51 C 372/2021-17 — Okresní soud v České Lípě

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu (dále jen„ žaloba“), který byl soudu doručen dne 27. 5. 2021, se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky ve výši 28.186 Kč spolu s příslušenstvím. Žalobkyně tvrdí uzavření smlouvy o úvěru [číslo] mezi jejím právním předchůdcem [právnická osoba], IČ [číslo] (dále jen„ věřitel“) a žalovanou dne [datum], ve znění smlouvy o úvěru téhož čísla ze dne [datum]. Věřitel měl žalované poskytnout peněžní prostředky ve výši 18.800 Kč, žalovaná se měla zavázat vrátit věřiteli částku 22.725 Kč do 15. 1. 2019 Smlouva o úvěru měla být uzavřena na základě žádosti žalované učiněné on-line na stránkách [webová adresa]. Žalovaná neměl sjednanou částku uhradit řádně a včas, věřitel měl proto vzniknout nárok na smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny za každý den prodlení. Pohledávka za žalovanou měla být žalobkyni postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], postoupení pohledávky mělo být žalované oznámeno přípisem ze dne 4. 12. 2020. Žalobkyně se po žalované domáhá jistiny ve výši 18.800 Kč, úroku ve výši 2.925 Kč, smluvní pokuty ve výši 9.386 Kč, paušální náhrady nákladů za upomínání ve výši 50 Kč a běžícího příslušenství pohledávky. 2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila. 3. Ve věci bylo nařízeno jednání dne [datum]. Zástupce žalobkyně se z účasti na jednání řádně a včas omluvil, o odročení jednání nežádal. Žalovaná se jednání nezúčastnila, ani se řádně a včas neomluvila, nepožádala o odročení jednání z důležitého důvodu, předvolání k jednání bylo žalované doručeno společně s žalobou dne 22. 11. 2021. Soud proto postupoval podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále „o. s. ř.“) a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků. Vyšel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů. 4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 5. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Soud z provedeného dokazování (smlouva o úvěru ze dne [datum], výpis z účtu, smlouva o postoupení pohledávek včetně přílohy, oznámení o postoupení pohledávky spolu s poštovním podacím archem, předžalobní upomínka spolu s dokladem o odeslání) má pouze za zjištěné, že věřitel žalované poskytl peněžní prostředky ve výši 18.800 Kč opakovanými platbami a pohledávku za žalovanou postoupil žalobkyni. Soud současně nedospěl na základě provedeného dokazování k závěru, že by žalobkyně v řízení prokázala uzavření tvrzené smlouvy o úvěru podle výše citovaného § 2395 o. z., příp. jiného smluvního závazkového vztahu, na poskytnutí částky ve výši 18.800 Kč. Předložený text smlouvy o úvěru není žádným způsobem podepsán žalovanou (ani žalobkyní), není tedy zřejmé, zda vůbec došlo k uzavření soudu předložené smlouvy o úvěru. Zvolený elektronický způsob uzavření však nijak kvalifikovaně negarantuje ani neosvědčuje identitu osoby na straně žalované v průběhu uzavírání smluvního vztahu. Identitu osoby uzavírající tvrzenou smlouvu nelze mít za prokázanou pouze na základě předložením osobních údajů zákazníka a doložením zaslání peněžních prostředků na daný účet, ani na základě naskenovaného občanského průkazu, pokud zde není kvalifikovaným způsobem ověřena identita osoby, uzavírající smlouvu„ po internetu“. Není totiž zřejmé, jaké konkrétní smluvní podmínky byly s žalovanou skutečně ujednány, zvolený způsob elektronické komunikace neautentizuje a neidentifikuje osobu důvěryhodným způsobem. I pokud by takovou osobou byla skutečně žalovaná, není prokázáno, k jakému konkrétnímu znění smlouvy o úvěru, tj. k jakým konkrétním smluvním ujednáním, se vztahují poskytnuté peněžní prostředky, tj. jaké konkrétní podmínky (včetně obchodních podmínek) byly předloženy žalované, s čím žalovaná vyjádřila souhlas tím, že zaslala nepatrnou verifikační platbu a zda se jedná o totožná smluvní ujednání, které jsou předložena soudu jako důkaz prokazující tvrzení žalobkyně. Soud nemůže ničeho zjistit k tomu, co žalovaná akceptovala, obzvláště za situace, kdy je předložena smlouva o úvěru s chybějící kvalifikovanou akceptací žalované. Chybí zde i garance nezměnitelnosti tvrzené elektronicky uzavřené smlouvy o úvěru (resp. smluv o úvěru) k určitému časovému okamžiku (okamžik předložení textu/návrhu smlouvy žalované elektronickým způsobem), který by dostatečně zaručil, že od takového časového okamžiku již nedošlo ke změně textu smlouvy. Předložený text smlouvy o úvěru však žádnou takovou garanci neposkytuje, jedná se o dokument, který lze velice snadno vytvořit v textovém editoru, chybí cokoliv, co by dostatečně potvrzovalo, že se žalovaná s textem smlouvy seznámila a tento konkrétní text smlouvy/návrh pak skutečně jako úvěrovaná akceptovala. Nárok žalobkyně však bylo možné posoudit částečně jako důvodný nárok na vydání bezdůvodného obohacení (§ 2991 o. z.) v rozsahu zaslané částky celkem ve výši 18.800 Kč, jako plnění poskytnuté bez právního důvodu, protože soud má za dostatečně zjištěné zaslání peněžních prostředků žalované celkem ve výši 18.800 Kč. Soud proto s ohledem na výše uvedené žalobě vyhověl pouze částečně v částce 18.800 Kč, a to s úrokem z prodlení od 21. 11. 2020 do zaplacení, protože v řízení bylo prokázáno, že žalovaná se dostala do prodlení s vydáním neoprávněného majetkového prospěchu žalobkyni, včetně vyčísleného úroku z prodlení. Ve zbytku pak soud žalobu zamítl ze shora uvedených důvodů, neboť nebylo prokázáno, že by došlo k ujednání o smluvní pokutě, k ujednání o úroku, věřiteli ani žalobkyni nárok nevznikl. Aktivní legitimaci žalobkyně má soud za prokázanou podle § 1879, § 1882 odst. 1 o. z. 6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 861,72 Kč, přičemž tato částka představuje 33,4 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 66,7 % a úspěchu žalované v rozsahu 33,3 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 128 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 28 186 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. 7. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř.