10 C 242/2022-17 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobkyně se návrhem podaným dne 16. 2. 2022 domáhala na žalované zaplacení částky 21 156 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že s žalovanou (dlužníkem) uzavřela dne 14. 2. 2021 smlouvu o [anonymizováno 5 slov] a [anonymizováno], na jejímž základě poskytla žalobkyně žalované možnost čerpat peněžité prostředky do výše úvěrového limitu ve výši 20 000 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly Obchodní podmínky pro povolené přečerpání [anonymizována dvě slova] konta plus. Žalovaná byla povinna hradit žalobci pohledávky z úvěru způsobem uvedeným v článku V. smlouvy, přičemž výše úrokové sazby byla sjednána v úvěrové smlouvě na 18,9% p.a., ovšem s ohledem na zákonnou úpravu žalobce požaduje úrok pouze ve výši 8,05% ročně z žalované částky. 2. Vzhledem k tomu, že se žalovaná dostala do prodlení s úhradou pravidelných splátek, byla žalovaná opakovaně vyzvána k úhradě splatných dlužných splátek, včetně příslušenství a poplatků. Protože ani poté žalovaná dlužnou částku neuhradila, prohlásila žalobkyně dle článku VI. odst. 3 smlouvy všechny pohledávky související s poskytnutým úvěrem ke dni 30. 8. 2021 za splatné. Dlužná částka činila ke dni 30. 8. 2021 21 156 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovanou prostřednictvím svého právního zástupce k úhradě dlužné částky dopisem ze dne 2. 2. 2022, žalovaná přes tuto výzvu do současné doby nic neuhradila. 3. Účastníci řízení se k jednání nedostavili, právní zástupce žalobce se k jednání omluvil přípisem ze dne 22. 8. 2022, žalované bylo doručeno v souladu s o.s.ř. vyvěšením. 4. Soud provedl důkaz smlouvou o produktových balíčcích ze dne 14. 2. 2021, dokladem o čerpání, oznámením o zesplatnění úvěru ke dni 30. 8. 2021, předžalobní upomínkou a všeobecnými obchodními podmínkami pro [anonymizováno]. 5. Z provedených důkazů bylo zjištěno, že žalobkyně s žalovanou uzavřeli smlouvu o [anonymizována dvě slova], na jejímž základě žalovaná čerpala peněžité prostředky až do výše 20 000 Kč, který žalovaná vyčerpala a v dohodnutých splátkách nesplácela. Z tohoto důvodu žalobkyně úvěr zesplatnila a vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky. Žalovaná dluh neuhradila a to ani na základě předžalobní výzvy. 6. S ohledem na shora konstatované listinné důkazy soud žalobě zcela vyhověl. Právní posouzení vychází z ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku o smlouvě o úvěru a z ustanovení zákona č.145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru. Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Žalovaná se ocitla v prodlení a žalobkyně má podle § 1970 o.z., právo požadovat vedle plnění i úroky z prodlení, které jsou stanoveny prováděcím předpisem, tedy nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Smluvní úroky odpovídají dohodnuté výši a soud je neshledal nepřiměřenými, a to včetně kapitalizovaných úroků tak, jak je shora uvedeno. 8. Pokud jde o náhradu nákladu řízení postupoval soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. a uložil žalované povinnost nahradit žalobkyni na nákladech řízení částku 9 123,40 Kč, neboť žalobkyně měla ve věci plný úspěch. Náklady řízení spočívají v zaplaceném soudním poplatku 847 Kč, odměně advokáta za tři úkony právní služby ve výši 1 980 Kč za každý úkon, 3x režijní paušál po 300 Kč, tj. 900 Kč (vyhl.177/1996 Sb.) a náhradě DPH ve výši 21 % (§ 137 odst. 3 o.s.ř.).