37 C 267/2020-14 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobce se domáhal zaplacení částky 1 781 Kč s příslušenstvím. V žalobě uvedl, že žalovaná byla v době poskytnutí služeb třetích stran účastníkem telefonní stanice a prostřednictvím sítě právního předchůdce žalobce (T-Mobile) využívala i služby jiných subjektů, tzv.„ služby třetích stran“. Žalovaná využila těchto služeb, ale nezaplatila za služby vyúčtovanou částku 1 781 Kč. Právní předchůdce žalobce je oprávněn, aby od účastníků vybíral platby za poskytnuté služby, a to na základě souhlasu těchto subjektů. Předmětem žaloby je částka 1 781 Kč, která dle tvrzení žalobce představuje nezaplacené vyúčtování za poskytnuté služby, tzv. služby třetích stran. Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 6.6.2019 přešla pohledávka na žalobce, což bylo žalované řádně oznámeno. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a k ústnímu jedná se nedostavila, ač k němu byla řádně předvolána a předvolání spolu s žalobou jí bylo doručeno uložením a vyvěšením na úřední desce soudu v souladu § 49 odst. 2 a 4, o.s.ř. Z toho důvodu postupoval soud podle § 101 odst.3 o.s.ř. a projednal a rozhodl věc v nepřítomnosti žalované, přičemž vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů. 3. Z provedených důkazů bylo zjištěno následující: 4. Z objednávky služeb a nastavení služeb ze dne 3.2.2010 bylo zjištěno, že mezi právním předchůdcem žalobce žalovanou byla uzavřena smlouva o poskytování služeb elektronických komunikací. Z vyúčtování služeb za období 20.2.2016 až 19.3.2016 vyplývá nedoplatek ve výši 1 559 Kč. Z vyúčtování smluvní pokuty ze dne 21.3.2017 vyplývá, že právní předchůdce žalobce vyúčtoval žalované smluvní pokutu za prodlení s úhradou ve výši 241 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6.6.2019 a z oznámení o postoupení pohledávek ze dne 19.7.2019 vyplývá, že pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobce. 5. Z provedených důkazů vyplývá, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o poskytování služeb elektronických komunikací, a to dne 3.2.2010. Z žalobcem předložených listinných důkazů však objektivně nevyplývá, že by žalované vznikla povinnost k tvrzené částce 1 781 Kč za poskytnuté a neuhrazené služby třetích stran. Žalobce soudu nepředložil potřebné listiny, z kterých by bylo nepochybně zřejmé, že žalovaná tyto služby odebrala, byly jí řádně vyúčtovány a nebyly uhrazeny. Žalobce předložil pouze vyúčtování, bez jakéhokoliv souhrnného přehledu, z kterého vyplývá, že žalované byla vyúčtována částka 1 559 Kč, aniž by bylo zřejmé, že by tato částka byla vyúčtována právě za tvrzené služby třetích stran. Dle názoru soudu tak žalobce nedostatečně tvrdil a prokazoval žalovaný nárok, svou neúčastí na ústním jednání se dobrovolně vzdal možnosti poučení soudu o nutnosti doplnit tvrzení a předložit relevantní důkazy, a to dle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. Soudu tak nezbyla jiná možnost, než z výše uvedených důvodů, žalobu zamítnout. 6. O náhradě nákladu řízení bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř., podle kterého úspěšný účastník řízení má nárok na náhradu nákladů řízení, které účelně vynaložil při uplatňování nebo bránění svého práva. Ve sporu úspěšné žalované žádné náklady nevznikly, a proto bylo rozhodnuto tak, jak je ve výroku II. uvedeno.