51 C 336/2021-15 — Okresní soud v České Lípě

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu (dále jen„ žaloba“), který byl soudu doručen dne 27. 5. 2021, se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky ve výši 17.544 Kč spolu s příslušenstvím. Žalobkyně v řízení tvrdila, že její právní předchůdce společnost [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ věřitel“) uzavřel s žalovanou smlouvu o úvěru [číslo] ve znění smlouvy o úvěru téhož čísla ze dne [datum]. Věřitel měl žalované poskytnout na základě smlouvy peněžní prostředky ve výši 12.000 Kč, žalovaná se měla zavázat vrátit peněžní prostředky do 5. 5. 2019, což neměla učinit. Smlouva měla být uzavřena prostřednictvím webových stránek věřitele [webová adresa], kde žalovaná vyplnila požadované registrační údaje ve formuláři a v závěru provedla verifikační platbu, kterou měla odeslat z osobního bankovního účtu vedeného na její jméno. Věřitel měl přezkoumat schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr. Žalovaná neměla sjednanou částku uhradit řádně a včas a měla jí z tohoto důvodu vzniknout povinnost zaplatit věřiteli smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny za každý den prodlení a taktéž zaplatit paušální náhradu výdajů spojených s upomínáním (odeslání upomínek žalované). Pohledávka za žalovanou měla být žalobkyni postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], postoupení pohledávky mělo být žalované oznámeno dne 8. 9. 2020. Žalobkyně se po žalované domáhá zaplacení jistiny ve výši 12.000 Kč, úroku ve výši 100 Kč, smluvní pokuty ve výši 5.544 Kč a částečně kapitalizovaného příslušenství pohledávky. Žalovaná neměla ničeho zaplatit. 2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila. 3. Ve věci bylo nařízeno jednání dne [datum]. Zástupce žalobkyně se z účasti na jednání řádně a včas omluvil, o odročení jednání nežádal. Žalovaná se jednání nezúčastnila, ani se řádně a včas neomluvila, nepožádala o odročení jednání z důležitého důvodu, předvolání k jednání bylo žalované doručeno společně s žalobou dne 1. 11. 2021. Soud proto postupoval podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále „o. s. ř.“) a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků. Vyšel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů. 4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 5. Soud z provedeného dokazování (smlouva o úvěru, 2x výpis z účtu, smlouva o postoupení pohledávek, oznámení o postoupení pohledávek spolu s podacím archem, předžalobní výzva spolu s poštovním podacím archem) má pouze za zjištěné, že věřitel žalované poskytl peněžní prostředky ve výši 12.000 Kč dvěmi platbami ze dne 5. 4. 2019 ve výši 2.000 Kč Kč a ze dne 25. 4. 2019 ve výši 10.000 Kč a pohledávku za žalovanou postoupil žalobkyni. Soud současně nedospěl na základě provedeného dokazování k závěru, že by žalobkyně v řízení prokázala uzavření tvrzené smlouvy o úvěru podle výše citovaného § 2395 o. z., příp. jiného smluvního závazkového vztahu, na poskytnutí částky ve výši 12.000 Kč. Předložený text smlouvy o úvěru není žádným způsobem podepsán žalovanou (ani žalobkyní), není tedy zřejmé, zda vůbec došlo k uzavření soudu předložené smlouvy o úvěru. Zvolený elektronický způsob uzavření však nijak kvalifikovaně negarantuje ani neosvědčuje identitu osoby na straně žalované v průběhu uzavírání smluvního vztahu. Identitu osoby uzavírající tvrzenou smlouvu nelze mít za prokázanou pouze na základě předložením osobních údajů zákazníka a doložením zaslání peněžních prostředků na daný účet, ani na základě naskenovaného občanského průkazu, pokud zde není kvalifikovaným způsobem ověřena identita osoby, uzavírající smlouvu„ po internetu“. Není totiž zřejmé, jaké konkrétní smluvní podmínky byly s žalovanou skutečně ujednány, zvolený způsob elektronické komunikace neautentizuje a neidentifikuje osobu důvěryhodným způsobem. I pokud by takovou osobou byla skutečně žalovaná, není prokázáno, k jakému konkrétnímu znění smlouvy o úvěru, tj. k jakým konkrétním smluvním ujednáním, se vztahují poskytnuté peněžní prostředky, tj. jaké konkrétní podmínky (včetně obchodních podmínek) byly předloženy žalované, s čím žalovaná vyjádřila souhlas tím, že zaslala nepatrnou verifikační platbu a zda se jedná o totožná smluvní ujednání, které jsou předložena soudu jako důkaz prokazující tvrzení žalobkyně. Soud nemůže ničeho zjistit k tomu, co žalovaná akceptovala, obzvláště za situace, kdy je předložena smlouva o úvěru s chybějící kvalifikovanou akceptací žalované. Chybí zde i garance nezměnitelnosti tvrzené elektronicky uzavřené smlouvy o úvěru k určitému časovému okamžiku (okamžik předložení textu/návrhu smlouvy žalované elektronickým způsobem), který by dostatečně zaručil, že od takového časového okamžiku již nedošlo ke změně textu smlouvy. Předložený text smlouvy o úvěru však žádnou takovou garanci neposkytuje, jedná se o dokument, který lze velice snadno vytvořit v textovém editoru, chybí cokoliv, co by dostatečně potvrzovalo, že se žalovaná s textem smlouvy seznámila a tento konkrétní text smlouvy/návrh pak skutečně jako úvěrovaná akceptovala. Nárok žalobkyně však bylo možné posoudit částečně jako důvodný nárok na vydání bezdůvodného obohacení (§ 2991 o. z.) v rozsahu zaslané částky celkem ve výši 12.000 Kč, jako plnění poskytnuté bez právního důvodu, protože soud má za dostatečně zjištěné zaslání peněžních prostředků žalované celkem ve výši 12.000 Kč. Soud proto s ohledem na výše uvedené žalobě vyhověl pouze částečně v částce 12.000 Kč, a to s úrokem z prodlení od 25. 9. 2020 do zaplacení, protože v řízení bylo prokázáno, že žalovaná se dostala do prodlení s vydáním neoprávněného majetkového prospěchu teprve dne 25. 9. 2020 (doručení oznámení o postoupení pohledávky s výzvou k úhradě do deseti dnů od doručení dopisu), nikoliv ještě před 29. 8. 2020. Ve zbytku pak soud žalobu zamítl ze shora uvedených důvodů, neboť nebylo prokázáno, že by došlo k ujednání o smluvní pokutě, úroku a na část žalovaného úroku z prodlení (včetně částečně vyčísleného úroku z prodlení), věřiteli ani žalobkyni nárok nevznikl. Aktivní legitimaci žalobkyně má soud za prokázanou podle § 1879, § 1882 odst. 1 o. z. 6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 828,74 Kč, přičemž tato částka představuje 36,8 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 68,4 % a úspěchu žalované v rozsahu 31,6 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 17 544 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. 7. Lhůta k plnění byla určena podle § 160 odst. 1 o. s. ř.