34 C 246/2021-25 — Okresní soud v České Lípě

Žalobkyně se návrhem na vydání platebního rozkazu domáhala po žalované zaplacení částky 1 697 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení. Žalobu odůvodnila tím, že dle Smlouvy o dodávce vody a odvádění odpadních vod [číslo] ze dne 8. 4. 2015 byla žalobkyní dodávána pitná voda na odběrné místo [adresa žalovaného], a odváděna voda odpadní. Cena vodného byla v souladu se smlouvou stanovena cenovým výměrem prodávajícího a pro rok pro rok 2020 činila částku 46,15 Kč/m3 vodného a 43,76 Kč/m3 stočného a pro rok 2021 činila částku 48,88 Kč/m3 vodného a 46,36 Kč/m3 stočného, a to bez DPH. Dne 20. 4. 2021 byla na základě odečtu vodoměru stanovena spotřeba vody za období od 21. 4. 2020 do 20. 4. 2021 ve výši 27 m3. Žalovaná uhradila pouze částku 1 020 Kč. Na základě vykázané spotřeby a rozúčtování dle období a sazeb byl dne 23. 4. 2021 vystaven daňový doklad [číslo] na částku 2 717 Kč s předpisem částky k úhradě ve výši 1 697 Kč po odečtení uhrazených záloh, se splatností ke dni 10. 5. 2021. Žalovaná dluh neuhradila, a to ani po doručení předžalobní upomínky, odeslané dne 9. 7. 2021. Věc obsahuje cizí prvek spočívající v cizí státní příslušnosti žalované, jež je státní občankou [země]. Je proto třeba nejdříve zkoumat, zda český soud má pravomoc ve věci jednat a v kladném případě zda lze věc projednat a rozhodnout podle českého právního řádu. Žalovaný je příslušníkem státu, který není členem Evropské Unie. Zároveň mezi Českou republikou a [země] neexistuje mezinárodní smlouva, která by pravomoc a příslušnost soudů v této věci upravovala. Jelikož nelze pravomoc určit na základě právního aktu EU či mezinárodní smlouvy, přichází v úvahu založení pravomoci na základě § 6 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, v platném znění (dále jen„ ZMPS“). Podle § 6 odst. 1 ZMPS je pravomoc českých soudů dána, jestliže je podle procesních předpisů pro řízení místně příslušný soud na území České republiky, pokud z ustanovení tohoto zákona nebo jiného právního předpisu nevyplývá něco jiného. Postačuje tedy, je-li dána místní příslušnost českého soudu podle některého § 84 až § 89a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen„ o. s. ř.“) či některého ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních. Podle ustanovení § 84 o. s. ř. je k řízení příslušný obecný soud účastníka, proti němuž návrh směřuje, není-li stanoveno jinak. Podle ustanovení § 85 odst. 1 o. s. ř. nestanoví-li zákon jinak, je obecným soudem fyzické osoby okresní soud, v jehož obvodu má bydliště, a nemá-li okresní soud, v jehož obvodu má bydliště, a nemá-li bydliště, okresní soud, v jehož obvodu se zdržuje. Má-li fyzická osoby bydliště na více místech, jsou jejím obecným soudem všechny okresní soudy, v jejichž obvodu bydlí s úmyslem zdržovat se tam trvale. Nelze-li zjistit bydliště fyzické osoby nebo nelze-li zjistit, v obvodu kterého okresního soudu se fyzická osoba zdržuje, nebo lze-li to zjistit jen s velkými obtížemi, je obecným soudem fyzické osoby okresní soud, v jehož obvodu se nachází místo trvalého pobytu evidované v informačním systému evidence obyvatel podle zákona o evidenci obyvatel, popřípadě místo jiného pobytu evidované podle jiných právních předpisů. Vzhledem k tomu, že žalovaná má bydliště na adrese [adresa žalovaného], je tím založena pravomoc českých soudů k rozhodování o této věci a věc se bude rozhodovat dle českého práva. Vzhledem k tomu, že listinné důkazy předložené žalobkyní jsou dostačující, soud usnesením vyzval žalobkyni i žalovanou, aby se ve lhůtě jednoho týdne vyjádřily, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. V souladu s § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen„ o. s. ř.“) připojil soud doložku, že nevyjádří-li se v určené lhůtě, bude se předpokládat, že nemají námitky. Žalobkyni bylo usnesení doručeno dne 8. 11. 2021 a žalované ve smyslu § 49 odst. 2 a 4 o. s. ř. dne 22. 11. 2021. Žalovaná ani žalobkyně se v soudem stanovené lhůtě nevyjádřily, soud má tedy za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů souhlasí. Žalovaná se k věci nikterak nevyjádřila, soudu nic netvrdila ani nedoložila. Z předložených důkazů má soud za zjištěné, že žalovaná a žalobkyně uzavřely dne 8. 4. 2015 Smlouvu o dodávce vody a odvádění odpadních vod [číslo] ve které se žalobkyně zavázala dodávat žalované pitnou vodu do odběrného místa [adresa žalovaného], a odvádět vodu odpadní za dohodnutou cenu a žalovaná se zavázala za dodané služby dohodnutou cenu zaplatit. Žalobkyně dodala žalované v období od 21. 4. 2020 do 20. 4. 2021 vodu za 2 717 Kč, přičemž za předmětné období na zálohách uhradila žalovaná pouze částku 1 020 Kč. Zbývá jí tak uhradit 1 697 Kč, jak vyplývá z faktury [číslo] ze dne 23. 4. 2021, splatné dne 10. 5. 2021. Žalovaná na tuto fakturu ničeho nezaplatila, ačkoliv byla žalobkyní upomínána předžalobní upomínkou ze dne 9. 7. 2021. Ze shora uvedeného vyplývá, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o dodávce vody a odvádění odpadních vod ve smyslu § 8 odst. 6 a 13 zákona č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích pro veřejnou potřebu a o změně některých zákonů (zákon o vodovodech a kanalizacích), ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s ustanovením § 13 vyhlášky Ministerstva zemědělství č. 428/2001 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a to u odběrného místa [adresa] [anonymizována tři slova], [obec]. Žalobkyni vzniklo právo na úhradu vodného ve výši sjednané mezi smluvními stranami ve smlouvě odkazem na tehdy platný ceník žalobkyně. Soud tedy žalobě vyhověl a uložil žalované povinnost k úhradě dlužné částky 1 697 Kč. Ve smyslu § 1970 obč. zák. soud přiznal žalobkyni úrok z prodlení dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. z dlužné částky ode dne následujícího po splatnosti, tj. ode dne 11. 5. 2021 do zaplacení. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 600 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 000 Kč a náhrady nákladů řízení v paušální výši 2 x 300 Kč za dva úkony (výzva k plnění, sepis návrhu na vydání platebního rozkazu) podle § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb.