38 C 426/2020-28 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný ve dnech 28. 4. 2018, 18. 7. 2018 (2x), 10. 10. 2018 a 30. 11. 2019 použil vozu MHD, který provozuje žalobkyně, bez platné jízdenky. Žalovaný nezaplatil jízdné, ani přirážku k jízdnému, ačkoliv mu žalobkyně adresovala výzvu k úhradě dlužných částek. 2. Žalovaný, ač řádně obeslán, se k jednání nedostavil a soud tedy v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“) jednal a rozhodoval v jeho nepřítomnosti a vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů. 3. Soud má za zjištěné, že žalovaný byl jako cestující dne 28. 4. 2018 v 18:52 hod. na lince č. 4, 18. 7. 2018 v 10:38 hod. na lince č. 4 a v 14:58 hod. na lince č. 41, 10. 10. 2018 v 13:26 hod. na lince č. 4 a 30. 11. 2019 ve 12:34 hod. na lince č. 1 kontrolován revizorem při použití vozu městské hromadné dopravy provozované žalobkyní a neuhradil jízdné. Žalovanému tak bylo ve všech případech v souladu s přepravními podmínkami (čl. 2, 4, 6) a ceníkem (242 – přepravní kontrola) žalobkyně vyúčtováno jízdné ve výši 18 Kč a přirážka k jízdnému, která v případě nezaplacení do 40 kalendářních dnů dosáhla 1 500 Kč. Zásilka obsahující předžalobní upomínku podaná na poště dne 27. 5. 2020 se vrtila jako nevyzvednutá. 4. Žalovaný tím, že se při přepravní kontrole pověřenému pracovníkovi dopravního podniku (žalobkyně) neprokázal platnou jízdenkou, nesplnil povinnost uloženou mu v ustanovení § 18a odst. 1 písm. c), odst. 2 a 3 zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, § 37 odst. 5 písm. b), c) zákona č. 266/1994 Sb., o drahách a § 4 odst. 1 vyhlášky č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu, v platném znění, a žalobkyni vzniklo oprávnění po žalovaném požadovat přirážku k jízdnému, jejíž výše je stanovena tehdy platným ceníkem žalobkyně. Žaloba je tak podána důvodně a soud proto rozhodl o povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni jízdné a přirážku k jízdnému v celkové výši 7 590 Kč. 5. Ve smyslu § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku soud přiznal žalobkyni úroky z prodlení, a to v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 6. O nákladech řízení rozhodl soud podle §142 odst. 1 o.s.ř. Žalobkyně měla ve věci plný úspěch, a proto soud uložil žalovanému povinnost nahradit jí náklady soudního řízení ve výši 600 Kč. Na náhradu těchto nákladů byl přiznán soudní poplatek 400 Kč a náhrada hotových výdajů za přípravu účasti na jednání a podání žaloby ve smyslu ust. § 151 odst. 3 o.s.ř. ve výši 100 Kč za každý úkon podle § 1,2 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu. 7. Odůvodnění tohoto rozhodnutí bylo vyhotoveno podle § 157 odst. 4 o.s.ř.