51 C 346/2021-12 — Okresní soud v České Lípě

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu (dále jen„ žaloba“), který byl soudu doručen dne 23. 6. 2021, se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky ve výši 15.639,01 Kč spolu s příslušenstvím. [právnická osoba] (dále jen„ věřitel“) měla s žalovanou dne [datum] uzavřít smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě měla žalovaná čerpat úvěr v konečné výši 15.639,01 Kč a úvěr splatit do 18. 2. 2021. Úvěr měl být poskytnut prostřednictvím webové stránky [webová adresa] a na žalované měl být poskytnut na účet č. [bankovní účet], [variabilní symbol]. Žalovaná však neměla ničeho zaplatit ani základě upomenutí věřitele. Pohledávka za žalovanou měla být žalobkyni postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum]. 2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila. 3. Ve věci bylo nařízeno jednání dne [datum]. Zástupce žalobkyně se z účasti na jednání omluvil, o odročení jednání z důležitého důvodu nežádal. Žalované bylo předvolání k jednání doručeno dne 1. 11. 2021, stejného dne byla žalované doručena žaloba. Žalovaná se jednání nezúčastnila, ani se řádně a včas z důležitého důvodu z účasti na jednání neomluvila. Soud proto ve věci postupoval podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a věc rozhodl v nepřítomnosti účastníků. Vyšel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. 4. Z provedeného dokazování (smlouva o revolvingovém úvěru ze dne [datum], podmínky, oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum], předžalobní výzva z téhož dne, podací lístek, smlouva o postoupení pohledávek, výpis, loan application info) soud zjistil pouze odeslání oznámení o postoupení pohledávky a předžalobní výzvu a uzavření smlouvy o postoupení pohledávek. Soud nemá za prokázané, že by mezi účastníky, tj. věřitelem a žalovanou, došlo k uzavření tvrzené smlouvy o (revolvingovém) úvěru, kterou by bylo možné posoudit jako smlouvu o úvěru podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, a to s ohledem na zvolený elektronický způsob uzavření tvrzené smlouvy o úvěru, který ovšem dostatečně negarantuje autentizaci a identifikaci osoby žalované. Nárok nebylo možné posoudit ani jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení. V řízení bylo předloženo vyúčtování, které obsahuje žalovanou částku ve výši 15.639,01 Kč. Uvedená částka však nemůže být oním poskytnutým úvěrem, jak v řízení tvrdí žalobkyně, protože se jedná o součet položek dle předloženého vyúčtování (položky označené jako„ zůstatek po poslední platbě“,„ náhrada účelně vynaložených nákladů“,„ úroky za období čerpání“). Žalobkyně ničím neprokazuje, co bylo žalované reálně na peněžních prostředcích poskytnuto a v jaké výši. Uvedeným nemůže být částka z vyúčtování označené jako“ zůstatek po poslední platbě” ve výši 10.487,05 Kč, protože chybí skutková tvrzení k tomu, čeho bylo žalované skutečně poskytnuto. Protože se žalobkyně jednání dne [datum] nezúčastnila, soud žalobkyni nemohl poučit podle § 118a o. s. ř., ať už k doplnění skutkových tvrzení a označení dalších důkazů, nebo poučení o jiném právním názoru soudu. Soud žalobu zamítl, neboť v řízení nebyla prokázána existence smluvního vztahu mezi právním předchůdcem věřitele a žalovanou, nebylo prokázáno, že by se žalovaná na úkor právního předchůdce žalobkyně obohatila a měla by něčeho současné žalobkyně z uvedeného titulu vydat. 5. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. V řízení byla zcela úspěšná žalovaná, náležela by jí náhrada nákladů řízení. Podle obsahu spisu však žalované žádné náklady řízení nevznikly, soud proto žádnému z účastníků nepřiznal právo na jejich náhradu.