno. Žalobkyně před podáním žaloby žalovaného vyzvala k úhradě dluhu předžalobní upomínkou Na základě provedených důkazů soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli mimo jiné smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen„ o. z.“), na základě které měl žalovaný povinnost vrátit poskytnuté finanční prostředky (tzv. kontokorent) včetně sjednaného obchodního úroku. Žalovaný ovšem kontokorent včetně dlužného úroku ve výši 18,9% ročně nevyrovnal, proto soud žalobě v plném rozsahu vyhověl a dále ve smyslu § 1970 o. z. žalobkyni přiznal úrok z prodlení dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Pro úplnost soud uvádí, že před poskytnutím úvěru právní předchůdkyně žalobkyně splnila povinnost ve smyslu § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, v tehdy platném znění, a před poskytnutím úvěru prověřila úvěruschopnost žalovaného. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, odměna ve výši 600 Kč za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu), paušální náhrada nákladů ve výši 300 Kč (3 x 100 Kč) a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.