48 C 296/2021-13 — Okresní soud v České Lípě

Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu nesplacení debetního zůstatku na bankovním účtu. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 1. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: právní předchůdce [právnická osoba] uzavřela s žalovanou dne [datum] smlouvu o účtu [číslo] na základě které byl žalované zřízen sporožirový účet. Žalovaný se zavázala nepřekročit povolený limit čerpání. Překročení limitu bylo považováno za případ vzniku tzv. nepovoleného debetního zůstatku. Na účtu však vznikl nepovolený debetní zůstatek a nebyl žalovanou vyrovnán, a proto [anonymizováno] převedla pohledávku na zaplacení celého nepovoleného zůstatku dne 1. 12. 2019 na evidenční účet a vyzvala žalovaného k úhradě celé dlužné částky s úroky. K tomuto dni činil, úrok z prodlení 62,11 Kč a dlužná jistina 2 948,38 Kč. Pohledávka za žalovanou byla ze strany banky postoupena žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], a to s účinností ke dni [datum]. Žalobce požaduje po žalovaném zaplacení dlužné jistiny ve výši 2 948,38 Kč, úroků z prodlení ve výši 361,72 kapitalizovaných ke dni postoupení pohledávky. Dále žalobce požaduje rovněž zaplacení úroků z prodlení v zákonné výši 10 % ročně od 2 12. 2020. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Podle § 2662 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen“ o. z.”) smlouvou o účtu se ten, kdo vede účet, zavazuje zřídit od určité doby v určité měně účet pro jeho majitele, umožnit vložení hotovosti na účet nebo výběr hotovosti z účtu nebo provádět převody peněžních prostředků z účtu či na účet. Podle § 1970 o. z. soud dále přiznal žalobkyni úroky z prodlení, a to v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 5 119 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 2 948,38 Kč sestávající z částky 1 000 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 3 900 Kč ve výši 819 Kč.