10 C 180/2022-20 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobou v této věci, podanou dne 16. 12. 2021, se domáhal žalobce po žalované zaplacení částky 3 060 Kč s příslušenstvím s tvrzením, že žalobce je provozovatelem autobusové a tramvajové městské hromadné dopravy v městě [obec], přeprava osob a věcí je upravena smluvními přepravními podmínkami vydanými v souladu se zákonem o silniční dopravě a zákonem o drahách, příslušnými přepravními řády a příslušnými ustanoveními občanského zákoníku, které řeší podmínky pro přepravu osob, zavazadel, věcí a zvířat autobusovou a tramvajovou městskou hromadnou dopravou (dále jen MHD); smluvní přepravní podmínky jsou umístěny mimo jiné ve všech dopravních prostředcích, kterými je městská hromadná doprava zajišťována, a jsou nedílnou součástí smlouvy o přepravě mezi žalobcem a cestujícími. Smlouva je uzavřena nástupem cestujícího do vozu MHD. Základní povinností žalobce je řádně zajistit přepravu a základní povinností všech cestujících je úhrada jízdného před zahájením jízdy a řádné označení jízdenky v označovacím zařízení ve voze MHD v případě úhrady jednotlivé jízdy, pokud cestující úhradu jízdného neprovedl zakoupením časového kuponu. Pro případ porušení této povinnosti vzniká žalobci nárok kromě úhrady jízdného na přirážku ve výši 1 000 Kč. Na základě smluvních přepravních podmínek je žalobce mimo jiné oprávněn provádět přepravní kontrolu jejich dodržování. Tato kontrola pak u žalované zjistila, že porušila smluvní přepravní podmínky, a to dne 8. 9. 2020 na lince [anonymizováno], kdy cestovala bez platné jízdenky v hodnotě 20 Kč - za jízdu bez platného jízdního dokladu byla proto povinna zaplatit na jízdném částku 20 Kč a na přirážce částku 1 000 Kč. Žalovaná převzala kopie hlášení o porušení tarifních a přepravních podmínek podle vyhlášky a nevyužila možnosti snížit výši přirážky úhradou do pěti pracovních dnů. Žalobce žalovanou vyzval k úhradě dlužné částky, tj. jízdného a přirážek k jízdnému, i upomínkou, přesto částka dosud nebyla uhrazena a s její úhradou je žalovaná v prodlení. Dále pak opětovně dne 22. 9. 2020 jela bez platné jízdenky na uvedené lince a stejně tak i dne 25. 9. 2020, do současné doby přes upomínky nic ani v těchto případech neuhradila. 2. Stanovisko žalované k žalobě nebylo zjištěno, žalovaná vyjádření k žalobě nepodala, ač k tomu byla soudem vyzvána. Soud ve věci rozhodl bez projednání žaloby při ústním jednání v souladu s ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), když účastníci s tímto postupem soudu vyjádřili souhlas ve smyslu ust. § 101 odst. 4 o. s. ř. (neměli námitky). Žalobce tak učinil již tak v návrhu, žalované byla zaslána výzva k vyjádření, kde byla vyrozuměna, že pokud se nevyjádří ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. 3. Z listinných dokladů předložených k důkazu žalobcem soud zjistil skutkový stav odpovídající výše uvedenému žalobnímu tvrzení, a sice že na základě smluv o přepravě uzavřené ve dnech 8. 9. 2020, 22. 9. 2020 a 25. 9. 2020 mezi žalovanou a žalobcem vznikla žalované povinnost uhradit jízdné za přepravu prostředkem hromadné dopravy ve výši vždy 20 Kč, podle vnitřních smluvních podmínek přepravce vznikla jí následně povinnost k úhradě přirážky k jízdnému ve výši vždy 1 000 Kč. S výší svého dluhu vůči přepravci ve výši celkem 3 060 Kč z titulu jízdného a přirážky k jízdnému za každou z jízd bez platného jízdního dokladu byla žalovaná seznámena na místě provedených přepravních kontrol, žalobci dluh dosud neuhradila (provedení kontrol žalované žalobcem bylo důkazně doloženo hlášeními o porušení tarifních a přepravních podmínek č. 22008719 ze dne 8. 9. 2020, č. 22009414 ze dne 22. 9. 2020 a č. 22009594 ze dne 25. 9. 2020). Žalovaná byla o zaplacení dluhu upomenuta předžalobní výzvou, jež jíbyla zaslána dne 23. 9. 2021 (doloženo dokladem doručování výzvy prostřednictvím pošty). 4. Nárok žalobce na zaplacení žalované částky vyplývá z § 2550 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), ze zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, v platném znění, resp. zákona č. 266/1994 Sb., o drahách, v platném znění, vyhlášky Ministerstva dopravy a spojů č. 175/2000 Sb., ze Smluvních přepravních podmínek žalobce a Tarifu městské dopravy v [obec]. Podle § 1970 o. z., § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. uplatnil žalobce vůči žalované nárok na zákonný úrok z prodlení z dlužné částky. Soud žalobě vyhověl a zavázal žalovanou k zaplacení jízdného a přirážek k jízdnému podle výše citovaných obecně závazných právních předpisů a vnitřních předpisů žalobce spolu se zákonným úrokem z prodlení za období, kdy je žalovaná v prodlení s úhradou. 5. Podle § 142 odst. 1, § 142a odst. 1, § 151 odst. 1, 2 o. s. ř. byla žalovaná zavázána nahradit žalobci, ve věci procesně úspěšnému, náklady řízení, a to zaplacený soudní poplatek 400 Kč a náklady zastoupení žalobce advokátem (3 x 200 Kč – odměna za 3 úkony právní pomoci – příprava a převzetí zastoupení, žaloba, předžalobní výzva k plnění, 3 x 100 Kč – paušální náhrada věcných výdajů spojených s uvedenými třemi úkony právní pomoci, 189 Kč – částka odpovídající 21% DPH z uvedené odměny a náhrad), přiznáno v souladu s úpravou danou vyhláškou č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, v platném znění (§§ 1, 2, 7, 11 odst. 1 písm. a), d), 13, 14a, 14b), náklady řízení celkem ve výši 1 489 Kč.