38 C 358/2020-20 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že s žalovanou uzavřela pojistnou smlouvu o povinném ručení s ročním pojistným ve výši 4 532 Kč a počátkem pojištění ke dni 30. 3. 2017. Žalovaná přes upomínání ze strany žalobkyně s upozorněním na možnost zániku pojištění z důvodu nezaplacení pojistného dluží pojistné za období do 18. 7. 2019, kdy nastaly účinky ukončení pojistné smlouvy. 2. Žalovaná, ač řádně obeslána, se k jednání nedostavila a soud tedy v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“) jednal a rozhodoval v její nepřítomnosti a vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů. 3. Soud má za zjištěné, že účastníci uzavřeli úhradou prvního pojistného dne 20. 4. 2017 pojistnou smlouvu, jejímž předmětem bylo pojištění vozidla Auto GO 2017 zahrnující pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla značky Škoda, model Octavia, [registrační značka] s připojištěním asistence a připojištěním skel, a to na dobu neurčitou s tím, že žalovaná se zavázala hradit žalobkyni roční pojistné ve výši 4 359 Kč v pololetních splátkách po 2 179 Kč O dluhu na pojistném byla žalovaná informována v oznámení ze dne 31. 10. 2017, splátka pojistného se od pojistného období s počátkem 30. 3. 2018 zvýšila na 2 216 Kč a od období s počátkem 30. 3. 2019 na 2 266 Kč. Žalovaná naposledy uhradila pojistné vyúčtované za období od 30. 9. 2018 do 29. 3. 2019, neuhradila však již dlužné pojistné v částce 2 266 Kč za období s počátkem dne 30. 3. 2019, o čemž byla informována v oznámení ze dne 29. 4. 2019 a v upomínce ze dne 30. 5. 2019 byla rovněž upozorněna na zánik pojištění v případě nezaplacení dluhu do 17. 7. 2019. Součástí informací o zaslání upomínky ze dne 30. 5. 2019 (a též oznámení ze dne 29. 4. 2019) bylo upozornění na rizika vyplývající ze vzniku nepojištěného období v případě zániku pojištění. Žalobkyně následně zaslala žalované oznámení ze dne 29. 7. 2019, v němž ji informovala o zániku pojistné smlouvy pro nezaplacení ke dni 18. 7. 2019 s dlužným pojistný v částce 1 492 Kč, k níž byl v předžalobní výzvě ze dne 28. 5. 2020 připočten administrativní poplatek ve výši 224 Kč. 4. Na základě shora uvedeného soud dospěl k závěru, že mezi účastníky byla uzavřena pojistná smlouva ve smyslu § 3 a násl. zákona č. 168/1999 Sb., jejímž předmětem bylo pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla. Doplňková pojištění, resp. připojištění (asistence a skel) se řídí úpravou zakotvenou v ustanovení § 2758 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“). Pojištění zaniklo ve smyslu § 12 odst. 1 písm. e) zákona pro nezaplacení pojistného. Žalobkyni z uzavřené smlouvy vznikl nárok na zaplacení dlužného pojistného ve smyslu § 13 odst. 2 zákona, pokud jej požaduje za období od 30. 3. 2019 do 18. 7. 2019, považuje soud tento její nárok za důvodný. Částku 1 492 Kč žalovaná doposud neuhradila, proto soud žalobě vyhověl. 5. Ve smyslu § 1970 o.z. soud přiznal žalobkyni úroky z prodlení, a to v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 6. O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., když úspěšné žalobkyni přiznal účelně vynaložené náklady řízení ve výši 1 489 Kč. Ty podle obsahu spisu sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, odměny právního zástupce za tři úkony právní služby spočívající v převzetí věci, sepisu výzvy a sepisu žaloby (3x 200 Kč), paušální náhrady hotových výdajů spojených se třemi úkony právní služby (3x 100 Kč) a částky ve výši 189 Kč odpovídající 21% DPH z uvedené odměny a náhrad, již je advokát povinen ve smyslu § 137 odst. 3 o.s.ř. z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů. V daném případě soud dospěl k závěru, že žaloba je svým obsahem jednoznačně formulářovou žalobou. Opakovanost nastává v okamžiku existence tří dalších obdobných návrhů, žalobkyně takových návrhů jen u zdejšího soudu podala desítky. Za ustálený vzor lze považovat takové návrhy, které se v zásadě neliší ve struktuře, v druhu nároků opírajících se o stejná ustanovení právních předpisů a v právech a povinnostech účastníků smlouvy, přičemž jsou dokládány stejným druhem důkazů. I v tomto ohledu jsou zmíněné opakované návrhy obdobné. 7. Odůvodnění tohoto rozhodnutí bylo vyhotoveno podle § 157 odst. 4 o.s.ř.