51 C 325/2021-14 — Okresní soud v České Lípě

Žalobkyně se žalobou původně v elektronickém rozkazním řízení doručenou soudu dne 21. 5. 2021 domáhala po žalované zaplacení částky 2.856 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku I. Svůj návrh žalobkyně odůvodnila tím, že s žalovanou uzavřela pojistnou smlouvu [číslo] s počátkem pojištění ke dni [datum], a to za účelem sjednání pojistného produktu Pojištění odpovědnosti podnikatelů. V uvedené smlouvě se žalobkyně zavázala pro případ vzniku nahodilé události poskytnout žalované, ve sjednaném rozsahu pojistné plnění a žalovaná se pak zavázala platit žalobkyni pojistné. Pro pojistné období bylo stanoveno pojistné na částku 2.856 Kč s četností placení pololetně. Žalovaná však neuhradila pojistné splatné dne 11. 10. 2019, a to ani po opakovaných urgencích ze strany žalobkyně. Žalovaná v dané lhůtě i přes upozornění žalobkyně na možný zánik pojištění dlužné pojistné neuhradila, účinky ukončení pojistné smlouvy tak nastaly ke dni 30. 1. 2020. Za období od 11. 10. 2019 do 30. 1. 2020 včetně, kdy byla smlouva ukončena, činí dlužné pojistné částku ve výši 2.856 Kč. Žalovaná dlužné pojistné neuhradila ani v návaznosti na upomínky žalobkyně. Žalobkyně vedle toho požaduje úhradu úroku z prodlení a náhradu nákladů řízení. K ústnímu jednání se účastníci nedostavili, zástupce žalobkyně souhlasil s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) žalovaná se k výzvě soudu nevyjádřila. Z uvedeného důvodu postupoval soud podle § 101 odst. 3 o.s.ř. a projednal věc v nepřítomnosti účastníků, přičemž vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů. Soud žalobě vyhověl. Listinnými důkazy doloženými ve věci žalobkyní, a sice pojistnou smlouvou – Pojištění odpovědnosti podnikatelů, uzavřenou mezi účastníky pod [číslo] uzavřené dne [datum], bilancí předepsaného a dlužného pojistného za období od 11. 10. 2019 dále, stejnopisem oznámení žalobkyně žalovanému o zániku pojistné smlouvy ze dne 9. 2. 2020, Všeobecnými pojistnými podmínkami pro pojištění odpovědnosti podnikatelů, má soud za prokázaný skutkový stav, z něhož plyne, že žalovaná se zavázala platit žalobkyni pojistné ve výši 2.856 Kč ročně v pololetních splátkách vždy ve dvou splátkách ke dni 11. 4. a 11. 10. každého roku, žalobkyně vůči ní vykázala dluh za období trvání pojistného vztahu ve výši 2.856 Kč jmenovitě za období od 11. 10. 2019 do 30. 1. 2020, s jehož zaplacením je v prodlení od 31. 1. 2020 dále. Právní posouzení nároku žalobkyně soud provedl podle úpravy dané § 2758 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Žalobkyni dále vzniklo právo požadovat po žalovaném zákonný úrok z prodlení s odkazem na § 1970 cit. zákona ve výši vyplývající z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ode dne následujícího po dni, kdy mělo být pojistné dle příslušného ustanovení pojistných podmínek uhrazeno. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Soud přiznal žalobkyni i náhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky, když její výše je v posuzované době od 1. 1. 2014 stanovena § 3 nař. vlády č. 351/2013 Sb. paušální částkou 1.200 Kč. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1.489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 2.856 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Soud při rozhodování o výši náhrady nákladů řízení přihlédl k nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 861/07 ze dne 24. července 2007, o drobných nárocích, které se týká pohledávek z občanskoprávních a obchodních závazků, a zároveň vzal na zřetel nález Ústavního soudu ze dne 29. března 2012, sp. zn. I. ÚS 3923/2011, o nutnosti dodržení principu proporcionality mezi výší vymáhané částky a náhradou nákladů řízení.