51 C 129/2021-15 — Okresní soud v České Lípě

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu (dále jen„ žaloba“), který byl soudu doručen dne 2. 12. 2020, se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky ve výši 9.400,32 Kč spolu s příslušenstvím. Žalobkyně v řízení tvrdila uzavření smlouvy o zápůjčce s využitím prostředků komunikace na dálku – internetových stránek [webová adresa] a poskytnutí peněžních prostředků ve výši 7.000 Kč, žalovaný se měl zavázat vrátit poskytnuté peněžní prostředky spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 2.400,32 Kč ve lhůtě 28 měsíců, což doposud neučinil. Žalobkyně tvrdí aktivní legitimaci na základě opakovaného postoupení pohledávky. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. 3. Ve věci bylo nařízeno jednání dne [datum]. Zástupce žalobkyně se z účasti na jednání řádně a včas omluvil, o odročení jednání nežádal. Žalovaný se jednání nezúčastnil, ani se řádně a včas neomluvil, nepožádal o odročení jednání. Žaloba byla žalovanému doručena společně s předvoláním k jednání dne 2. 8. 2021. U obou účastníků řízení byla zachována desetidenní lhůta pro přípravu na jednání. Soud proto postupoval podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků. Vyšel přitom z obsahu spisu a provedeného důkazů. 4. Z provedeného dokazování má soud pouze za zjištěné opakované postoupení pohledávky na základě postupních smluv ze dne [datum], [datum] a dne [datum] na současnou žalobkyni. V řízení však nebylo prokázáno uzavření smlouvy o úvěru s žalovaným. Zvolený způsob uzavření smlouvy o úvěru nijak negarantuje a neautentizuje osobu žalovaného důvěryhodným způsobem, za dostatečné ověření identity a autentizace žalovaného není možné považovat připojený prostý elektronický podpis v podobě doložky„ Já, [celé jméno žalovaného], [rodné číslo] potvrzuji, že jsem tuto Smlouvu přečetl/a a s jejím obsahem souhlasím. Na důkaz toho, podpis proveden elektronickým kódem [číslo]“, stejně tak vyplnění osobních údajů žalovaného v záhlaví smlouvy. Předložený text smlouvy o úvěru ani ve spojení s připojeným prostým elektronickým podpisem nijak negarantuje jeho nezměnitelnost k určitému časovému okamžiku, natož dle již výše uvedeného podpis v podobě doložky prokazatelným způsobem neověřuje a neidentifikuje konkrétní osobou žalovaného. Navíc nutno podotknout, že tzv. prostému elektronickému podpisu nelze přiznat účinky rovnocenné vlastnoručnímu podpisu u doposud„ standardní“ listinné písemné formy právního jednání. Přímo použitelné nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu (dále jen jako„ nařízení eIDAS“) totiž ve svém čl. 25 odst. 2 právní účinky rovnocenné s vlastnoručním podpisem spojuje pouze s kvalifikovaným elektronickým podpisem, kterým logicky tzv. prostý elektronický podpis není. Pokud by tzv. prostý elektronický podpis měl mít stejné účinky jako podpis vlastnoruční, nepochybně by součástí nařízení nebyl právě čl. 25 odst. 2 nařízení eIDAS, který dané účinky spojuje teprve s vyšší úrovní elektronického podpisu. Na tom nic nemění ani čl. 25 odst. 1 nařízení eIDAS. 5. Nárok by bylo možné posoudit jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. V řízení však nebylo prokázáno, že by věřitel žalovanému peněžní prostředky vůbec poskytl. Žalobkyně sice ohledně poskytnutí peněžních prostředků odkazovala na potvrzení o provedené platbě, označený důkaz však nebyl k důkazu žalobkyní k žalobě připojen, byť k tomu byla žalobkyně vyzvána i písemně. Protože se žalobkyně k jednání dne 26. 8. 2021 nedostavila, soud nemohl přistoupit k procesnímu poučení podle § 118a o. s. ř., neboť se jedná o poučení, které soud poskytuje účastníkům přítomným při jednání ve věci samé. V řízení nebylo prokázáno uzavření smlouvy o úvěru mezi věřitelem a žalovaným, stejně tak nebylo prokázáno, že by věřitel žalovanému vůbec poskytl peněžní prostředky ve výši 7.000 Kč jako předpoklad pro možnost posouzení nároku žalobkyně jako nároku na vydání bezdůvodného obohacení. Soud proto žalobu jako nedůvodnou zamítl v celém rozsahu včetně požadovaného úroku z prodlení. 6. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. V řízení byl zcela úspěšný žalovaný, podle obsahu spisu však žalovanému žádné náklady řízení nevznikly. Soud proto žádnému z účastníků řízení nepřiznal právo na jejich náhradu.