38 C 420/2020-28 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně ČEZ Prodej s. r. o., IČ 27232433 (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny do odběrného místa žalovaného, ten však neuhradil část kupní ceny ve výši 970 Kč za elektřinu odebranou v období od 2. 3. 2017 do 27. 11. 2017 a 1 248 Kč za období od 28. 11. 2017 do 9. 4. 2018 a právní předchůdkyni žalobkyně vznikl v souladu se všeobecnými obchodními podmínkami dodávky elektřiny a ceníkem nárok na zaplacení poplatku ve výši 95 Kč za zaslané upomínky. Na základě smlouvy ze dne 13. 10. 2017 došlo po úhradě kupní ceny k postoupení pohledávky za žalovaným na žalobkyni. 2. Soud má za zjištěné, že se právní předchůdkyně žalobkyně jako dodavatel smlouvou o sdružených službách dodávky elektřiny ze dne 24. 1. 2017 zavázala dodávat do odběrného místa na adresu [adresa], smluvní pokuta se vztahovala na závazek nebýt po dobu účinností smlouvy stranou smluvního vztahu s jiným dodavatelem elektřiny. Upomínkou ze dne 31. 8. 2017 byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky 695 Kč sestávající ze zálohy (600 Kč) a smluvní pokuty (95 Kč) a právní předchůdkyně žalobkyně vystavila žalovanému periodickou fakturu za odběr elektřiny za období od 2. 3. 2017 do 27. 11. 2017, splatnou dne 20. 12. 2017 s detailním rozpisem vyúčtování na doplatek ve výši 970 Kč. Částka 1795 Kč v upomínce ze dne 21. 2. 2018 sestávala kromě nedoplatku z periodické faktury dále ze zálohy (540 Kč) a smluvních pokut (3x 95 Kč), částka 2 503 Kč v upomínce ze dne 22. 6. 2018 byla navýšena o 1 248 Kč z mimořádné faktury za období od 28. 11. 2017 do 9. 4. 2018, splatné dne 22. 5. 2018. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem dne 13. 10. 2017 (s dodatky ze dne 29. 3. 2019 a 4. 3. 2020) byly pohledávky postupovány v dílčích souborech, přičemž dne 22. 7. 2020 došlo k zaplacení kupní ceny a předání balíku pohledávek č. 33 a oznámením ze dne 27. 7. 2020 byl žalovaný informován o postoupení pohledávky i výši pohledávky ke dni postoupení 2 503 Kč. 3. Podle ustanovení § 50 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb., energetického zákona, ve znění pozdějších předpisů, smlouvou o sdružených službách dodávky elektřiny se zavazuje výrobce elektřiny nebo obchodník s elektřinou dodávat výrobci elektřiny, jehož zařízení je připojeno k distribuční soustavě na hladině nízkého napětí, nebo zákazníkovi elektřinu a zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet související službu v elektroenergetice a zákazník nebo výrobce se zavazuje zaplatit výrobci elektřiny nebo obchodníkovi s elektřinou cenu za dodanou elektřinu a cenu související služby v elektroenergetice. 4. Soud na základě shora uvedeného dospěl k závěru, že žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně ve smyslu ustanovení § 50 odst. 2 shora cit. zákona smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny, v níž se právní předchůdkyně žalobkyně jako dodavatelka zavázala žalovanému dodávat elektřinu za podmínek stanovených ve smlouvě a schválených obchodních podmínek. Žalovaný, ačkoliv odebral v rozhodném období od 2. 3. 2017 do 9. 4. 2018 elektřinu od právní předchůdkyně žalobkyně a bylo mu tak z její strany plněno, neuhradil splatnou kupní cenu za dodávky energie ve výši 2 218 Kč. Žalobkyně je aktivně legitimována k podání žaloby, neboť pohledávku za žalovaným nabyla ve smyslu ust. § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), na základě smlouvy o postoupení pohledávek. Soud proto shledal žalobu co do vyúčtovaných služeb důvodnou. Žalobkyně dále uplatňovala nárok na vyúčtované smluvní pokuty za zasílané upomínky dle svých všeobecných obchodních podmínek a ceníku. S ohledem na nález Ústavního soudu ze dne 11. 11. 2013, sp. zn. I. ÚS 3512/11, podle něhož v rámci spotřebitelských smluv ujednání zakládající smluvní pokutu zásadně nemohou být součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné (listiny, na niž spotřebitel připojuje svůj podpis), nemohl soud žalobkyni přiznat smluvní pokuty v požadované výši neboť smlouva o sdružených dodávkách elektřiny je smlouvou spotřebitelskou a ujednání o této smluvní pokutě neobsahovala, vzhledem k množství zasílaných upomínek a oznámení však považoval za spravedlivé přiznat žalobkyni částku 95 Kč. Soud proto žalobě vyhověl co do částky 2 313 Kč a zamítl ji do částky 190 Kč. 5. Ve smyslu § 1970 o.z. soud přiznal žalobkyni úroky z prodlení, a to v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 6. O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 3 o.s.ř., když žalobkyni neúspěšné pouze z poměrně nepatrné části přiznal účelně vynaložené náklady řízení ve výši 1 489 Kč. Ty podle obsahu spisu sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, odměny právního zástupce za tři úkony právní služby spočívající v převzetí věci, sepisu výzvy a sepisu žaloby (3x 200 Kč), paušální náhrady hotových výdajů spojených se třemi úkony právní služby (3x 100 Kč) a částky ve výši 189 Kč odpovídající 21% DPH z uvedené odměny a náhrad, již je advokát povinen ve smyslu § 137 odst. 3 o. s. ř. z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů. V daném případě soud dospěl k závěru, že žaloba je svým obsahem jednoznačně formulářovou žalobou. Opakovanost nastává v okamžiku existence tří dalších obdobných návrhů, žalobkyně takových návrhů jen u zdejšího soudu podala desítky. Za ustálený vzor lze považovat takové návrhy, které se v zásadě neliší ve struktuře, v druhu nároků opírajících se o stejná ustanovení právních předpisů a v právech a povinnostech účastníků smlouvy, přičemž jsou dokládány stejným druhem důkazů. I v tomto ohledu jsou zmíněné opakované návrhy obdobné. 7. Odůvodnění tohoto rozhodnutí bylo vyhotoveno podle § 157 odst. 4 o.s.ř.