48 C 372/2021-22 — Okresní soud v České Lípě

Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu (dále jen„ žaloba“), který byl soudu doručen 22. 4. 2021, se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky ve výši 11 000 Kč spolu s příslušenstvím. Žalobkyně v řízení tvrdila uzavření smlouvy o úvěru mezi jejím právním předchůdcem společností [právnická osoba] (dále jen„ věřitel“) a žalovanou, na jejímž základě věřitel měl žalované poskytnout peněžní prostředky dne 27. 6. 2017 na bankovní účet č. [bankovní účet], [variabilní symbol], a žalovaná se měla zavázat poskytnuté peněžní prostředky vrátit do 26. 10. 2017 společně s poplatkem za prodloužení termínu splatnosti ve výši 1 000 Kč. Žalovaná však neměla plnit ani částečně, a to ani na základě upomínky. Aktivní legitimace žalobkyně tvrdí na základě postoupení pohledávky podle smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila. Ve věci bylo nařízeno jednání dne [datum]. Zástupce žalobkyně se z účasti na jednání omluvil, o odročení jednání z důležitého důvodu nežádal. Žalované bylo předvolání k jednání doručeno dne 23. 10. 2021, stejného dne byla žalované doručena žaloba. Žalovaná se jednání nezúčastnila, ani se řádně a včas z důležitého důvodu z účasti na jednání neomluvila. Soud proto ve věci postupoval podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a věc rozhodl v nepřítomnosti účastníků. Vyšel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. Na základě provedeného dokazování (dokumenty z CEPR – zejména výpis z účtu, oznámení o postoupení pohledávky, předžalobní výzva, smlouva o úvěru včetně dodatku, standardní informace, smlouva o postoupení pohledávek, zpráva banky) soud dospěl k závěru, že v řízení bylo žalobkyní pouze prokázáno poskytnutí částky 10 000 Kč žalované a postoupení pohledávky za žalovanou na současnou žalobkyni. V řízení nebyla prokázána existence smluvního závazkového vztahu mezi věřitelem a žalovanou na základě tvrzené smlouvy o úvěru s ohledem elektronický způsob uzavření uvedené smlouvy, přičemž zvolený způsob uzavření smlouvy nijak negarantuje a neautentizuje identitu žalované. Nárok však bylo možné částečně posoudit jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen “o.z.”) v rozsahu částky 10 000 Kč včetně odpovídajícího úroku z prodlení podle § 1970 o.z. za dobu od 27. 10. 2017 do zaplacení. Ve zbývající části byla žaloba zamítnuta jako nedůvodná, neboť nebyl prokázána existence dohody o zaplacení poplatku za prodloužení termínu splatnosti. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 842,59 Kč, přičemž tato částka představuje 81,82 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 90,91 % a úspěchu žalované v rozsahu 9,09 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 11 000 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.