38 C 2/2021-22 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím s odůvodněním, že s žalovanou uzavřela pojistnou smlouvu s počátkem pojištění dne 6. 9. 2019 (předmět Komplexní pojištění vozidla NAMÍRU) a půlročním pojistným obdobím (pojistné 3 421 Kč). Žalovaná přes výzvu neuhradila pojistné a pojištění zaniklo ke dni 20. 12. 2019. V návaznosti žalobkyně požaduje pojistné za dobu od 6. 9. 2019 do 20. 12. 2019, ačkoli dle zákona č. 168/1999 Sb. náleží pojistiteli pojistné až do konce kalendářního měsíce, s poplatkem za upomínku. 2. Žalovaná, ač řádně obeslána, se k jednání nedostavila a soud tedy v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“), jednal a rozhodoval v její nepřítomnosti a vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů. 3. Soud má za zjištěné, že mezi účastníky řízení byla dne 6. 9. 2019 uzavřena pojistná smlouva, jejímž předmětem bylo komplexní pojištění vozidla NAMÍRU (zahrnuta též doplňková pojištění, dále jen„ pojištění vozidla“) zahrnující pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla tovární značky Volkswagen, model Transporter, [registrační značka] (číslo technického průkazu mělo být doplněno později) a asistenční služby s ročným pojistným ve výši po odečtení bonusu a slev 6 842 Kč a pojistným za pojistné období 6 měsíců ve výši 3 421 Kč. V sazebníku nákladů na vymáhání pojistného (dále jen„ sazebník nákladů“) je pro produkty neživotního pojištění uvedena sazba 300 Kč za upomínku i pokus o smír po zániku pojištění. Žalovaná nezaplatila pojistné, žalobkyní byla vyzvána k úhradě částky 3 721 Kč (3 421 Kč pojistné, 300 Kč náklady spojené s vymáháním) upomínkou ze dne 29. 10. 2019 s upozorněním na ukončení pojistné smlouvy v případě nezaplacení pojistného do 19. 12. 2019 O ukončení pojistné smlouvy uplynutím uvedeném lhůty spolu s výší pohledávky 2 274 Kč (včetně nákladů spojených s upomínáním) byla žalovaná informována písemně v oznámení ze dne 2. 1. 2020. V pokusu o smír ze dne 28. 1. 2020 účtovala žalobkyně žalovanému kromě dluhu ve výši 1 974 Kč též náklady na vymáhání ve výši 600 Kč. Dlužná částka 2 574 Kč uvedená v předžalobní upomínce ze dne 27. 4. 2020 byla v platební bilanci ze dne 4. 5. 2020 rozepsána jako součet vymáhacího předpisu za období od 6. 9. 2019 do 19. 12. 2020 (1 974 Kč) a nákladů za upomínání (2x 300 Kč). 4. Soud dospěl k závěru, že účastníci uzavřeli pojistnou smlouvu ve smyslu § 3 a násl. zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla, jejímž předmětem bylo pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, doplňkové pojištění (asistenční služby) se řídí úpravou zakotvenou v ustanovení § 2758 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“). Pojištění zaniklo ve smyslu § 12 odst. 1 písm. e) zákona č. 168/1999 Sb. pro nezaplacení pojistného. Žalobkyni z uzavřené smlouvy vznikl nárok na zaplacení dlužného pojistného ve smyslu § 13 odst. 2 zákona 168/1999 Sb., pokud jej požaduje za období od 6. 9. 2019 do 19. 12. 2020, považuje soud tento její nárok za důvodný. Částku 1 974 Kč žalovaná doposud neuhradila. Žalobkyně se dále domáhala částky 600 Kč z titulu paušálních nákladů za vymáhání dle svého sazebníku nákladů (fakticky všeobecných obchodních podmínek). Takto zpoplatněné upomínky mají ale dle soudu charakter smluvních pokut. S ohledem na nález Ústavního soudu ze dne 11. 11. 2013, sp. zn. I. ÚS 3512/11, podle něhož v rámci spotřebitelských smluv ujednání zakládající smluvní pokutu zásadně nemohou být součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné (listiny, na niž spotřebitel připojuje svůj podpis), nemohl soud žalobkyni smluvní pokuty přiznat, neboť pojistná smlouva mezi žalobkyní a žalovanou je smlouvou spotřebitelskou a ujednání o smluvní pokutě neobsahovala. Vzhledem k množství zasílaných upomínek a oznámení však soud považoval za spravedlivé přiznat žalobkyni částku 100 Kč a žalobě proto vyhověl co do částky 2 074 Kč a zamítl ji do částky 500 Kč. 5. Ve smyslu § 1970 o.z. soud přiznal žalobkyni úroky z prodlení, a to v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 6. O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 3 o.s.ř., když žalobkyni neúspěšné pouze v nepatrné části přiznal účelně vynaložené náklady řízení ve výši 1 489 Kč. Ty podle obsahu spisu sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, odměny právní zástupkyně za tři úkony právní služby spočívající v převzetí věci, sepisu výzvy a sepisu žaloby (3x 200 Kč), paušální náhrady hotových výdajů spojených se třemi úkony právní služby (3x 100 Kč) a částky ve výši 189 Kč odpovídající 21% DPH z uvedené odměny a náhrad, již je advokát povinen ve smyslu § 137 odst. 3 o.s.ř. z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů. V daném případě soud dospěl k závěru, že žaloba je svým obsahem jednoznačně formulářovou žalobou. Opakovanost nastává v okamžiku existence tří dalších obdobných návrhů, žalobkyně takových návrhů jen u zdejšího soudu podala desítky. Za ustálený vzor lze považovat takové návrhy, které se v zásadě neliší ve struktuře, v druhu nároků opírajících se o stejná ustanovení právních předpisů a v právech a povinnostech účastníků smlouvy, přičemž jsou dokládány stejným druhem důkazů. I v tomto ohledu jsou zmíněné opakované návrhy obdobné. 7. Odůvodnění tohoto rozhodnutí bylo vyhotoveno podle § 157 odst. 4 o.s.ř.