38 C 317/2021-26 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném přiznání shora uvedené částky, která představuje dlužné pojistné z pojistné smlouvy (produkt A CP III 2014 – Combi) uzavřené na dobu neurčitou s počátkem pojištění 25. 3. 2020 a ročním pojistným ve výši 895 Kč. Žalovaný ničeho neuhradil ani v návaznosti na výzvy žalobkyně s upozorněním na možnost ukončení smlouvy po splatnosti a dluží tak pojistné za období od 25. 3. 2020 do 3. 7. 2020, kdy byla smlouva ukončena, spolu s náklady spojenými s upomínáním a vymáháním dlužného pojistného ve výši 600 Kč. 2. Žalovaný, ač řádně obeslán, se k jednání nedostavil a soud tedy v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“) jednal a rozhodoval v jeho nepřítomnosti a vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů. 3. Soud má za zjištěné, že účastníci uzavřeli dne 25. 3. 2020 pojistnou smlouvu [číslo] (dále jen„ smlouva“), jejímž předmětem bylo Autopojištění Combi Plus III zahrnující pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla (motocyklu) tovární značky Gilera, model Nexus, RZ dočasně nepřidělená, s benefity a asistenčními službami, a to na dobu neurčitou. Žalovaný se zavázal hradit žalobkyni roční pojistné ve výši po slevě 895 Kč. Odkaz na součást smlouvy v podobě sazebníku vybraných poplatků za vymáhání pojistného u produktů neživotního pojištění (mj. 160 Kč za upomínku k zaplacení dlužného pojistného, 80 Kč za předžalobní upomínku po zániku smlouvy formou dopisu/SMS a 120 Kč za předžalobní upomínku formou dopisu), jehož aktuální podoba je k dispozici na webových stránkách či libovolné pobočce pojistitele, se nachází v Čestném prohlášení pojistníka spolu s navazujícím prohlášením pojistníka (žalovaného), že před uzavřením smlouvy převzal v listinné nebo jiné textové podobě veškeré součásti smlouvy a seznámil se s nimi. Žalovaný nato přes upomínky ze dne 14. 4. 2020 a 27. 4. 2020 neuhradil pojistné, proto byla smlouva ukončena ke dni 2. 7. 2020, o čemž byl žalovaný písemně informován v oznámení ze dne 14. 7. 2020 (výše pohledávky 545 Kč). Celkově byl žalovanému vyúčtován vymáhací předpis za období od 25. 3. 2020 do 2. 7. 2020 (245 Kč) a náklady za vymáhání (2x 300 Kč), žalovaný ničeho neuhradil a dluh tak činil 845 Kč. Tato částka byla žalovanému rovněž účtována ve výzvě (pokusu o smír) ze dne 10. 8. 2020 a v předžalobní upomínce ze dne 17. 12. 2020 byly dále uvedeny náklady spojené s vymáháním pohledávky ve výši 1 936 Kč. 4. Soud dospěl k závěru, že mezi účastníky byla uzavřena pojistná smlouva ve smyslu § 3 a násl. zákona č. 168/1999 Sb., v tehdy platném znění, jejímž předmětem bylo pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, doplňková pojištění (asistenční služby) se řídí úpravou zakotvenou v ustanovení § 2758 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“). Pojištění zaniklo ve smyslu § 12 odst. 1 písm. e) zákona pro nezaplacení pojistného. Žalobkyni z uzavřené smlouvy vznikl nárok na zaplacení dlužného pojistného ve smyslu § 13 odst. 2 zákona, pokud jej požaduje ve výši 245 Kč za období od 25. 3. 2020 do 2. 7. 2020, považuje soud tento její nárok za důvodný. Žalobkyně se domáhá dalších 600 Kč z titulu poplatků za upomínání dle svého přehledu poplatků (fakticky všeobecných obchodních podmínek), přičemž soud neshledal důvod pro částečné započtení plnění zaslaného žalovaným na poplatek za upomínání. Takto zpoplatněné upomínky mají dle soudu charakter smluvních pokut, které v daném případě navíc dosahují výše téměř 245 % dlužného pojistného. S ohledem na nález Ústavního soudu ze dne 11. 11. 2013, sp. zn. I. ÚS 3512/11, podle něhož v rámci spotřebitelských smluv ujednání zakládající smluvní pokutu zásadně nemohou být součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné (listiny, na niž spotřebitel připojuje svůj podpis), nemohl soud žalobkyni smluvní pokuty přiznat, neboť pojistná smlouva mezi žalobkyní a žalovaným je smlouvou spotřebitelskou a ujednání o smluvní pokutě neobsahovala. Vzhledem k množství zasílaných upomínek a oznámení však soud považoval za spravedlivé přiznat žalobkyni částku 100 Kč, proto žalobě vyhověl co do částky 345 Kč a zamítl ji do částky 500 Kč. 5. Ve smyslu § 1970 o.z. soud přiznal žalobkyni úroky z prodlení, a to v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobkyně byla ve věci z větší části neúspěšná (aritmeticky z 59,2 %) a žalovaný se neúčastnil jednání před soudem ani se nijak nevyjadřoval k návrhu, tedy mu žádné náklady nevznikly. 7. Odůvodnění tohoto rozhodnutí bylo vyhotoveno podle § 157 odst. 4 o s.ř.