51 C 226/2021-16 — Okresní soud v České Lípě

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu (dále jen„ žaloba“), který byl soudu doručen dne 8. 3. 2021, se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky ve výši 23.795 Kč z titulu smlouvy o zápůjčce, kterou měla žalobkyně dne 3. 2. 2020 uzavřít s žalovanou a žalované poskytnout peněžní prostředky ve výši 13.000 Kč na účet č. [bankovní účet] téhož dne. Žalovaná se měla zavázat zaplatit za poskytnutí zápůjčky poplatek ve výši 3.550 Kč spolu s jistinou do 4. 3. 2020, což neměla učinit ani částečně. Žalobkyně se po žalované domáhá také nákladů spojených s prodlením žalované ve výši 2.500 Kč smluvní pouty ve výši 4.745 Kč. 2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila. 3. Ve věci bylo nařízeno jednání dne 16. 9. 2021. Žalobkyně se z účasti na jednání řádně a včas omluvila, o odročení jednání nežádala. Žalovaná se jednání nezúčastnila, ani se řádně a včas z účasti na jednání neomluvila, ani nepožádala z důležitého důvodu o odročení jednání. Žaloba byla žalované doručena dne 6. 8. 2021. U obou účastníků byla zachována desetidenní lhůta pro přípravu na jednání. Soud ve věci postupoval podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a věc projednal v nepřítomnosti účastníků; vyšel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů. 4. Soud na základě provedeného dokazování (smlouva o zápůjčce a VOP, výpis z účtu žalobkyně, upomínky) dospěl k závěru, že v řízení bylo žalobkyní pouze prokázáno, že na účet žalované zaslal částku celkem ve výši 13.000 Kč (dne 3. 2. 2020 ve výši 5.000 Kč, dne 10. 2. 2020 částku ve výši 3.000 Kč, dne 11. 2. 2020 ve výši 2.000 Kč a dne 27. 2. 2020 ve výši 3.000 Kč). Soud nezjistil, že by mezi účastníky řízení došlo k uzavření tvrzené smlouvy o zápůjčce podle § 2390 zákona č. 89/20012 Sb., občanského zákoníku (dále jen “o. z.”), tj. že se žalobkyně jako zapůjčitel zavázala přenechat žalované jako vydlužiteli zastupitelnou věc – peněžní prostředky a že se žalovaná zavázala vrátit žalobkyni věc stejnou druhu společně s dalšími ujednanými poplatky či při splnění dohodnutých podmínek příp. i sankční poplatky, smluvní pokutu nebo dohodnuté účelně vynaložené náklady spojené s tvrzeným prodlení žalované. Předložený text smlouvy o zápůjčce a dodatku ke smlouvě, resp. předložené VOP, sice obsahují způsob vzniku tvrzeného závazkového vztahu, nicméně zvolený elektronický způsob uzavření nijak negarantuje ani neosvědčuje identitu osoby na straně žalované v průběhu uzavírání smluvního vztahu. Identitu osoby uzavírající tvrzenou smlouvu nelze mít za prokázanou předložením osobních údajů zákazníka a doložení zaslání peněžních prostředků na účet uvedený v textu smlouvy, byť se jedná o podstatnou náležitost k prokázání uzavření reálného kontraktu. Není totiž zřejmé, jaké konkrétní smluvní podmínky byly s žalovanou skutečně ujednány, zvolený způsob elektronické komunikace neautentizuje a neidentifikuje osobu důvěryhodným způsobem. I pokud by takovou osobou byla reálně žalovaná, není prokázáno, k jakému konkrétnímu znění smlouvy o zápůjčce, tj. k jakým konkrétním smluvním ujednáním, se vztahují poskytnuté peněžní prostředky, tj. jaké konkrétní podmínky byly předloženy žalované, s čím žalovaná vyjádřila souhlas a zda se jedná o totožná smluvní ujednání, které jsou předloženy soudu jako důkaz prokazující tvrzení žalobkyně o právním důvodu vztahu - zápůjčce. Chybí zde garance nezměnitelnosti elektronicky uzavřené smlouvy o zápůjčce k určitému časovému okamžiku (okamžik předložení textu žalované elektronickým způsobem), který by dostatečně zaručil, že od takového časového okamžiku již nedošlo ke změně návrhu smlouvy o zápůjčce a osoba v daném okamžiku akceptovala totožný text smlouvy o zápůjčce. Předložený text smlouvy však žádnou takovou garanci neposkytuje, jedná se o dokument, který lze velice snadno vytvořit v textovém editoru, včetně odpovídající podpisové doložky žalované v podobě PIN kódu s uvedením data vložení onoho PIN kódu. Aby mohla být smlouva o zápůjčce s ohledem na požadavek písemné formy odpovídajícím způsobem podepsána (vlastnoručním podpisem), muselo by se nezbytně jednat o kvalifikovaný elektronický podpis, nikoliv prostý elektronický podpis, jak tomu nastalo v tomto případě. Nárok žalobkyně však bylo možné posoudit jako částečně důvodný nárok na vydání bezdůvodného obohacení (§ 2991 o. z.) v rozsahu zaslané částky 13.000 Kč, protože v řízení bylo prokázáno poskytnutí peněžních prostředků žalované. Soud proto s ohledem na výše uvedené žalobě vyhověl pouze částečně v částce 13.000 Kč včetně úroku z prodlení, žalovaná je totiž v prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení (§ 2291, § 1970 o.z.). Ve zbývající části soud žalobu zamítl jako nedůvodnou, neboť v řízení nebylo prokázáno ujednání o uhrazení poplatku za poskytnutí úvěru a stejně tak stran nákladů spojených s uplatněním pohledávky a smluvní pokuty (a to ani v ústní formě). 5. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 190,02 Kč, přičemž tato částka představuje 9,26 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 54,63 % a úspěchu žalované v rozsahu 45,37 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 852 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 23 795 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t.. 6. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř.