38 C 196/2021-62 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím s odůvodněním, že dne 18. 10. 2013 uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) se žalovaným smlouvu o bankovních produktech a službách, v níž bylo kromě vedení běžného účtu pro žalovaného sjednáno poskytování kontokorentního úvěru Flexikredit formou debetního zůstatku s úvěrovým limitem 10 000 Kč Součástí smlouvy byly též Dispozice ke kontokorentnímu úvěru, v nichž byla sjednána sazba pro čerpání povoleného limitu ve výši 21,99 % ročně, a Všeobecné obchodní podmínky (dále jen„ VOP“) a žalovaný se zavázal, že jeho běžný účet bude alespoň jednou za 180 dní čerpání úvěru vykazovat kreditní zůstatek, minimální měsíční kreditní příjem bude ve výši 50 % poskytnutého úvěrového limitu a současně tento limit nepřekročí ani se neocitne v prodlení se splněním jakéhokoliv závazku ze smlouvy. Z důvodu překročení povoleného úvěrového limitu právní předchůdkyně žalobkyně zrušila poskytování úvěru žalovanému, debetní zůstatek 14 822,72 Kč dne 29. 10. 2018 převedla na nový úvěrový účet a umožnila žalovanému jeho splácení spolu s úroky (úroková sazba pro nepovolený debetní zůstatek na běžném účtu 29 % ročně). Žalovaný úvěr nesplácel a právní předchůdkyně žalobkyně proto ke dni 5. 3. 2019 dlužnou částku zesplatnila a pohledávka za žalovaným byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek s účinností ke dni 20. 11. 2020 postoupena žalobkyni. 2. Žalovaný, ač řádně obeslán, se k jednání nedostavil a soud tedy v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“) jednal a rozhodoval v jeho nepřítomnosti a vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů. 3. Soud ve věci provedl listinné důkazy. Ze smlouvy o bankovních produktech a službách (č.l. 10) uzavřené dne 18. 10. 2013 mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným soud zjistil, že se banka (právní předchůdkyně žalobkyně) mj. zavázala vést klientovi (žalovaný) běžné účty a dále poskytovat kontokorentní úvěr Flexikredit povolením debetního zůstatku za podmínek dodržení měsíčního kreditního příjmu a kreditního období na běžném účtu, při překročení povoleného limitu pak měl být za každý den účtován sankční poplatek podle sazebníku a nepovolený debetní zůstatek dále úročen sazbou, její výši banka uveřejňuje (ve smlouvě neuvedena žádná částka či sazba). Dispozice ke smlouvě o bankovních produktech a službách ze dne 4. 9. 2017 (č.l. 29 - 30) obsahují dle zjištění soudu ustanovení o úvěru Flexikredit povoleném k běžnému účtu č. [bankovní účet] od 2. 8. 2017 s limitem 10 000 Kč, minimálním kreditním příjmem 50 % povoleného limitu, úrokovou sazbou 21,99 % ročně, úrokovou sazbou nepovoleného debetního zůstatku 29 % ročně a RPSN 28,66 %. Čerpání úvěru ve výši 14 822,72 Kč a postupné přirůstání úroku z prodlení (do výše 1 784,85 Kč) zachycují pro období od 31. 10. 2018 do 20. 11. 2020 výpisy z úvěrového účtu (č.l. 32 – 47) a platební historie (č.l. 48). Soud dále zjistil, že žalovanému bylo zasláno ukončení poskytování Flexikreditu ze dne 7. 10. 2018 (č.l 21 p.v.) a právní předchůdkyní žalobkyně bylo dne 30. 10. 2018 sepsáno oznámení o otevření úvěrového účtu (č.l 21, podací lístek na č.l. 23), na nějž byl převeden dluh v částce 14 822,72 Kč splatný v osmi měsíčních splátkách po 1 852,84 Kč, kdy byl v této výši vyčíslen též v oznámení o zesplatnění dluhu ze dne 5. 3. 2019 (č.l. 22, poštovní podací arch na č.l. 31). K úhradě dílčího dluhu ve výši 3 705,68 Kč byl žalovaný dle zjištění soudu vyzván v upozornění na možné zesplatnění ze dne 2. 1. 2019 (č.l. 50) a upomínce ze dne 11. 1. 2019 (č.l. 49 p.v.). V rámci smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 11. 2020 (č.l. 13 – 16), doplněné dohodou o úplatě z téhož dne (č.l. 12) pro případ (částečné) úhrady některé z pohledávek postupiteli do okamžiku zaplacení celkové úplaty, se dle zjištění soudu právní předchůdkyně žalobkyně jako postupitel a žalobkyně jako postupník dohodli na postoupení pohledávek specifikovaných v příloze ke smlouvě a vzniklých mj. ze smluv o bankovních produktech a službách, za sjednanou úplatu. Soud rovněž zjistil, že o připsání úplaty na účet postupitele dne 20. 11. 2020 (a tedy faktickém postoupení pohledávek) bylo vystaveno potvrzení (č.l. 17), žalovanému bylo postoupení pohledávky oznámeno v rámci oznámení o postoupení pohledávky (č.l. 18) ze dne 30. 11. 2020 a pohledávka zdůvodněná zesplatněním dlužné částky 14 822,72 Kč ke dni 5. 3. 2019 byla ve výzvě k plnění se základním skutkovým a právním rozborem ze dne 10. 2. 2021 (č.l. 19 – 20, podací lístek na č.l. 24) vyčíslena na 25 390,63 Kč (16 607,57 Kč ke dni postoupení). 4. Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.z.“) se úvěrující smlouvou o úvěru zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 5. Soud má za zjištěné, že žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně uzavřeli dne 18. 10. 2013 smlouvu o bankovních produktech a službách, kterou byl zřízen účet č. [bankovní účet]. S účinností od 2. 8. 2017 byl žalovanému poskytnut kontokorentní úvěr Flexikredit v podobě povoleného debetu do částky 10 000 Kč, samotné podmínky čerpání úvěru včetně úrokové sazby povoleného debetu (21,99 % ročně) a úrokové sazby nepovoleného debetu (29 % ročně) pak byly zakotveny v Dispozicích. Žalovaný povolený limit přečerpal, následně se dostal splácením dlužné částky do prodlení a právní předchůdkyně žalobkyně pohledávku žalovaného ve výši 14 822,72 Kč na jistině spolu s úrokem z prodlení převedla na úvěrový účet a dne 5. 3. 2019 zesplatnila. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 11. 2020 došlo k postoupení pohledávky za žalovaným na žalobkyni. 6. Soud dospěl k závěru, že mezi účastníky byla sjednána smlouva o úvěru, přičemž se právní vztahy mezi účastníky řídí s ohledem na dobu uzavření předmětné smlouvy vedle o. z. též zákonem č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru. V tomto případě právní předchůdkyně žalobkyně, která následně pohledávku v souladu s § 1879 o.z postoupila na žalobkyni, na základě smlouvy umožnila žalovanému čerpat kontokorentní úvěr do výše úvěrového rámce 10 000 Kč s tím, že se žalovaný zavázal úvěr splácet s úrokem 21,99 % ročně. Žalovaný však tuto povinnost neplnil a úvěr řádně nesplácel, proto právní předchůdkyně žalobkyně v souladu se smlouvou nejprve žalovaného upozornila na možné zesplatnění a následně dne 5. 3. 2019 zesplatnila úvěr úročený pro případ nepovoleného debetu, který dosáhl výše 14 822 Kč, sazbou 29 % ročně. Soud proto žalobě vyhověl a přiznal žalobkyni částku 14 822,72 Kč s úrokem z úvěru z částky 14 822,72 Kč ve výši 29 % ročně od 6. 3. 2019 do zaplacení. 7. Ve smyslu § 1970 o.z. soud dále přiznal žalobkyni úroky z prodlení, a to v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 8. O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., když úspěšné žalobkyni přiznal účelně vynaložené náklady řízení ve výši 4 672 Kč. Ty podle obsahu spisu sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč, podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, odměny právního zástupce za tři úkony právní služby spočívající v převzetí věci, sepisu výzvy a sepisu žaloby (3x 300 Kč) a úkon účasti při jednání dne 11. 10. 2021 (1 700 Kč), paušální náhrady hotových výdajů spojených se čtyřmi úkony právní služby (3x 100 Kč, 300 Kč) a částky ve výši 672 Kč odpovídající 21 % DPH z uvedené odměny a náhrad, již je advokát povinen ve smyslu § 137 odst. 3 o.s.ř. z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů. V daném případě soud dospěl k závěru, že žaloba je svým obsahem jednoznačně formulářovou žalobou. Opakovanost nastává v okamžiku existence tří dalších obdobných návrhů, žalobkyně takových návrhů jen u zdejšího soudu podala desítky, byť pro pohledávky postoupené různými původními věřiteli. Za ustálený vzor lze považovat takové návrhy, které se v zásadě neliší ve struktuře, v druhu nároků opírajících se o stejná ustanovení právních předpisů a v právech a povinnostech účastníků smlouvy, přičemž jsou dokládány stejným druhem důkazů. I v tomto ohledu jsou zmíněné opakované návrhy obdobné.