34 C 261/2020-17 — Okresní soud v České Lípě

Žalobkyně se žalobou domáhá po žalovaném zaplacení částky 12 266,99 Kč s odůvodněním, že žalovanému jako účastníku telefonních stanic č. [tel. číslo] a č. [tel. číslo] poskytovala v období od 23. 4. 2017 do 22. 5. 2017 služby elektronických komunikací včetně služby [anonymizována dvě slova] v celkové výši 12 266,99 Kč. Žalovaný dosud neuhradil žalobkyni fakturu se splatností 9. 6. 2017, kterou za tyto služby žalovanému vystavila. Vzhledem k tomu, že listinné důkazy předložené žalobkyní byly dostačující a žalobkyně vyslovila již v žalobě souhlas s postupem podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen„ o. s. ř.“), soud usnesením vyzval žalovaného, aby se ve lhůtě jednoho týdne vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. V souladu s § 101 odst. 4 o. s. ř. připojil soud doložku, že nevyjádří-li se žalovaný v určené lhůtě, bude se předpokládat, že nemá námitky. Žalovanému byla výzva doručena ve smyslu § 49 odst. 2, odst. 4 o. s. ř. dne 4. 12. 2020. Žalovaný se v soudem stanovené lhůtě nevyjádřil, soud má tedy za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů taktéž souhlasí. Žalovaný v řízení netvrdil a ani neprokázal, že by dlužnou částku žalobkyni uhradil. Z předložených listinných důkazů má soud za zjištěné, že účastníci uzavřeli dne [datum] účastnické smlouvy na tel. č. [tel. číslo] a č. [tel. číslo], na základě kterých se žalobkyně zavázala poskytovat žalovanému základní a doplňkové služby elektronických komunikací včetně služby [anonymizována dvě slova] a žalovaný se za tyto služby zavázal platit sjednanou cenu. Fakturou [číslo] ze dne 23. 5. 2017 se splatností 9. 6. 2017 žalobkyně žalovanému vyúčtovala částku 12 266,99 Kč, která se skládá z částky 12 150 Kč za platební transakce a z částky 116,99 Kč za předplatné služby [anonymizována dvě slova]. Na základě takto zjištěného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Účastníci uzavřeli smlouvy ve smyslu § 63 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých zákonů (zákon o elektronických komunikacích), ve kterých se dohodli na poskytování služeb elektronických komunikací žalovanému včetně služby [anonymizována dvě slova]. Žalobkyně žalovanému tyto služby poskytla a vyúčtovala za ně žalovanému celkem částku 12 266,99 Kč. Žalovaný dosud tuto částku nezaplatil, proto soud žalobě vyhověl. Ve smyslu § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění, soud přiznal žalobkyni úrok z prodlení dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 000 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč a paušální náhrady nákladů ve výši 2 x 100 Kč dle § 1 odst. 3 písm. a), § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, za návrh ve věci samé a výzvu k plnění.